Minutové grotesky
István Örkény
Druhé vydání odeonského výběru nejlepších miniatur Istvána Örkényho.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1984 , OdeonOriginální název:
Egyperces novellák, 1968
více info...
Přidat komentář
Některé grotesky pěkné, jiné hodně zmatené, nebo přímo nepochopitelné. U některých se člověk zasměje, u některých zamyslí. Přesně jak říká sám autor: "Jsou to matematické rovnice; na jedné straně stojí minimum autorského sdělení, na druhé maximum čtenářské fantazie." Nejvíce jsem se našla v textech, které poznamenala válka.
"Mami, doma je taky stráž? Tam není. Takže odtamtud se dá utéct?"
"Proč jsem nepošel s tebou, abych nemusel nosit vzpomínku na tebe."
Na hranici geniality se pohybuje tento drobný skvost. Ono napsat román je těžké, ale napsat miniatury, v nichž se zhutní nějaká životní pravda, to chce brilantního spisovatele. Čím kratší útvary to jsou, tím je to těžší. (Viz haiku.) A k tomu, aby se pravda o světě a životě zhutnila, je třeba mít pořádný smysl pro zkratku, metaforu a nebo absurditu. Absurdita je tady jen prostředek. Rozdělil bych ty "minutové grotesky" do tří skupin: 1. formální srandičky, jejichž smysl je skutečně až dadaistická absurdita (Smrt herce, I nejsmělejší sny můžeme uskutečnit!, Portrét muže, Dedikace jednoho maďarského spisovatele, Zkouška charakteru, Páternoster, Harém, Zprávy a pseudozprávy, Sekaná, Sebevědomí odborníka, Torschlusspanik, Trojčata ze Starého Budína, Spoluobčané! Pohotovost) 2. situace-komedie, která svoji absurditou ukazuje daleko víc než jen hravost a smysl pro nesmysl, pojmenovává situací nějakou skutečnost (Matematika, Nic není nového, Jak dlouho žije strom?, Extáze, Ákos a Zsolt, Člověk touží po teple, Prožitek a umění) 3. situace, které jsou tak absurdní, že mohou zcela klidně vyjádřit i tu největší hrůzu nebo cokoliv, co člověka přesahuje (Chléb, Vojenská nemocnice, V zasněžené krajině dvě cibulovité kupole, Taxikář, Vykupitel, Informace o omezení v dopravě v souvislosti s událostmi 1. února, Domov). To jsem s dovolením jen vybral takové, které mě skutečně oslovily. Tím tedy neříkám, že všechny jsou stejné intenzity, to snad ani nejde.
Takže suma sumárum, je to drobný klenot. Je možné ho nosit v kapse a kdykoliv je možné ji vytasit, kdekoliv nalistovat a dozvědět se něco o životě. Všem doporučuji.
Asi si pod pojmem „grotesky“ představuji něco jiného nebo jsem spíš po knížce sáhla ve špatnou dobu. Některé povídečky měly vtip, nápad a spád, ale o většině bych řekla, že na nich nebylo rozhodně nic k popukání - tábory, hlad, spíš než hezký humor se jednalo o takový ten zoufalý... Předpokládám ale, že své čtenáře si kniha zaručeně najde.
Díky Ti, kunratická Knihobudko, za další kousek.
Dobry den! Rada by som odkúpila od niekoho túto knizku, alebo aj pozicala. Uz sa nikde nedá nájst. Súrne by som ho potrebovala. Dakujem pekne. :)
Škoda, že knížka obsahuje pár slabších míst, kdy jsem si připadal, jako bych zase četl povídky od Moravii, alias "pointa je v tom, že není žádná pointa, tudíž jsi to vůbec nemusel číst, ROFL." Kromě těch slabých míst ale knížka přináší třeskutou, ano, použil jsem slovo třeskutou, sbírku povídek, které jsou humorné a absurdní a ironické a svižné jako dvacet deka tataráku po deseti jégrech. Orkánovi se musí nechat, že umí pracovat s větami a sem tam mu stačí třeba jen deset řádků k tomu, aby vyjádřil nějaký osudový moment lépe, než banda francouzských debilů, kteří tomu věnují 1200 stran.
PS: rozsahově krátké povídky se hodí na záchod jak k pevnému kabelu, tak k míchanině.
Pokud by chtěl někdo vědět, co je to lágrová próza, poezie i drama, stačí si přečíst miniaturu Chuť k jídlu nebo Chléb. Mistrovská díla na 2 stránky. Čtete to 7 minut, přemýšlíte pak nad tím celý život!
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
1977 | Kočičí hra |
1978 | Minutové grotesky |
1999 | Třináctý zpěv |
1989 | Mladomanželia na mucholapke |
1990 | Scénář : tragédie |
Pozoruhodné miniatury, čím absurdnější a nedoslovnější, tím lepší.