Milostný dopis klínovým písmem
Tomáš Zmeškal
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/5922/bmid_milostny-dopis-klinovym-pismem-IdR-5922.jpg
4
245
245
Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové politické proklamace -, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu. Román popisuje i míjení, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí. Součástí románu je několik odboček, ucelených příběhů na morální témata, obrazů v obraze. Román nabízí čtivý, nepodbízivý a hluboký čtenářský zážitek, při němž nechybí ani humor. Tomáš Zmeškal se narodil roku 1966 v Praze a vystudoval anglický jazyk a literaturu. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel.... celý text
Přidat komentář
Nesmírně smutný příběh. Ta doba taková byla, je dobré ji připomínat, ale já osobně raději něco lehčího. Třebaže ani dnes není život jednoduchý, souhlasím s předchozími komentáři, že je štěstí, že totalitní doba je za námi a že vyřizování si osobních účtů prostřednictvím státní perzekuce skončilo.
Po přečtení vím, že tuto knihu znovu číst nebudu, protože je na mne moc depresivní. I přesto ji hodnotím jako velice povedenou.
Jeden z nejsmutnějších milostných příběhů. Nádherné vyprávění plné metafor psané překrásným jazykem.
Velice zvláštní knížka. Určitě nebude pro každého.
Příběh Aliciny rodiny byl hodně dobrý a mě by asi stačil.
Ostatní příběhy jsou jaksi napojené, jsou hodně zajímavé, ale úplně do děje mi nezapadaly.
Poslední kapitola sice negraduje , ale příběh zvláštním způsobem vrací na začátek .
Je to velice zvláštní a smutná knížka.
Ale popis pražského metra viděn očima cizince mě teda velice překvapil a nadchl :)
Moc dobrá kniha. A taky zvláštní. Nejsem si jistá, jestli si nemyslím, že tahat do beletrie politiku je pro autora často zjednodušení, kvůli kterému bych oné knize pár bodů ubrala. Přece jen vytáhnout dramatický úsek (například) české historie je opravdu jednoduchý způsob, který autorovi rychle a lehce dopomůže k tomu, aby ve čtenáři probudil dojetí, nostalgii či jiné emoce. Tomáš Zmeškal ale historii a politické souvislosti jako nástroj k dosažení emocí u čtenáře nepotřebuje, zvldádá to svým příběhem vyprávěným ani přehnaně stroze, ani s patetickým nádechem. Také obdivuji to, jak je kniha souborem nejrůznějších literárních forem-dopisy, odborné zprávy, ich forma, er forma, téměř sci-fi vize... Jediné, co mě zklamalo, byla poslední kapitola. Čekala jsem gradaci a následné uzavření, místo toho přišlo mírné zmatení.
Tak trochu jiná Báječná léta pod psa... Hodně jiná. Začátek jako z nějakého lehce surreálného románku, ale kniha se brzy obrátí v příběh, který popisuje běžné dobro a zlo způsobem, jenž zasáhne přímo do srdce. Příběh a emoce, hodné legendy, obsažené v drobných epizodách. Snad jen ty záměrné lehce absurdní odbočky nebyly v tom množství pro čtenářův vhled nezbytné.
Poznámka: audiokniha, více předčítajících, velmi solidní přednes.
Kniha zklamala.
Moc zajímavé byly všechny příběhy, které autor v rámci knihy nabídl. Představivost umím ocenit!
Taky snaha o složitější kompozici. Která podle mě bohužel moc nevyšla. Líbilo se mi postupné odhalování příběhu kolem Aliciny rodiny. Ale proč cukrář a ty ostatní srandičky? Jaký význam to tam mělo?
Jazyk mě taky moc nedojal. Zajímavější než nějaký plytký bestseller, snaha každopádně byla, ale některé formulace byly prostě tak neobratné (a často i nelogické), že jsem se musela pozastavit... Pořád to nebylo dostatečně "inteligentní", pořád to při čtení dovolovalo přeskakovat řádky.
Proč jsou pořád naši čeští autoři tak zaseknutí v minulém režimu? Jako "teď budeme vzpomínat, jak těžké to bylo za komunistů". Dnešní doba taky ničí životy. Proč někdo nepíše o tom?
Ale neříkám, třeba taková moje mamka by z tohohle románu byla nadšená :-)
Mohu ji číst stále znovu a znovu. Pokaždé jsem okouzlena. Některé pasáže jsou psány s nevídanou lidskostí a empatií. Nikdy by mě, mimochodem, nenapadlo, že může muž porozumět ženské věci s takovou něhou. Doporučuji.
Knížku jsem začala číst na doporučení a nelituji... Zažila jsem u ní doslova celou paletu pocitů od nebaví až po slzy a tím si mě dokonale získala a podmanila a rozhodně na ní jen tak nezapomenu... Je to prostě hodně zvláštní kousek, který za přečtení stojí třeba i proto, že obsahuje tolik hezkých slov a obratů, že jsem někdy až žasla, jak krásně a rozvitě se dá popsat úplně obyčejná věc... Autor mě závěrem hodně překvapil, čekala a přála jsem si ten konec úplně jiný a to nejen pro Josefa a Květu, ale třeba i trošku jasnější a rozvinutější pro Alici a Kryštofa s Lucií... a taky ten Hynek, ten mi tedy sakra leží v žaludku...
Zvláštní příběhy, zvláštní knížka, ale pro mě rozhodně nezapomenutelná a dokážu si představit, že se k ní třeba někdy příště zase vrátím a najdu v ní zase něco nového, co jsem mohla přehlédnout a nebo mi uniklo...
Nevím, jaký význam mají cukrářovy vize, ani pojednání o historii výstav, ale jinak fajn kniha. Zvláštní je také opakující se téma zloděje, který se dá do řeči s majitelem bytu, který právě vykrádá...
Dechberoucí. Vyvolávala ve mně velmi silné pocity, většinou lítost, smutek, depresi, hněv a hnus. Díky bohu, že má naše země totalitu za sebou. Můžeme na politickou situaci lkát jak chceme, ale dříve lépe rozhodně nebylo.
Poslední kapitola mi nejprve zkazila celý dojem z knihy a měla jsem chuť ji prostě nedočíst. ALE! Když jsem dočetla poslední slova, pochopila jsem, že i ta divná poslední kapitola měla smysl a bylo mi opět dobreku.
Většinou se u knih moc nerozvášním, ale u téhle jsem jednou slzy prostě zadržet nedokázala. Úžasné příběhy a čtivý styl, jen mi trochu chyběla nějaká ta pomsta, odplata či snad spravedlnost pro Jánského.
Kdyby se mě někdo zeptal, o čem ta kniha je, tak bych jen těžko dokázal říct, co a jak. Pomůžu si tedy anotací z Kosmasu:
Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové politické proklamace -, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu. Román popisuje i míjení, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí. Součástí románu je několik odboček, ucelených příběhů na morální témata, obrazů v obraze. Román nabízí čtivý, nepodbízivý a hluboký čtenářský zážitek, při němž nechybí ani humor. Tomáš Zmeškal se narodil roku 1966 v Praze a vystudoval anglický jazyk a literaturu. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel.
V podstatě se s tím dá souhlasit, ale zase tak "dramaticky" bych to neviděl, i když to téma tam samozřejmě je, nicméně že by to bylo něco fakt jakoby drsnýho, to ne, ale ne proto, co se stalo, nýbrž proto, jak to jaksi neuměle autor zpracoval. A rozhodně nejde o nějaký "velký český román", to je dost přehnané. Ale čte se to docela dobře, koho to nebude bavit, ten to odloží. Pro mě je to kniha, která mě nijak zvlášť neobohatila, ale zároveň ani nelituju času, který jsem jí věnoval. Jen mě dost otravovaly takové ty zdánlivé blbosti, které mi ale kazí celkový dojem, jako třeba to, když autor popisuje, jak pouliční prodejce zabije kapra ranou do zátylku, a když ho rozřízne, tak se mu kouří z břicha. Nevím, jak by bylo možné něčeho takového u studenokrevného živočicha dosáhnout. Nebo pustit z bomby kyslík a nasadit si šnorchl.
Knihu jsem četla na doporučení a rozhodně nelituji. Jde na mě smutek z toho, jak si s Josefem a Květou osud zahrál. Jak několik nevyřčených slov ovlivnilo jejich vztah a život. Před rozluštěním dopisu jsem doslova hltala stránky a po odchodu z nemocnice se mi chtělo brečet spolu s Alicí. Tolikrát mě autor přiměl prožít emoce hrdinů velmi naplno. Jen jsem doufala, že Boží mlýny namelou něco pro Jánského. Cukráře Svobodu jsem si oblíbila hned od prvního setkání a jeho vize byly pro mne náladu povznášejícím kořením.
Autor knihy se dokázal až neobvykle silně vcítit do pocitů hlavních hrdinů. Velmi citelně se mne jejich osudy dotýkaly ačkoliv žádnou podobnou zkušenost nemám. Když už k sobě Josef s Květou konečně našli cestu, tak to dopadlo nešťastně. Prožívala jsem takový pocit marnosti. Kniha mi připomínala vynikající film Životy těch druhých o německé Stasi. Těším se na další autorova díla
Hlavní děj románu se mi velmi líbil, co mi však vadilo, byly odbočky od tohoto děje. Upřímně, většinou jsem se u nich nudila. Přesto jsem je pozorně přečetla s nadějí, že než knihu dočtu, pochopím, proč ty odbočky. Bohužel, můj intelekt na to nestačil.
Štítky knihy
totalitní stát milostné romány česká literatura Československo socialismus politická perzekuce historické romány české rományAutorovy další knížky
| 2008 |  Milostný dopis klínovým písmem |
| 2009 | Životopis černobílého jehněte |
| 2013 |  Sokrates na rovníku |
Zajímavá kniha která vypráví milostný příběh dvou lidí. Láska je přervána konkurentem, který jako agent STB dostane hlavního hrdinu do vězení a pak mu ještě svede manželku. Když se to dozví, tak se odstěhuje a odpustí jí, když už je příliš pozdě. Další linií příběhu je vztah dcery a jejího manžela a jejich syna. Příběh je přerušen několika příběhy/sny, které nesouvisí s hlavním příběhem, ale jsou zajímavé.