Miluj bližního svého
Erich Maria Remarque (p)
Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let, jako obžaloba nacistického totalitního režimu v Německu. Autor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a dalších běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2004 , Ikar (ČR)Originální název:
Liebe Deinen Nächsten, 1939
více info...
Přidat komentář
Některé pasáže byli dechberoucí, některé přímo vtahovaly do příběhu, u některých mi i ukápla slza. Remarquea mám moc ráda, jeho knížky jsou skvostné, ze života - těžkého života v té době... Knížka s docela dobrým koncem určitě stojí za přečtení.
Naprosto s myšlenkou tohoto románu souzním a rve mi srdce, že taková díla vůbec musela vzniknout (vzhledem k historii). Skvělý román, plný obohacujících myšlenkových pochodů, který doporučuju všem.
Zajímavá kniha, ale prvních pár stránek jsem se měla problém začíst. Ve finále je to kniha, která opravdu za přečtení stojí a po cca stránce padesát vás vtrhne do děje, že ji během jednoho dne přečtete. Příběh Ludvíka a Ruth je opravdu silný. Moje druhé setkání s Remarqeuem a nelituji. Přečtu si toho od něj více.
Krásná kniha o těžkých osudech emigrantů. V popise těžkostí, kterými tito lidé musí procházet, autor nezachází do detailů. Stačí ale jediná zmínka o tvářích propadlých z hladu a na vás ten těžký osud Ludvíka a Ruth dolehne. Jsem ráda za nadějeplný konec a o Steinerovi a jeho osudu se mi asi dnes bude i zdát.
Pro přehled klasiky stojí za přečtení. Doba pred druhou světovou válkou nebyla jednoduchá. Hlavní postavy nedostudovaný Ludvik Kern a jeho přítelkyně Ruth Holandova byli neustále na útěku, vyhoštěni ze různých zemí Evropy, a to jen pro svuj židovský původ.
Poprvé jsem to vzdala. Nějak mě to míjelo. Ale za pár let jsem tuhle knihu vzala znovu do ruky a jo, líbilo se mi to. Bylo to depresivní (ale to by člověka nemělo u Remarquea překvapovat), kruté, bolavé, bylo to plné naděje a zároveň i bezmocnosti. Postavy mi připomínaly figurky na šachovnici. Každou chvíli je někdo vyhodil z domečku...
Útěky tam a zase zpátky, odvaha, odhodlání, láska, naděje i víra - to všechno tam najdete. Já je obdivovala, já jsem je litovala. Bylo to jako naskočit do jedoucího vlaku - který už v žádné stanici nezastaví...
Silný, opravdový, bolavý příběh. Ale tak už to Remarque holt má...
Je to už dříve co jsem jí četl, ale stále to je výborná kniha. Sic mám od pana Remarqua top někde jinde, u tohoto spisovatele nelze šáhnout snad vedle, doporučuju.
Opět musím napsat, že E.M.Remarque je PAN SPISOVATEL. Mám od něj přečteno i v knihovničce více knížek, každá vypráví jiné lidské příběhy, ale každá je čtivá a čtenáře velmi obohatí. téma odsunu Židů z Německa ještě před válkou jsem vůbec neznala, o to víc mě knížka poučila.
Román reaguje na třicátá léta dvacátého století, kdy nacistický režim v Německu vyhání řadu lidi z vlasti (především, ale nejenom, Židy) a dělá z nich tuláky Evropou. Vyprávění o osudech těchto uprchlíků, či spíše vyhnanců, je obžalobou nejen totalitního režimu v Německu, ale i dalších států západní Evropy, které tyto běžence nepřijímají. Obžalobou fašismu a jeho zvrácené ideologie:
-
Marill vyprázdnil sklenku: „Tvrdé doby. Mír se stabilizuje děly a bombardovacími letadly, lidskost koncentračními tábory. Žijeme v přehodnocování hodnot, Kerne. Dnes je útočník ochráncem míru, bitý a štvaný člověk kazimírem světa. A to existují celé národy, které tomu věří.“
-
V postavách románu představuje autor různé charaktery, city a vztahy: nezištné kamarádství, solidaritu, zradu, bezmocnost, zoufalství a strach, ale také nenávist a lásku. Příběhy emigrantů jsou někdy pro čtenáře zdánlivě všední, ale nekončící souboj běženců s ostrahou hranic státu, do kterých míří, nepostrádá prvky napětí a dobrodružství. Nechybí ani humorné okamžiky (např karetní „bitva“ Steinera s rakouskými celníky při jeho zadržení na hranici):
-
Steiner roznesl celou celnici. Vyraboval ji, především v době mezi třetí a pátou hodinou. Celník s vousy a la Franz Josef v zoufalství zavolal pomoc. Telefonoval tarokovému přeborníkovi z Buchsu, který se přiřítil na motorce. Ale ani to nepomohlo; Steiner svlékl i jeho. Poprvé, co ho znal, byl Bůh na straně potřebného; Steiner měl takovou kartu, že litoval jen jedné věci: že nehraje s milionáři.
-
Remarque umí psát, umí vyprávět, umí velmi citlivě a působivě popsat i krátké emotivní okamžiky; starý Moric Rosenthal, Steinerem nazvaný „poslední potomek Ahasvera“ se na svém putování vrací do Paříže umřít:
-
Edit Rosenfeldová se usmála a křehkým hlasem začala zpívat starou židovskou píseň. Její hlas zněl měkce jako něžná melodie staré hrací skříňky. Moric Rosenthal si zase lehl a poslouchal. Zavřel oči a klidně dýchal. Stará žena zpívala tichounce v holém pokoji zádumčivou melodii o životě bez domova...
...Ruth a Kern seděli mlčky a poslouchali. Nad hlavami jim šuměl vítr času – čtyřicet, padesát let přelétlo za hovoru staré ženy se starým mužem, a oběma staříkům se zdálo zcela samozřejmé, že uplynula. Ale mezi nimi seděly dvě dvacetileté bytosti, pro něž byl už jeden rok čímsi nekonečným a téměř nepředstavitelným a které cítily cosi jako plíživý strach; že všechno pomine a musí pominout a že to jednou sáhne také po nich.
-
V závěru knihy postavil autor do dramatického kontrastu dva příběhy; zatímco pro jednu dvojici emigrantů končí románový příběh velkou nadějí, právě díky kamarádství a solidaritě, druhá dvojice se po nuceném odloučení shledává ve vlasti a zároveň tragicky končí.
-
Vlak se pomalu rozjel. Nikdo nepromluvil. Steiner zvedl ruku. Ti tři na nádraží se za ním dívali, dokud vozy nezmizely v zatáčce.
„Zatraceně!“ promluvil konečně Marill chraptivě „Pojďme, musíme si dát něco ostrého. Už jsem viděl hodně lidí umřít, ale ještě nikdy jsem nebyl při tom, když někdo páchá sebevraždu.“
-
Miluj bližního svého bývá někdy označován jako nejangažovanější autorův román. Nevím, netroufám si až tak posoudit, Remarque se válečnými, či spíše protiválečnými motivy zabývá často a dělá to velmi dobře. Každopádně je to jeden z mých oblíbených autorů a každý román rozhodně stojí za přečtení.
Ke knize jsem se vrátila po desítkách let. Protože už jsem znala osudy jednotlivých postav, četla jsem pomaleji a vnímala to, co kniha přináší. Příběh lásky, strachu, nenávisti, zrady, kamarádství, nezištné pomoci, bezmocnosti, brutality.......Daly by se vyjmenovat snad všechny city od nejhorších k tomu hlavnímu, lásce. Jak moc ty kladné city mizí z naší konzumní společnosti. Těm horším se bohužel daří. Dosud jsem měla na 1. místě "Tři kamarády", teď tam přesunuji tuto knihu.
Na Remarquovi je obdivuhodné jak dokáže o extrémně složitém tématu psát s takovou lehkostí a bravurou. Nahlédnutí do života německých emigrantů a jejich životních radostí i strastí je velmi čtivé, uvěřitelné a vzbuzující silné emoce a rozhodně lze doporučit všem, kteří mají o tuto tématiku zájem.
Čtivá knížka, se zajímavými detaily. Barvitě popisuje život emigrantů a jejich cesty od hranice k hranici. To jak postavené na hlavu bylo přesouvání migrantů ...
Výborná kniha. Remarque dokonale spojuje dobrodružství, politiku, romantiku a vlastně i cestopis. Chybí tady skvělé zachycení okamžiku jako ve slavném Na západní frontě klid, ale pohled do nitra emigrace opravdu stojí za to.
Hlavní postavy jsou napsané dobře a jejich příběhy - někdy dobrodružné, jindy zase téměř všední - vás spolehlivě donutí hltat stránku za stránkou.
Na závěr ještě musím připomenou, že ačkoli se román odehrává před počátkem 2. světové války, je aktuální i v dnešních dnech...
Nadčasová kniha, která čtenáři odhaluje emigraci do morku kosti. Až při jejím čtení si uvědomíme onu hrůzu emigrace politické. Opouštím svou zemi s tím, že se tam možná již nikdy nevrátím. Velikost autora tkví v tom, že trudnomyslné téma dovede v pravou chvíli vyšperkovat i troškou jemného humoru.
Toto dílo oslovuje čtenáře i po mnoha létech od jeho vzniku.
“Věříte ještě v něco? Ale ano; věřím ve svatý egoismus! V bezcitnost! V lež! V netečnost srdcí! ..... To ještě není všechno. Věřím v dobro, v kamarádství, v lásku a v ochotu pomoci! To všechno jsem poznal.”
Na čtení knih od skutečně velkých spisovatelů, mezi které EMR patří, sbírám vždy delší dobu odvahu. Vždy mě překvapí hloubka, s jakou se věnují zvoleným tématům. V anotaci stojí, že se jedná o autorův nejangažovanější román. To je pro mne moc složité vyjádření. Uvědomila jsem si však, jaké mám štěstí. Mám totiž lidská a občanská práva a mám také domov. Vše, co tak nějak považujeme za samozřejmé, ale EMR nám v Miluj bližního svého bude stále připomínat, že to tak vždy nebylo a všude tomu tak není ani dnes. Nedávno jsem s kolegou na téma ústavních práv diskutovala a oba jsme si uvědomili, že nesmíme nikomu z principu dovolit, aby je porušoval. Strpíme-li to jednou, bude se tak dít stále víc, až o nás jednou bude psát někdo podobný román, jako ten, který jsem právě dočetla. Velký spisovatel, když svým dílem dokáže stále probouzet to nejniternější, co je v nás. S hlubokou úctou děkuji, pane Remarque.
Mám Remarqua ráda a přečetla jsem od něj v mládí kde co. Tuto knížku jsem si matně pamatovala a dlouho ji hledala. Moc se mi líbila.
Remarque byl pro mě jen položka ze seznamu povinné literatury, kterou jsem před maturitou vyřešila čtením výtahů z obsahu jeho knih. Možná jsem ale už tehdy tušila, že si k němu jednou najdu cestu. Našla a byla jsem unešena, ponořena a nadšena. Překrásné příběhy, silné emoce, doba zachycená v celé své nekonečné ukrutnosti a šílenosti. Výborné čtení.
Štítky knihy
Židé německá literatura 30. léta 20. století strach mezilidské vztahy vystěhovalci, emigrantiAutorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Pokud Remarque něco umí, tak je to bravurně vykreslit charaktery. Všechny jeho postavy na mě doslova vyskakují ze stránek knih a připadají mi živé a blízké. Jeho příběhy vždy přináší nesmlouvavé odsouzení války a v případě této knihy také totalitního režimu. U jeho knih se mi chce vždycky brečet, ale zároveň se tak trošku usmívám, protože jeho hlavní postavy neztrácí přes všechny hrůzy a bolesti své sny, naději a především přátelství a lásku. Tak je tomu i v této knize, kde sledujeme mladou zamilovanost Ludvíka s Ruth a pevnou, věrnou lásku mezi Steinerem a jeho manželkou, kteří spolu kvůli Steinerově ideologii nemohou být. A je tu mnoho dalších postav, které Ludvík na svých cestách jako emigrant potkává.