Mipam Lama s Paterou Moudrostí
Láma Yongden , Alexandra David-Néel
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64958/mipam-lama-s-paterou-64958.jpg
5
103
103
Kniha popisuje příhody chlapce Mipama. Jeho lásku k přítelkyni z dětství, honbu za bohatstvím, jež mu má umožnit sňatek s ní, ale také jeho myšlenky a úvahy ovlivněné prostředím v němž se ocitá. Jeho cesta je hledáním země, kde všichni žijí v přátelství. Když pochopí, že tato šťastná země neexistuje, umíní si, že bude pomáhat těm, kdo se ji snaží vytvořit. Román o Tibetu a jeho životě, dílo dvou autorů, učeného tibetského lámy a francouzské spisovatelky, cestovatelky a tibetanistky. Vyprávění uvádí nejen do tibetské reality, ale i do tibetské mytologie: seznamuje s prací prostého rolníka, poznáváme tibetské mnohoženství a mnohomužství, život na dvoře tibetského knížete, v čínském pohraničním městě a nakonec i život tibetských klášterů; prostředkuje se nám též mytologický pohled na život, jak jej vidí tibetský člověk. 5500 výt. na papíře Antik a 100 čísl. výt. na papíře Simili Japan.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 1947 , Rudolf ŠkeříkOriginální název:
Le Lama aux cinq sagesses, 1935
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi četla dobře. Na můj vkus zde bylo poněkud málo akce, ale vynahradil mi to poutavý a velmi zajímavý, nevšední příběh. O Tibet jsem se nikdy nezajímal, ale tato kniha mi ukázala, že to nejspíš byla chyba. Mystické prostředí, mně, jakožto Čechovi, neznámé, zde bylo velmi krásně a detailně rozepsané. Nechyběli zde ani „čarodějové“ a další fantastické (možná...?) prvky, což jsem nečekal, ale jsem s nimi více než spokojen.
Hezký, klidný a romantický příběh z exotického Tibetu od cestovatelky, badatelky, buddhistky a vysvěcené mnišky Alexandry David-Néelové, který sepsala spolu se svým adoptivním synem, rodilým Tibeťanem Lámou Yongdänem. Milostný příběh a partnerská láska zde nedokáže přemoci lásku k moudrosti a pravdě a vše nakonec dopadne tak, jak to má být. V knize se objevuje mnoho velkých pravd, které nám nejsou neznámé, zasazené do krásné krajiny Tibetu a kultury jeho obyvatel. Je to milá, nenáročná knížka a myšlenky v ní obsažené jsou pochopitelné a lehce stravitelné pro všechny čtenáře od 12 let do stáří.
Podstata je zachycena v tomto citátu: “ Musíme získat moudrost, která rozptyluje klam o trvanlivé realitě forem a osobnosti, má-li mít nějaký účinek soucit, dar a všechny skutky, které konáme pro štěstí bližních.
Vláda všeobecného přátelství mezi všemi bytostmi může přijít jen tenkrát, získáme-li onu moudrost, která ruší klamné hranice ´já´, ukazujíc nám ´ostatní´, kteří žijí v nás, a ´nás´, kteří žijeme v ostatních.
Překrásná kniha o životní pouti tibetského chlapce a jeho osudové družky. Ačkoliv se jedná o fiktivní příběh, jeho autoři jsou zárukou věrného zobrazení tibetských reálií a života různých vrstev tibetské společnosti bez růžových brýlí, přece však odhalujících hloubku ducha tibetské země. Není to kniha filosofických spekulací, ale univerzální příběh hledající duše rozervané mezi mocnou iluzí máji a magickým voláním ducha, mezi egoismem těla a soucitem srdce, jenž nakonec dospívá ke svému zákonitému konci - osvobození.
P.S. Málem bych opomněl nádherné kongeniální ilustrace pana Skřivánka, které zajisté tomuto dílu dodávají další rozměr.
knihu jsem obdržela od dědečka a přečetla na jeden nádech, podruhé jsem ji objevila v polici na nádraží a po 20 letech četla znovu, doporučuji
Kniha na mne skromně a v tichosti čekala na nádraží v jedné z poliček "knih do vlaku" a dlužno říci, že předčila i má nejlepší očekávání. Je zajímavá, čtivá, děj má spád. Kromě očekávaného duchovního aspektu umí zahrát i na romantickou strunu. Děkuji a doporučuji :-).
Jsem stastna videt, kolika lidem udelala radost kniha, kterou prekladal muj ded, Josef Hejduk, krome prekldatele take spisovatel a krestansky mystik.
Opravdu úžasná kniha, jak píší mnozí kolegové čtenáři. Úžasná a inspirativní...
Mipam
Dřív než se lámou stal
po stepích a horách putoval
Svým mladým tělem chránil tělo leoparda
když na něj jeho bratr
vystřelil šíp otrávený
Mezi dvěma bardó odvíjí se život barda
který hledá slepou cestu
v lásce odepřené ženy
Miloval pouze jednu z žen
odmítal uvěřit pravdě jasnovidce
Na konec cesty dojel zmatený a unaven
Poutník a obchodník se své milé Dolmy zřekl
aby se s ní - v jejím dalším žití
jako se svým vlastním žákem střetl
A když se lámou stal
jeho duch po stepích a horách putoval
MM, 8. března 2017
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Tibetská společnost, zvyky a mentalita tamních lidí jsou vykresleny věrohodně a autenticky. Příběh je čtivý, protkaný nadpřirozenými událostmi, které jsou ale z pohledu Tibeťanů pravdivé a tedy reálné.
Vydání Odeonu z roku 1990 je navíc nádherně ilustrováno malířem Jaromírem Skřivánkem.
Stejně jako hrdina příběhu pomalu dospívá, vyvíjí se i kniha od dětské pohádkovosti k existenciální závažnosti. Filosofickým vyzněním mi vzdáleně připomněla Waltariho Tajemného Etruska. Popis Tibetu vyznívá poměrně věrohodně a nepřikrášleně, tedy země, kde se přirozeně mísí věci duchovní i světské.
Ještě jsem ji nedočetla, jsem sotva v půlce...přesto - všimli jste si, co Malý Mipam hledal? Netoužili jste po takovém světě? A pokud ano, hledáte jej ještě, nebo jste rezignovali? Najdete v sobě sílu tvořit nové světy?
Velice pěkně napsaná kniha, která čtenáře určitě zaujme. Mohu vřele doporučit. :-)
Hezká kniha, jak sám autor píše v předmluvě - je to příběh o chlapci z Tibetu , napsaný především tak,aby čtenář co nejlépe pochopil způsob života v těchto krajích. Popisuje jisté specifické zvyky a uvažování tamních obyvatel. Připadalo mi to trochu zbytečně rozvleklé,ale dobře se to četlo. Myslím si , že je tato kniha pro spoustu čtenářů poučná.
Úžasná kniha, která se čte sama. Není to jen příběh převtěleného Lamy. Je to filozofie se srdcem. Už to, že autory jsou dva lidé ,kteří k tomuto tématu mají tak blízko. Neelová, cestovatelka a ohromná obdivovatelka Tibetu, ve spolupráci s milovaným Yongdenem vytvořili knihu, která pro Tibet a jeho kulturu, nadchne snad každého. Tato kniha vyšla už několikrát a byla mi doporučena. Jsem rád, že jsem si ji mohl přečíst a směle doporučuji dále. Je to jedna z mála knih, na které se nezapomíná. A pokud člověk zapomene na děj a zápletky, stále si bude pamatovat, že to byla výborná knina.
Kdyby snad někdo měl nějaký iluze o tom, že buddhistický náboženství je/bylo nějak zvlášť pokrokový ze sociálního hlediska, doporučuju přečíst:))) Věřim, že autorka, která v Tibetu dlouho byla, popsala ty určitý rysy kultury věrně. Ani já nečekala vlastně tak přísně hierarchizovanou společnost, kde každej přesně ví, kde je jeho místo, co má dělat, co má říkat, a ten, co je níž, nikdy nemá svobodnou vůli nad tím, co je vejš. Nerozhoduje ani o sobě. Společnost, která je tak plná nucený uctivosti, je pro našince nepochopitelná, je za tím cejtit obrovská faleš a vůbec zbytečně útrpnej klam, že takhle je to jako správně. Ale prostě... drsný podmínky k životu, no. Celkově, nejen zájmy těch nejchudších - tam se to dá pochopit - byly popisovaný jako do velký míry materiální a egoistický. Láska je věc v podstatě neznámá, marginální. Já vim, místo toho tam maj ten "soucit", ale co to pro ně jako ve skutečnosti znamenalo? Nejvíc mě bavěj ty "řeholníci", který odejdou do ústraní, a tam svůj život věnujou jen tomu, aby byli podle nějakejch měřítek vzdělanější, nebo se taky třeba učej levitovat, ale styk s normálním životem a lidma je pramalej. A ten soucit je teda kde konkrétně?:)
Ještě mě překvapilo, že buddhismus byl/je zřejmě ve skutečnosti dost pověrčivej, spjatej s jakýmsi šamanismem, magií, což vlastně daleko víc ovlivňovalo ten každodenní život obyčejnejch lidí mimo klášter. Každopádně mohlo se to postupně vyvinout do něčeho jako fakt celkem dobrýho, tak je škoda, že z týhle kultury už dneska zbyl zřejmě jen ždibec. Nepochybuju o tom, že v tom je opravdu cosi magickýho, že to soudruhům stojí za to systematicky to ničit.
Knížka se čte sama, jen mě upřímně docela rozčilovaly tibetský výrazy, protože jich je v knize fakt hodně. A bylo to natřískaný dějem, vlastně jsem i čekala víc filozoficko-duchovních řádků, ani by mi nevadila maličká exkurze třeba už jen do tý paterý moudrosti, ale ve skutečnosti jsou ty hlubší věci v knize opravdu jen jemně párkrát naťuknutý. Takže je to spíš román s etnologickým přesahem, než jakoby duchovním.
A teď jeden SPOILER, co mi na knize krapet nesedlo.
To základní vysvětlení, proč nebylo lásce Mipama a Dolmy přáno, bylo v tom, že kdysi v předchozím životě chtěl on zrovna po jejich svatbě vstoupit do kláštera a dojít moudrosti. Místo toho, aby se novomanželka zhroutila a poslala ho do háje, se nadšeně nabídla, že se stane taky mniškou, a budou moct mudrovat spolu, resp. on ji bude moci poučovat. Jenže nafoukanej láma (předchozí inkarnace Mipama) jí řek, že tohle by jako ŽENA nemohla pochopit. A to už se teda "Dolma" naštvala, a řekla mu, že až se bude v dalších inkarnacích pokoušet dojít moudrosti, ona mu to vždycky překazí. A taky se tak stalo, opakovaně. Včetně poslední inkarnace, tohohle Mipama. Ale už toho teda měli asi dost, a tak se vzájemně pustili na svobodu - ona nemusela svoje životy obětovat tomu, aby mu to vždycky překazila, a on byl volnej k získání moudrosti. Nu, potud proč ne. Odžili si, co potřebovali, pořádně je to zabolelo, tak už se to mohlo vyčistit. Teď mě ale dostal ten konec.
Dolma že teda co nejrychlejc zemře, aby se mohla rychle reinkarnovat, aby to stihla ještě za jeho života. Dojít teda moudrosti. Nabízel se hepyend jak hora, že se ty dva dočkaj konečnýho naplnění lásky. Jenže? Nikolikerověk. Je totiž řečeno, že Dolma se už přestane rodit v inkarnacích jako žena, a bude "už" jen mužem, převtělí se do Mipamova žáka. Jakože - wtf? Z tohohle plyne, jako by chtěla autorka potvrdit ten první Mipamův povýšenej nesmysl, že jakožto žena tohle nemůže studovat a chápat. Jasný, z knihy je celkově hodně cejtit značná podřízenost žen, ale proč to francouzská autorka ženskýho pohlaví dá do knihy, kterou vydává v 30. letech 20. století jako hlavní dějový rozuzlení?
Tenhle závěr mě fakt udivil. Mnišky v Tibetu měli taky (i když nevim odkdy), tak se mi to nezdálo úplně nezbytně nutný. I když by se pak asi nemohli stýkat, a proč? No jistě, protože tyhle instituce popíraj úplně všelidský pudy a potřeby a ctnosti. Pak by se ty dva mohli nedejbože milovat, a naplnit svůj život duchovností i ve vztahu, že? Ale to si tak nějak snad ve všech kulturách radši většinou myslíme, že se úplně nedá skloubit, žejo. A v buddhismu je to zřejmě umocněný tou snahou o oprošťování se od všech možnejch tužeb, jako představy jediný možný cesty k opravdovýmu štěstí. Takže.......... to maj blbý, no..:) Mně to každopádně přišlo vlastně i docela příběhově nelogický, protože Mipam právě k Dolmě láskou planul, v tom se lišil od ostatních, že doopravdy miloval, a najednou jako šlus, je to vlastně úplně překážející věc ta láska, pojďme radši jako chlapi řešit pořádný věci - filozofovat nad svatejma textama... Hm... jako chabý, ne? Třeba to možná byl záměr, vypovědět něco podstatnýho o buddhismu. A ne úplně pozitivního:D Ale spíš asi ne. Takže to mě zklamalo.