Miluju tě, tak vypadni
Michaela Patočková
Když jsem psala tuhle knížku, přišla jsem na spoustu věcí. Že spát s bejvalým je jako jíst shnilý maso. Že kámošky nejsou na celej život, protože se toužej zamilovat – a běda, jak se jim to povede. Že drogy jsou neškodný, dokud je nezačne brát někdo, koho máte rádi. Že gynekologové jsou lidi jako my, pokud nezačnou stalkovat vaši matku. Že žít na dluh je standard, dokud má váš otec aspoň vlastní slipy. A že sex je úžasná věc, když se nestydíte za svý přirození... Celý to začalo tím, že mě sbalil přechytralej týpek, kterej si mě chtěl vzít, abych mu rodila přechytralý děti. Jenže já nesnáším stereotypy, a tak jsem se zákonitě musela zamilovat do někoho výjimečnýho. A zažila jsem s ním fakt NEUVĚŘITELNÝ věci! Ale pak zmizel a já se ho neodvážila zeptat ani na jméno, takže mu říkám Kámoš. Zůstala mi po něm na zápěstí zoufalá kérka: Love you – Leave me. Ukážu mu ji, jestli ho někdy najdu... Můj příběh je vlastně celej o hledání. O hledání Kámoše, o hledání lásky, o hledání sama sebe a tak vůbec. Všechno, co jsem do týhle knížky napsala, je pravda. A ta holka na obálce jsem fakt já. Jmenuju se Míša, kdyby vás to zajímalo.... celý text
Přidat komentář
Dvakrát jsem knihu odložila, projela tady komenty a dala jí šanci na do čtení. Podruhé do toho nepůjdu.
Přiznám se že ze začátku nic moc, ale pak se to tak rozjelo s vtipnými hláškami že jsem se celkem i bavila a ten konec opravdu nepředvídatelný.
Od knihy jsem očekávala něco jiného, protože začátek mě dostal svou svižností, vtipem a originalitou. Poté se to trochu sklouzlo a příběh se mi zdál nudný (popisování herectví ve škole). Od poloviny knihy ale příběh dostal spád, takže jsem ji dočetla jedním dechem. Věřím, že tohle je realita a Míšu chápu. Knížku hodnotím velice dobře :-)
A chybíš mi... Od Tomáše Kluse jsem poslouchala presne tehoz obdobi, kdy jsem truchlila za svou velkou láskou ... :) Super knížka :)
Na tuhle knihu jsem narazila v knihovně když si má sestra, (workoholickej čtenář), pujcovala knihy. Cely ten pribeh me nadchl, doslova dostal, poněvadž jsem to měla stejně jako Michaela.. Milovala jsem kluka kterymu jsem rikala hlavo... :D A taky z nenadani zmizel, ja jen, narozdíl od Míši, vim kde je a hlavne ze uz neni a nebude muj, ale zazitky s ním byly fakt dobre, NEUVERITELNE. Mohu rict, ze jsem s knihou byla spokojená, jen by se hodilo pokračování :)
Nevím, co na to říct. Ani nevím, co jsem od této knihy čekala, ale tohle to asi nebylo. Během čtení této knihy jsem přečetla další dvě a do čtení jsem se musela nutit, jenom abych ji neměla nedočtenou. Knihu si určitě znovu nepřečtu, naštěstí ji ani nevlastním. Dávám 2 hvězdy, jednu za to, že kniha vůbec vyšla a druhou za tu obálku. Jinak kde nic, tu nic. O to smutnější je, že je to true story.
No, nebudu si nalhávat, čekala jsem víc, ale možná proto jsem jí měla přečtenou tak rychle, když jsem čekala stále víc a víc.
Tuhle knihu jsem jako mnoho knih přečtl jedním dechem a nemohl se odtrhnout. Roztomilá upřímnost v hlavě jedné pomatené holky a spousta různých vymyšlených cestiček, jak z té beznaděje ven. Dokud nedospěje. Aspoň trošku. Způsob, jakým se to (nejspíš i ve skutečnosti) událo, mě donutil se pousmát. Je pravdou (i podle pravdy), že někde se začít musí a chyby děláme všichni. Doporučuju všem, kteří dělají chyby a rádi se z nich učí.
"Kdyby přišel novodobej Romeo na bílým koni," to naschvál - přišel na koni? :D
to je uplně boží.. :D jakože rómeo je takový clishé, že ten už jezdit nebude .:D Kniha plná bombastickejch hlášek. Fakt jsem se tak nezasmála. Stereotyp o stříkání trávníku si lepim nad postel jako výstrahu :D doporučuju!!!!! Chytlavý od začátku do konce. Nádech a výdech.
Knížek s touhle tématikou je ranec. Ani nemám páru, čím by měla být (kromě toho, že to je true story) jedinečná - a přesto mě chytla a nepustila. Prožila jsem příběhy postav jako vlastní a pořád čekala, co se vlastně s nimi nakonec stane.. Nejmrazivější a až děsivě pravdivé je to, že ono to sice celé nějak dopadne...ono se něco stane. Ale já si z toho odnáším jedno velké nic a nad tím budu ještě dlouho přemýšlet. To nic je totiž přesně to, co cítím ve svém životě každý večer přes spaním...dík, že nejsem sama.
Divím se, že jsem tohle vůbec dočetla... nelíbilo, nebavilo...