Milostný dopis klínovým písmem
Tomáš Zmeškal
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/5922/bmid_milostny-dopis-klinovym-pismem-IdR-5922.jpg
4
243
243
Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové politické proklamace -, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu. Román popisuje i míjení, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí. Součástí románu je několik odboček, ucelených příběhů na morální témata, obrazů v obraze. Román nabízí čtivý, nepodbízivý a hluboký čtenářský zážitek, při němž nechybí ani humor. Tomáš Zmeškal se narodil roku 1966 v Praze a vystudoval anglický jazyk a literaturu. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka výborně ukazuje zrůdnost komunistického režimu (a vlastně jakéhokoliv totalitního režimu). Hodmě mi připomínala tvorbu Milana Kundery, moc mi ale neseděly Cukrářovy "vize". Vždycky mi chvíli dalo, než jsem knihu znovu otevřela, obzvlášť kvůli depresivnímu příběhu.
Je to na české poměry opravdu výtečný román. Ale přece jen se neodpustím malou kritiku a to, že mi přišla první polovina více propracovaná. V druhé polovině mi trochu chyběly ty fantastické vize cukráře svobody. Ale i přes to tahle kniha s kunderovskou poetikou stojí za přečtení
Na debut hodně vyzrálé. Stylisticky, myšlenkově i kompozičně vrstevnaté, přitom čtivé a přístupné. Takhle sebevědomě napsaných románů u nás moc nevychází. Nejsem z toho nadšený od začátku do konce, ne všechny meziřádkové souvislosti mezi dějovými linkami jsem pochopil, ale to je právě ono - když knize zůstane trochu tajemství.
Román mě naprosto uchvátil! Já jsem ho pochopila jako studii zla. Zlo je nazíráno z mnoha úhlů a boj dobro-zlo není nikdy tak černobílý, jak se zdá. Přitom autor využil v knize každý řádek, aby ukázal, jak různě se s ním lidé vyrovnávají - a nevyrovnávají. Ústřední téma rodiny Černých je báječně autenticky popsané, ale doprovodné příběhy nejsou o nic méně silné. Fantazie o naklonování Hitlera, aby se přišlo na anatomii zla, a jak se nevyvedla. Příběh Kláry, které to samé zlo potkává od divokých vlků a pak v léčebně od komunistických pohlavárů. Vánoční vraždění kaprů v Čechách. Domácí násilí od Maxe. Veletržní palác v Praze, který sloužil jako shromaždiště židů pro transporty a možná jednou poslouží jako shromaždiště jiných etnických menšin. Najdou se tam i filosofické úvahy s tím související - musí být dobro stejně tak agresivní jako zlo, aby zvítězilo? Jak je to s nesmrtelností? Co víra a jak je to s Bohem?
Ústřední téma milostného dopisu klínovým písmem je naprosto exkluzivní. Jako by dobro muselo být tisíckrát zašifrováno a vyjít na povrch až po smrti všech a tudíž zvítězit? Metafora lotosu - žádné bahno na sebe nikdy nenabalí, přestože z bahna vyrůstá. Taky se mi líbila charakteristika Čechů z dopisů bratránka. Hezké a s nadhledem. Tomáš Zmeškal v současné české literatuře NAPROSTO VYNIKÁ!!!
Zmeškal je jiný než tolik propíraná soft produkce jistých autorů, jejichž knihy kolem proletí a my si ani nevšimneme... Občas jsem se nechytala, občas mě to nudilo, ale z knihy cítím silnou výpověď, do které možná musím dorůst (taky jsem jiný ročník), prostě snahu uchopit ten život nějak hlouběji. Už jsem to psala u Životopisu - Zmeškal je důkaz, že zamýšlet se nad životem není možná zas tak staromódní a ne každý vyznává carpe diem. Budu se k němu vždycky vracet, i když mi dá zabrat.
Pokud bude Zmeškal takhle pokračovat, bude to jistě velká radost pro milovníky Milana Kundery (zvlášť pro ty, kteří neovládají francouzštinu), protože on je jeho velmi srovnatelným nástupcem.
Tomáš Zmeškal píše originálním poetickým stylem, který mě poměrně zaujal. Přesto na mě kniha nepůsobila jako celek. Vše dohromady krásně fungovalo, ale jednotlivé příběhy a linky děje se mi zdály jako různé povídky nebo nezávisle napsané kousky s naprosto přesnou a úmyslnou vnitřní logikou. Kniha se mi skutečně líbila a doporučil bych jí, ale ke mně osobně, ať už bylo důvodem cokoli, příliš nepromlouvala. Přesto má velmi nápaditou stavbu a konec byl výborný. Čtenář se vrátí v čase zpět a je svědke toho, jak je hlavnímu páru předpovídána skvělá a štastná budoucnout. Když toto porovná s tím, co přečet a jak vše nakonec dopadlo, nezbývá čtenáři, než si smutně povzdechnout a zopakovat, že nic není jisté.
Knihu som práve dočítala, nedalo sa ju odložiť, pretože ponúka strhujúci príbeh osudov rodiny, do ktorého fatálne zasiahli perzekúcie v 50. rokoch. Spoločenské dianie tvorí však len pozadie príbehu, omnoho viac ide o medziľudské vzťahy, neporozumenie, osobné zlyhania a nevypovedané tajomstvo medzi rodičmi, ktoré vlastne aj ich dcére skomplikuje život. Napriek viacerým viac či menej zaujímavým postranným príbehom, víziám, ktoré pre mňa nemali priamy súvis s hlavnou dejovou líniou, dávam knihe plný počet bodov, lebo ma svojou presvedčivou výpoveďou dokázala hlboko zaujať. V knihe vystupuje aj niekoľko milých vedľajších postavičiek, ktoré spestrujú dej - cukrár, ktorý si vyrobil ženu z marcipánu tak autenticky, že takmer bol obvinený z vraždy, stará teta Anna, ktorá aj keď nevládna, často vtipne komentuje dianie v rodine, či spoločnosti (prezident Havel - "král koloběžka" :-), ale aj mladý "bratránek Jiří", ktorý po prevrate prichádza za rodinou v Československu a očami cudzinca komentuje, čo tu zažil... Bol to výborný čitateľský zážitok.
Štítky knihy
totalitní stát milostné romány česká literatura Československo socialismus politická perzekuce historické romány české rományAutorovy další knížky
| 2008 |  Milostný dopis klínovým písmem |
| 2009 | Životopis černobílého jehněte |
| 2013 |  Sokrates na rovníku |
- Poznámka pro mě: slyšeno jako audiokniha. -