Miroslav Tichý
Miroslav Tichý , Pavel Vančát , Roman Buxbaum
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127206/miroslav-tichy-127206.jpg
4
8
8
23. svazek edice Fototorst. Miroslav Tichý (* 1926) se po studiích na pražské Akademii obrátil k životu v ústraní v rodném Kyjově. Koncem padesátých let opustil malbu a proměnil se v osobitou diogenovskou figuru. Od konce šedesátých letech začal vlastnoručně zhotovenými kamerami zachycoval snímky, jejichž námětem jsou především místní ženy, a které posléze autorsky upravoval či adjustoval. Výsledné dílo vyniká naprosto neobvyklými formálními vlastnostmi, které ignorují klasická fotografická pravidla, a vytváří rozsáhlý korpus poeticky snových pohledů na ženskou krásu v reáliích socialistického maloměsta. Na fotografickém festivalu v Arles obdržel Miroslav Tichý v roce 2005 cenu Objev roku. ... celý text
Přidat komentář
Miroslava Tichého jsem znala od malinka. Díky Romanovi Buxbaumovi (jezdil jako dítě do Kyjova na prázdniny k babičce, kde jsme si hrávali na zahradě), přišel do povědomí nejdříve mimo Kyjov, kde jsme ho vnímali jako podivína s ještě podivnějším fotoaparátem, v ošuntělém oděvu, opravovaném drátem nebo špagátem. Nikdo nevěřil, že má ve foťáku vůbec nějaký film. Měl ho tam! Fotil hlavně mladé ženy a dívky, také mě často pronásledoval - na netu jsem se na jedné z nich poznala, Konciem 90. let, na sklonku života Tichého, Romana Buxbaum uspořádal několik výstav z vlastních fotek v zahraničí a natočil o něm úžasný dokument, který nás Kyjovjáky úplně šokoval. Miroslav Tichý s výstavami nesouhlasil a nikdy k nim nedal svolení.
První samostatná výstava se uskutečnila v roce 2004 na Bienále v Seville. V roce 2005 následovala velká retrospektiva ve výstavní síni Kunsthaus v Curychu. V roce 2006 pak vznikla v Domě umění města Brna jeho první výstava v České republice, kde mu vzdal hold i známý britský skladatel Michael Nyman, který na výstavu osobně přijel a uskutečnil zde jeden ze svých koncertů. Na prestižním festivalu fotografie v Arles v roce 2005 získal cenu objev roku. Pro zajímavost ještě uvedu, že brněnské divadlo Husa na provázku o něm nastudovalo divadelní hru Tichý Tarzan.
Jeho fotografie se v současné době po jeho smrti prodávají až za 10.000 eur (kolem 250.000 korun).
Moje kamarádka kdysi aranžovala ve výloze, za sklem, a ten „pomatenej chlípník“ jí vyblejsknul. Pan Tichý nestudoval fotografii na prestižní škole (původně byl malíř a nikoli pokojů) a přesto (nebo možná proto) jsou jeho skvosty dnes vyvažovaný zlatem a visí kupříkladu v Centre Pompidou. A pak, že škola vás naučí. Prdlajs, jen život a vlastní omyly a přístupy. Proč se učit to, co už dělají tisíce jiných, když můžu používat vlastní cestu, která nikoho nenapadla. Jasně, všichni nemůžem být geniové, ale občas tenhle způsob vyjde. Podle obecných škatulek to byl blázen, nicméně opravdu persona nevídaná. Nezajímaly ho výstavy a už vůbec ne peníze. Zacházelo se s ním hnusně a on stejně nebyl bolestín. Například ho před každým prvním májem zavírali do blázince, aby se nestalo, že by při projevu papaláše na náměstí dělal problémy. Takže aniž něco provedl, přijeli si pro něj. Preventivně. Ty fotky jsou úžasný. Kdo fotí foťákem ze dřeva a ruličky od toaleťáku a vyvolává to taky fidlátkama z nádobí ? No neskutečnej borec.