Mimozemci z Lekotilu
Vojtěch Alberto Sláma
Příhody členů rodiny Mimozemců a ostatních bizarních postaviček z městečka Lekotil jsou veskrze neuvěřitelné, ale nikoliv neuskutečnitelné. Na maloměstě i v Amazonii je totiž možné úplně všechno, jak říkává cestovatel doktor Bí. Šílená ředitelka základní školy se zde převléká za královnu, zatímco kapitán Pružina se za ponurého troubení vysloužilé vojenské kapely potápí na velké lodi uprostřed rozlehlých lánů pšenice a kukuřice. V nočních uličkách okresního městečka můžete také potkat šavlozubého predátora, zatímco kolem jezdí na skřípějící tříkolce nefalšované dvoumetrové strašidlo Čago. Když k tomu připočítáte chamtivost manažerů nadnárodní společnosti Bagroosh, kteří chtějí zničit české hospody i místní noviny, nebo úskočnou lstivost chlípného šéfredaktora Grupáče v protikladu s vlídnou bezelstností barona Doriána a jeho trochu krvelačného mazlíčka s blanitými křídly, máte před sebou dokonalý obrázek zdejší hutné atmosféry. A to už vůbec nemluvíme o maličkém boxerovi Oťovi, plavovlasé doktorandce Broně, uniformovaném školníkovi Jouzovi, mluvícím psovi Alíkovi, zuřivém rotném Pivodovi, bláznivé kočičí mámě Pelíškové, úslužném majordomovi Emilovi, salónním anarchistovi Arnem a vousatém antikváři Cyrilovi hovořícím občas s Elvisem Presleym.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
upíři humor aristokracie, šlechta erotika novináři učitelé, učitelky postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
2011 | Záhadná monstra |
2002 | Hon na vodní příšery |
2004 | Velká kniha (nejen) o dinosaurech |
2003 | Po stezkách oblud |
2004 | Amazonie – putování do zeleného srdce |
Kniha mne zmátla svým názvem. Přiznám, že jsem se těšil na trochu té fantastiky, leč, vyjma zjevení šavlozubé onzice, jde o knihu zcela nefantastickou. Nutno ovšem podotknout, že velice zábavnou. Hra s jazykem českým autorovi jde náramně. Trochu mi v mysli problesklo křesání Václava Pinkavy, ale opravdu jen trochu. Na této beletristické prvotině pobzukává několik much, které však spolehlivě hubí biolit někdy až absurdních situací. Dílo trpí mírnou roztříštěností, děj vlastně není nikterak důležitý. Postavy se hemží na nemnoha stránkách v celých zástupech. Opravdu skvěle napsané jsou pasáže z Amazonie, kterou autor dobře zná. Vojtěch Sláma se musel u psaní nesmírně bavit a já, coby čistě konzumní čtenář, se bavil též.