Milostné listy sochaře Františka Bílka slečně Bertě Nečasové 1901/1902

11.11.2019

Jsem z knihy trochu zklamaná, a proto čtyři hvězdičky. Postrádám v ní totiž pohled třetí osoby - někoho, kdo by mě průběžně vysvětlil, poučil, odkryl a nezúčastněně zhodnotil v dopisech zmíněná i nezmíněná fakta, a prostě alespoň na chvíli přerušil ten příval ranních, poledních, odpoledních a večerních zamilovaných slov. Snad jen věcná předmluva a doslov by pro mě byly bývaly dostačující... a pak by i ono kouzlo, které kniha bezpochyby má, prostě bylo a trvalo, po celou dobu.
Je to však první komentář, jak vidím - tu výsadu napsat ho, mám nějak často, se mi zdá - takže skončím kladně, totiž krátkou ukázkou, abyste mohli sami lépe posoudit, jak krásné ty dopisy jsou, a maličko jsem vás ke knize přilákala.

Vybírám kus z večerního dopisu napsaného dne 5. května 1901. František Bílek píše:

,,Bertičko moje, celé odpoledne jsem byl v Táboře. Různé návštěvy a záležitosti vyjednával. (Myslím, že jsem potkal i Tvou sestřenici, ale neznám ji dobře, nejsem si jist.) To se ví, že všude všechno o mně věděli. Nebyl jsem však spokojen, protože musel jsem se mnoho obírati lidmi a jen málo Tebou. Když na Tebe nemohu myslet, tu zdá se mi, že nejsem při sobě, že snad ani nežiji.
(...) Je mi nyní v nitru klidno a v posvátnosti klidu toho spokojen na Tebe vzpomínám. To, že v náručí tě k sobě vinu, to, že líbám Tě jak holubičku svou, to, že zrak Tvůj drahý, co ve studánku se dívám, to vše mi tane na mysli a to vše cítím jako v živém snu. Bojím se, abych jednou z toho snu neprocitl a neměl Tě jen snoubenou jako ve snu.
Pokojný, klidný, smířený s čekáním na Tebe bez konce, tiše kráčím v budoucí můj týden. Co přinese mi ten nový týden můj? A co přinese nám ten nový týden náš?! Kéž jen vůli Boží! Ach, minulý týden těžký a trpký byl."