Ministerstvo nejvyššího štěstí
Arundhati Roy
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372844/bmid_ministerstvo-nejvyssiho-stesti-65e594d3db1a7.jpg
3
18
18
Ministerstvo nejvyššího štěstí nás zavede na intimní cestu přes indický subkontinent – ze stísněných čtvrtí starého Dillí a nablýskaných center rychle se rozvíjejících nových velkoměst do zasněžených hor a údolí Kašmíru, kde válka je mír a mír je válka a čas od času to je život i normální. Anjum rozvine ošumělý perský koberec na městském hřbitově a vydává se na cestu domů. Setkáme se s nepolepšitelným Saddámem Husajnem, nezapomenutelnou Tilou a třemi muži, kteří ji milovali – včetně Musy, jehož osud je tak pevně propletený s jejím, jako kdysi bývaly i jejich paže. Domácí Tily, další bývalý nápadník, je nyní jako zpravodajský důstojník vyslán do Kábulu. A pak jsou tu dvě slečny Jebeensovy: první se narodila v Šrínagaru, zemřela ve věku čtyř let a je pohřbena na hřbitově mučedníků; druhá byla nalezena o půlnoci v dětské postýlce na chodníku v Novém Dillí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , OmegaOriginální název:
The Ministry of Utmost Happiness, 2017
více info...
Přidat komentář
První kniha, kterou jsem od autorky četla, netušila jsem, co přijde, ani neměla žádná očekávání.
Navzdory krkolomným názvům (oceňuji poznámky pod čarou) fascinující a poutavé čtení. Chvíli trvá než se čtenář zakousne, protože kniha má svůj vlastní rytmus, velmi neobvyklý a osobitý, ale stačí když na to přistoupíte a necháte se vést.
Nejstrašnější na tom je asi fakt, co všechno dokáže jeden člověk udělat druhému jenom z přesvědčení. Nejhezčí bylo poznání, že i v temnotě je světlo.
Bohužel za mě veliké zklamání. Bůh maličkostí se stal jedním z mých nejsilnějších čtenářských zážitků, pokračování jsem nedočetla.
Škoda, že to opět vydala Omega. A možná škoda, že autorka nezůstala jen u Boha maličkostí.
Štítky knihy
Indie indická literatura kasty, kastovní systém
Ministerstvo nejvyššího štěstí
Musím se přiznat. Je to první kniha, kterou jsem nedočetl...skončil jsem na straně 210 a knihu jsem dal pryč. Asi bych i pochopil snahu vykreslit indickou kulturu, která je směsící nádhery a hrůzy v jednom, ale přijde mi, že kromě naprosto matoucího způsobu vyprávění autorky (nebo překladu??? kdo ví...) se v ní ztrácíte a po chvíli si chcete vystřelit mozek, protože nechápete jak jste se z bodu A dostali do B a pak přijdete na to, že to šlo přes C a někdy D a někdy, když už jste se začínali chytat, tak se přistihnete, že celou dobu profanované B je vlastně A a nikam jste se nedostali...tuto knihu bych doporučil s čistým svědomým jen velmi otužilým masochystickým čtenářům.