Minutu ticha za mé lásky
Zdeněk Pluhař
Román, jehož příběh označuje autor jako "román jednoho svědomí". Mladý schopný inženýr, který se vrátil z prvé světové války jako hrdina od Zborova, přichází do civilního života a nejtěžší bitvy o ženu, existenci, o ideály a o úctu k sobě samému jej teprve čekají v míru, v osvobozené vlasti. V tomto boji se však zpronevěří svým někdejším přísným zásadám, sejde z pravé cesty a začne si obecný ideál přizpůsobovat vlastním potřebám. V momentu, kdy to chápe, je už příliš daleko a vysoko ve svém životním úspěchu, aby mohl zpět. A tak mu nezbývá než ve svém srdci odstát minutu ticha za své lásky.... celý text
Přidat komentář
Od pana Pluhaře jsem přečetl několik knih a mohu říci, že všechny byly lepší než tento román. Prostě mi nesedl a nedokázal jsem se pořádně začíst, rozhodně to není nic, k čemu bych se někdy vrátil.
Válka jako celek je umocněním života. Drama jednotlivých osudů povýšené na drama národů. Tektonika dějin psaná krví, která na šest dlouhých let přeruší i život stavebního inženýra Šimona Stárka. Zdeněk Pluhař se v jedné rovině svého románu zabývá právě onou hybatelkou dějin - 1. světovou válkou a důsledky, které přinesla do lidských životů, ve druhé, stejně významné, pak hledá reflexe lidské existence, životních ideálů a sebeúcty, jež jsou vystavené tlaku měnícího se společenského uvědomění a zcela novým poválečným zkušenostem. Těžké a závažné téma, bohužel zpracované poměrně kostrbatě a nepřehledně. Přestože jsem se na četbu plně soustředil a nechal jí dostatek prostoru působit na mé čtenářské podvědomí, několikrát jsem se v knize beznadějně ztratil. Úhybné manévry a vsuvky, které autor do textu vpravil, jsou v některých okamžicích natolik nečekané a zmatené v rolích jednotlivých účinkujících, že je těžké dobrat se souvislostí. Kniha se ostatně i bez tohoto handicapu nečte úplně lehce a proniknutí do hloubky zpracovaných myšlenek se brání. Určitě to chce připraveného a naladěného čtenáře.
Pluhaře mám rád jako autora,ale tohle byla podle mne jeho nejslabší kniha.Měl jsem co dělat,abych jí dočetl do konce.Bylo to takové mdlé bez života.
Román se mi četl , i přes časové skoky , celkem dobře - hlavní postava Šimon se dostává od rakouských zákopů, přes legionáře v Rusku do vznikající republiky a nedá se říci, že by se mu v životě dařilo. Autor dovede "vyprávět"a popisovat prostředí .
Pluhař se čte celkem dobře; a téma deformace ideálů slabé povahy hlavního hrdiny je zpracováno hodně věrohodně - čtenáře občas za něj vyloženě "hanba fackuje". Kdo má tento typ literatury v oblibě, snad se dokáže do knížky "včíst".
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1960 | Opustíš-li mne |
1966 | Kříže rostou k Pacifiku |
1981 | Bar U ztracené kotvy |
1979 | Ať hodí kamenem |
1976 | Minutu ticha za mé lásky |
Náročné čtení z náročné doby.Studie charakterů.O legionářském životě v Rusku jsem ještě nečetl.Nadčasové postřehy.Doporučuji se na knihu dobře soustředit,stojí to za to.Pro mě jedna z nejlepších,co jsem četl.