Minervistka
Hermína Franková
Jsou osmdesátá léta devatenáctého století a v malém městě žije lékárnická dcera Emílie. Je jí šestnáct let a podle tehdejších zvyklostí má umět vyšívat, vařit, cudně klopit oči a čekat na ženicha. Jenomže Emílie je úplně jiná- ze všeho nejvíc ji láká otcova laboratoř a chemické pokusy. To se samozřejmě pro slušně vychovanou dívku nehodí..... Emílie proto dělá pokusy tajně, tajně také studuje chemii, ale přitom provádí tolik ztřeštěností, že tím děsí svoje okolí, a rodiče vidí jediné východisko z trápení s nezdárnou dcerou v tom, že ji dají na vychování do kláštera. Mezitím se snad najde nějaký ženich, uvažují..... Všechno však nakonec dopadne úplně jinak, přece jenom to s ženským vzděláním nevypadá tak beznadějně- v Praze Eliška Krásnohorská založila gymnázium pro dívky - Minervu- a první minervistky už studují. Malé městečko, v němž žije Emílie, o něčem takovém nechce ani slyšet. A Emílie? Ta se o škole dovídá právě včas, vlastně na poslední chvíli........ celý text
Přidat komentář
Film pro pamětníky na papíře. Maloměsto, dobová morálka, jurodivá tetička a neformálně smýšlející hlavní hrdinka. Přečteno jedním dechem. Zajímavé postřehy a nenápadné kormidlování k pochopení toho, co je jinak, než se tváří.
Nevím proč, ale tentokrát mě čtení moc nechytlo. Mám ráda staré příběhy i psané staršími podobami českého jazyka, ale tady mě tolik neoslovil. Přitom seriál se mi líbil velice a většinou tomu bývá naopak, že filmová zpracování zdaleka nedosahují velikosti knihy. Třeba někdy po dalším přečtení změním názor. Ale i tak se vyplatí knihu si přečíst, protože téma je to zajímavé.
Zábavná dobrodružná kniha o holce, která chce studovat chemii v 19. století. Hodně vtipných zápletek a celkově hodně vtipně psané. Je podle ní i seriál. Doporučuju!
Čekala jsem dobrodružnou, vtipnou knihu. Bohužel jsem se dočkala jen nudného, přesládlého románku. Konec knížky už byl zábavnější, ale jinak prakticky celá kniha byla o lásce a romantice, zatímco mnozstvi dobrodružstvi v knize by se vešlo za nehet. Celkově me kniha vůbec nenadchla a znova bych si ji uz nečetla.
Bez váhání pět hvězdiček. Od první strany po poslední Slova na závěr.
Chytré, vtipné, až rozverné vyprávění se sympatickými postavami - Emílií, Violou a drogistou Vokurkou. Pěkné čtení.
Milá, ctiva kniha, která vás od prvního odstavce vtahne do děje. Je pekne si touto formou připomenout, ze své dnešní možnosti vděčíme ženám, které se navzdory konvencím rozhodly bojovat za víc.
Kniha se mi četla velice dobře. Zajímavé téma a zajímavá doba. Nejvíce se mi líbila postava tetičky a samozřejmě Emilíe.
Mám ráda seriálové zpracování. Kniha příběh vypravuje trochu jinak a proto se vyplatí si ji přečíst.
Kniha se četla velmi dobře, libilo se mi i seriálové zpracování. Všeobecně mám období počátku české emancipace velmi ráda.
Osviežujúce, vtipné a prekvapivo stále aktuálne. Hoci už dávno nie určené mojej vekovej skupine,pre túto edíciu mám slabosť a konkrétne tento titul príjemne prekvapil.
Knihu jsem si dlouho chtěla přečíst, neb se mi líbilo seriálové zpracování a byla jsem zvědavá na knížku. Je to milé vyprávění o těžkém životu dívky, která touží po vzdělání a cesta k němu je trnitá. Kniha se mi moc líbila.
Zaplať bůh, že už nežijeme v době, kdy vzdělání pro dívky bylo tabu a jediné, co se od nich očekávalo, bylo být poslušná a dobře se vdát. Emilii jsem prostě milovala za všechno to její odhodlání, bláznivé nápady a odvahu experimentovat. Skoro bych uvěřila tomu, že se z ní stala přední česká vědkyně a příběh je skrz naskrz pravdivý.
tuto knihu jsem předčítal, z tématu - prolomení starých pořádků a prosazení rovnoprávného vzdělávání žen - se dá vytěžit opravdu hodně, proto jsem se těšil na dobrý příběh, bohužel jsem byl zklamán skutečně jen dívčím románkem, číst to bylo utrpení
K přečtení mě navedl seriál České televize. Bylo to trochu něco jiného než jsem čekala, ale i tak pěkné.
Štítky knihy
humor zfilmováno první láska pro dívky studium a výuka dívčí romány lékárnice, lékárníci Dívčí gymnázium Minerva
Autorovy další knížky
2004 | Arabela |
1987 | Dívka na koštěti |
1984 | Minervistka |
1989 | Jak řídit inženýra Křečka |
1993 | Arabela 2. |
Na to, že je Minervistka psána před 40 lety jako dívčí čtení, jde pořád o hodně dobrou literaturu. Samozřejmě, doba je jiná, změnily se vypravěčské postupy, také témata procházejí trochu změnou, ale Hermína Franková ukázala, že i feministické téma, možná až genderové otázky, je možné podat lehce až vtipně, aniž by to ubralo na opravdovosti výpovědi.
Za mě hodně příjemné čtení, kterému k absolutoriu chybí jen málo. I když v rámci žánru by 5* bylo jasných.