Minjan: Má nová ortodoxně židovská setkání
Margot Vanderstraeten
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491090/bmid_minjan-ISx-491090.jpg
4
19
19
Margot Vanderstraeten v knize Minjan vypráví o nesčetných nových setkáních, která navázala v ortodoxní židovské komunitě po vydání svého mezinárodního bestselleru Mazl tov. Poznáme tak šéfkuchaře Mosjeho z proslulé antverpské restaurace Hoffy’s, který každému, kdo se zeptá, ochotně vysvětlí židovské kulinářské tradice a principy chasidského života; svérázného Dana, který má jako jediný fotograf přístup do nitra chasidské komunity, již dokáže zachytit svým bystrým a vtipným pohledem; nebo Ester, svéhlavou matku rovněž z chasidské komunity, která obhajuje nutnost tabu a hádá se s Margot o ultraortodoxní výchově a vzdělání, a objeví se dokonce i královna Matylda. V Minjanu se ale setkáme také s Margot Vanderstraeten v nejlepší formě: někdy je vážná, někdy lehkovážná, sem tam ironická, ale vždy se s upřímným zájmem snaží svým světským způsobem navázat kontakt se sousedy, kteří v jejím blízkém okolí vedou tak odlišné životy.... celý text
Přidat komentář
Není to špatné čtení, ale nebylo to bohužel tak výborné jako předešlá kniha. Více méně se ztotožňuji s komentářem @iceVS. Popis za popisem, doplněný pár rozhovory a jedním receptem. Nicméně, pár střípků a zajímavostí ze života chasidské komunity tuto knihu také okořenilo.
Chtěla bych tady ovšem zdůraznit, že samotná kniha je velkým přínosem na úrovni mezilidských vztahů a pochopení se navzájem. Spoustu nedorozumění vzniká z nevědomosti, nepochopení a hlavně zbytečně.
Dalším důvodem proč podobné knihy ráda čtu je zřejmě fascinace touto komunitou, její nezdolnou chutí k životu a úctě k tradicím.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst.
Výborné čtení, spousta zajímavých postřehů ze života židovské komunity. Četla jsem obě knihy od Margot Vanderstraeten, každá úplně jiná, obě skvělé.
Včera jsem ji dočetla. Podle mého názoru je třeba obě knihy od sebe oddělit. Zatímco ve výborne Mazl tov autorka popisuje své první setkání s judaismem prostřednictvím Elziry a její rodiny, Minjan čtenářům zprostředkovává setkání s dalšími lidmi antwerpske komunity, ať už jde o kuchaře Mosjeho, Naomi a Dahliu, inteligentní moderně ortodoxní ženy s otevřenou myslí, které našly způsob, jak zůstat ortodoxne praktikujícimi a věřícími, ale zároveň emancipovanymi a profesně úspěšnými ženami, a v neposlední řadě belzskou chasidku Esther. Kdo tedy očekával jakési volné pokračování Mazl tov, musí být zákonitě zklamán.
Hodně mě zaujala právě chasidka Esther - na jedné straně neustále zdůrazňuje svou neochvějnou ultraortodoxii, na straně druhé se tajné schází s autorkou v zastrcenych kavárnách, třebaže ví, že v její komunitě by takové chování bylo označeno za nevhodné. Jestliže tedy sama něco takového pokládá za nepřípustné, proč se takového jednání dopouští? Odsuzuje Deborah Feldman, autorku knihy Unorthodox, ale postupem času vychází najevo, že její knihu nikdy nečetla. A není snad psáno, že bychom nikdy neměli soudit člověka, pokud jsme se neocitli v jeho situaci? Není za tím vším jen závist, že Deborah Feldman prostě mela tu odvahu, Esther?
Mimochodem prohlédla jsem si na netu fotografie Dana Zollmana, jsou opravdu úžasné.
Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Mazl tov bylo pro mne zcela objevné, přitom kniha Minjan nebyla vůbec špatná. Z různých střípků si sestavuji celý kaleidoskop života ortodoxních Židů. Zajímavé je zejména nahlédnutí do zvyků chasidské komunity, která je svými nařízeními pro nás, jako většinovou společnost, zcela nepochopitelné a svazující. To vše je zasazené do nedávné doby covidových lockdownů.
Jak se mi moc líbila kniha Mazl tov, tak o to víc mě nezaujala tahle. Fakt jsem se nudila. Víceméně mi to celé přišlo jako popis jedné výstavy, přepis několika rozhovorů a celkově tak nějak o ničem.
Respektive o tom, co už je známo, tedy že ortodoxní mají zakázáno vlastně takřka vše a mysl svázanou okovy :-)
zajimave ruznorode zazitky s viru praktikujicimi zidy, cetlo se mi lepe nez 1.dil, literarne slabsi