Miloval jsem svou ženu
Milán Füst
Ten neohrabaný holandský námořník Störr, kterého Milán Füst učinil ústřední postavou svého románu, nebýval právě složitá povaha. A když křižoval oceán na kapitánském můstku nákladní lodi, sotva ho napadlo, že vezme jednou do ruky pero a pokusí se sepsat svůj život a tím mu snad přijít na kloub. Rád dobře pojedl a popil, o ženách toho moc nevěděl a svět se mu jevil jako docela vlídné místo k životu. Ale pak se do toho zapletla maličká Francouzka Lizzy a tím to začalo. Jak si může námořník být jist věrností své ženy? A navíc ženy tak záhadné, vrtošivé, ztřeštěné i zádumčivé, jako byla ona. S těžkopádností mořského vlka se vrhá na nejrůznější stopy a zaplétá se stále víc do osidel vášně, která už mnohé zahubila. Hnán žárlivostí prožívá muka sebezpytování a začíná přemýšlet nejen o své ženě, ale i o sobě, o lidech, o životě. Čtenář sleduje kapitánovy zápisky, psané se zdánlivou prostoduchostí a roztěkaností člověka nezvyklého peru, a teprve postupně si uvědomuje, že nahlíží do přejemné pavučiny lidského nitra se všemi jeho netušenými hlubinami. Román MILOVAL JSEM SVOU ŽENU právem proslavil svého autora ve vlasti i v mnoha evropských zemích originálním pojetím, půvabným stylem i hloubkou životní filozofie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1981 , OdeonOriginální název:
A feleségem története, 1957
více info...
Přidat komentář
Naprosto souhlasím s uživatelem PetrCepek, nudnější knihu jsem snad nečetla. Absolutní přehmat a nikdy více.
Hned na první straně se čtenář dovídá, že čte vyprávění námořníka, kterému zahýbá manželka. Téma parádní! Takový Jiří Wolker na ně napsal úžasnou baladu. Jenomže Milán Füst na toto atraktivní téma vytvořil třísetstránkově nudné vyprávění nezajímavého vypravěče, neustále přeskakujícího z jedné nedokončené myšlenky na druhou, aby na závěr přišla jakási rádoby filosofická katarze, která však ve skutečnosti není žádnou katarzí, natož filosofickou. Nudnější knihu jsem ještě nečetl; ani středoškolská učebnice mineralogie se jí nevyrovná.
Měla jsem problém knihu dočíst. Zdá se mi, jako kdyby se pořád opakovalo to samé.
Myslím, že hlavní hrdina miloval hlavně sám sebe. Možná to na mě bylo moc složité.
Každopádně vracím do knihbudky.
Vzhledem k hodnocení jsem knize dala asi jen 1/3 na to, aby mě nějak zaujala, ale nepodařilo se. Stylu nemám co vytknout, ale peripetie osobního života hlavního hrdiny mě za celou tu dobu nezačaly zajímat. Kdybych knihu dočetla, zřejmě bych ji hodnotila jednou až třemi hvězdami, podle toho, čím by mě (ne)překvapila. Není to špatná kniha, ale ačkoliv se autor snaží čtenáře udržovat v napětí, kdy už konečně dojde k tomu mordu, protože celou dobu vyprávění úmyslně buduje jako zpověď vraha, je mi dost lhostejné, jak to s Jakubem a Lizzie dopadne - prostě ani jeden z nich mi není dostatečně srozumitelný. Ostatně pojala jsem podezření, že ten kapitán svou ženu nezabije a bude tam možná někde nějaká docela jiná vražda. Nezajímá mě to ale tak, abych pokračovala ve čtení.
Námořník Jakub Störr nám vypráví svůj příběh. Vzpomíná na svůj život v Paříži, Londýně a Americe. Popisuje vztah ke své ženě i k jiným ženám. Celá kniha je jakási zmatená a chaotická. Nijak zvlášť mě nebavila. Taky jsem nepochopila tu vraždu. Prostě někdo někoho zabil (nebudu prozrazovat kdo koho) a - nic? Divné.
Holandský námořní kapitán popisuje ve svých zapiscích peripetie života, které se v podstatě točí kolem mladé Francouzsky, kterou si vzal za ženu. Starý mořský vlk si není jistý její věrností, je hnán žárlivostí, různými představami a je často úplně mimo - nemá lehký život, ale zavinil si to sám- ženy dovedou žití zpříjemnit, ale i zkomplikovat .Oni totiž mají tu výhodu, že mají na své straně "matku přírodu" , ...
Štítky knihy
zfilmováno maďarská literatura
Poklidně napsaný román o vztahu dvou rozličných partnerů. Celým příběhem se prolíná téma žárlivosti a prožívání emocí hlavních postav. Knížku vnímám jako oddechovou literaturu.