Miluju tě jak svý boty
Anna Tůmová
Julianě je třicet a právě se snaží něco v životě změnit. Ve chvíli, kdy se pokouší ukončit první, nepříliš vydařené manželství, potkává osudového muže svého života. Z bouřlivého vztahu odchází se zlomeným srdcem, ale bohatší o odhodlání a s vědomím, že když chce člověk něco dokázat a změnit, musí se spolehnout hlavně sám na sebe. Prý se vám v životě věci nepřihodí dvakrát stejně! Tak to je tedy pěkná hloupost. Juliana je toho důkazem. Dvakrát se zamilovala do stejného muže, jemuž říká Podvodník, hlavně proto, že je to podvodník, a ten jí dvakrát zlomil srdce. Ovšem když máte kolem sebe dobré kamarádky, s nimiž to táhnete v dobrém i zlém už od dětství, dá se i nadvakrát zlomené srdce přežít. Juliana má naštěstí po ruce nejlepší přítelkyni Danielu, která i ty největší průšvihy komentuje s humorem a nadhledem, a před sebou nové výzvy, nová setkání a novou naději, že ji v životě čeká ještě spousta věcí. A také dojde k poznání, že v lásce můžete chvilku prohrávat, ale nikdy to nesmíte vzdát. A kdybyste už opravdu nevěděly kudy kam – kupte si nové boty. Protože to je ten nejlepší lék na všechny smutky.... celý text
Přidat komentář
Slaboucky cteni z me pomerne neznamy vekovy kategorie. Nejedna se o uceleny vypraveni, linka furt preskakuje sem a tam. Nedocteno, odlozeno, stacilo.
Knize nemůžu dát víc jak 3 hvězdičky. Čekala jsem daleko víc humoru a na to, že kniha není vůbec objemná jsem jí četla dost dlouho. V podstatě se ztotožnuji s komentáři Aleh a Šánky.
Miluju tě jak svý boty je opravdu především oddechová knížka třeba na dovolenou. Juliana nemá štěstí v partnerských vztazích, mnohé ženy by její příběh nebo aspoň jemu podobný zlomilo a těžko by se se situací vyrovnávaly. Juliana má ale kamarádky, se kterými prožívá to dobré i to zlé již od dětství. Líbily se mi ty její návraty ve vzpomínkách do minulosti, v nichž čerpá sílu jít dál. A také je důležitý humor, který je opravdu kořením života a pomáhá překlenout nejednu složitou a zapeklitou životní situaci. A příběh je rozhodně lepší než to, co slibuje obálka.
Knihu jsem vyhrála, sáhla jsem po ní, jelikož jsem již měla všechny knihy z knihovny přečtené a den bez knihy si neumím představit. Už jen z pohledu na obálku jsem dostala pocit, že to bude pěkná kravina (obálka se ke knize absolutně nehodí). Nakonec jsem byla velmi mile překvapená, z toho jak moc mě kniha bavila. Byla vtipná a nenudila, což se u jiných českých (vlastně i zahraničních) románů říct nedá. Skvělá oddechovka.
První díl se mi tedy líbil více, i když pokračování není zase až tak špatné.
Opět se řeší vztahy, lásky, rozchody a Juliana v tom znovu lítá, a protože je to příběh ze života, je to ženská nepoučitelná :-). Kniha mě pobavila, i jsem se u ní zasmála, mělo to vtip. Jenže místy jsem se trošku i nudila, nějak to ztrácelo jiskru. Ale jako taková rychlá oddechovka na pár hodin, dalo se.
Pokračování autorčiny prvotiny, se hodí jako oddechovka mezi vážnějšími knihami. Některé kapitoly mě bavily víc a některé zase méně. Vyprávění se dost podobá tomu předchozímu - vzpomínky, současnost, humor i nostalgie. Asi nejvíc mě vadilo neustálé vracení se k Podvodníkovi. Ale v současné české beletrii pro ženy se vyskytují mnohem slabší knihy (které nedokážu ani dočíst - tato se dočíst dala). Je pro ženy po padesátce (takových knih také mnoho není) a je optimisticky laděná, což je další malé plus.
Propletený děj, ve kterém se trochu hůře orientuje. Autorka přebíhá z jedné časové linie do druhé.