Milostné rozhovory

13.02.2017

Tak jsem si po víc než 10 letech znovu otevřela Klímu... Kdysi na mě velký dojem neudělal - na Lásku a smetí jsem byla tehdy ještě moc mladá. Zajímalo mě, jestli už jsem dozrála, a zkusila tedy povídky - tam snad bude cesta schůdnější. No, o kousek možná ano, celkově jistě ne. Nemůžu knize upřít onen mámivý filozofující nádech - všelidské obavy a úzkosti ze smrti, osamění, ztráty smyslu, to všechno víří v hlavách postav i v jejich rozhovorech a životech. Těmito problémy se koneckonců zaobírá asi každý člověk, který zrovna neřeší otázku okamžitého přežití. A v tom, že autor dovedl tak obecná a přitom každému dobře známá témata pojmenovat a citlivě vetknout do příběhu, vidím určitou sílu téhle sbírky. Oceňuji taky důmyslnou koncepci knížky - je dělena do 5 částí obsahujících vždy 3 povídky spojené jedním tématem a mezi tím najde čtenář 3 kurzívou psané snové představy. Bohužel ale pravdou zůstává, že jsem asi pořád ještě moc mladá na to, abych porozuměla postavám a jejich pokrouceným a zpackaným životům. Kdysi bych jimi možná opovrhovala, teď je spíš lituju, ale (naštěstí!) zatím nerozumím. Všichni usilují o lásku a nesmrtelnost a všichni prohrávají. Smutné. Zároveň ale silně lidské. A pro mě jaksi nedostupné. I proto jsem to musela přečíst za jediný den - abych se mohla s těmi příběhy rozloučit a už se k nim nevracet. Mise splněna, jde se žít. P.S. Vydání z roku 1995 obsahuje docela dost chyb, doufám, že ta další se povedla víc.