Minulost napříč budoucností

13.01.2024

Nádherné povídky které hovoří za všechny jsou prostě super

07.05.2023

Pro mě velice nezáživné čtení, knihu jsem přestal číst po dvou kapitolách. Jednak jsou tam nesmyslné nápady z hlediska fyzické proveditelnosti (to muselo být zřejmé i v době autora, myslím že si s tím nedělal hlavu) a jednak jsou postavy málo propracované, jejich psychologie mělká a nepřesvědčivá. Kniha mě nevtáhla do děje.

05.02.2022

Svého času to musela být hodně dobrá sbírka povídek. Dnes už se na ní ten čas trochu podepsal a tak některé povídky jsou trochu úsměvné. Ale i tam je tam spousta opravdu dobrých nestárnoucích hitů.

01.06.2021

Heinleinova neskromná Minulost napříč budoucností je soubor dvaceti povídek a novel, které sice na sebe přímo nenavazují a často nemají ani žádné styčné body, přesto společně dohromady vytvářejí promyšlenou, velkolepou a ucelenou „historii budoucnosti“, které se dá jen máloco vytknout. Nejsem „krátkometrážní“ typ čtenáře, přesto jsem nejednou lapal po dechu a ohromeně sledoval Heinleinovy nápady a zápletky, jež dokázal směstnat do formátu povídky či novely. Samozřejmě taková „Jestli to takhle půjde dál…“ svým rozsahem už pomalu opouští i hranice novely, ale s ohledem na některá jiná Heinleinova veledíla je to jen útlý sešitek. Nicméně právě toto revolucionářské antináboženské dílko jsem si užil snad ze všech nejvíce. Hodně zaujaly také dopravní problémy v povídce „Musejí být v chodu“, neokázalé hrdinství v „Dlouhé hlídce“, skutečně neotřelé ucpávání trhlin lunárních tunelů v „Nepříjemném posezení“ nebo obchodní čachry s „Mužem, který prodal Měsíc“. Snad ještě nikdy jsem nepřiřkl povídkové sbírce plný počet bodů, ale v tomto případě musím udělat výjimku a pokorně sklonit před mistrem hlavu k zemi.

09.10.2020

Antologie mají často problém v kolísavé kvalitě povídek. Četl jsem maximálně tucet sbírek u nichž to neplatí, a asi jen tři, v nichž není slabá ani jedna jediná. Tahle je jedna z nich. Robert A. Heinlein sestavil monumentální dílo, patřící k tomu nejlepšímu co napsal. A i k tomu nejlepšímu, co kdy bylo ve sci-fi napsáno.

26.07.2020

Moc povedená sbírka sci-fi povídek, příběhů, novel i jednoho románu, které vznikali někdy v letech 1939-1958, kdy se dle autora osídlil Měsíc, Venuše, Mars, ale přesto ani dnes nezní hloupě nebo směšně. Naopak obdivuji je a přijdou mi mnohdy (nebo snad vždy) zajímavější, než dnešní pojetí sci-fi, které je téměř vždy temné, katastrofické apod. Téměř všechny příběhy jsou nějakým způsobem propojeny, což je kouzelné, na druhou stranu to není na překážku a lze je číst samostatně. Většina povídek u mě získala 4* a tak také hodnotím celou knihu, 75-80%. 26. 7. 2020

04.03.2018

Není to jen sbírka povídek. Je to logicky propojená sbírka povídek s výjimkou pár povídek, které jakoby nezapadaly úplně do dějové linie, ale přesto jsou hodně zajímavé. Čtení mi trvalo déle než obvykle, protože o každé povídce jsem musela ještě dlouho přemýšlet. Můj obdiv k autorovi je o to větší, když si uvědomím, kdy byla která povídka publikována.
Tuto knihu jsem četla jakou druhou od R.A.Heinleina po Dveřích do léta a rozhodně budu ještě číst nějaké další jeho knížky.

Z těchto povídek si z mně neznámých důvodů opakovaně vybavuji "Jestli to takhle půjde dál", nikdy si nemůžu vzpomenout, ve které knize to bylo, protože je povídka trochu jiná, než zbytek. Romantika na pozadí teroru Proroka.
Nejvíc se mi ale asi líbila povídka Linie života. Popřemýšlela jsem, co bych chtěla udělat, kdybych věděla dne i hodiny...

12.05.2012

Připojuji se s hodnocením k uživateli moril. Opravdu výborná sbírka povídek, kde některé povídky jsou opravdu perlami a když se jich sejde najedno více, tak je to prostě... paráda.