Mischling
Affinity Konar
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306021/bmid_mischling-26V-306021.jpg
4
366
366
Staša a Perla jsou sestry, dvojčata. Společně s matkou a dědečkem se v transportu dostanou do Osvětimi a dívky, které jsou si fyzicky k nerozeznání podobné, zaujmou nechvalně proslulého doktora Mengeleho, anděla smrti, který si v táboře vybudoval lidské zoo… Román je napsaný s nezvyklou lyrickou a psychologickou intenzitou, zajímavý je nejen tím, že o tomto tématu existuje téměř výlučně jen literatura faktu, ale hlavně tím, že příběh je vyprávěn očima mladých dívek. Bezpochyby patří k tomu nejsilnějšímu, co jsme dosud ve světové literatuře mohli k tomuto tématu číst.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Mischling, 2016
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem, že kniha bude řešit pouze válečnou situaci, mnohem víc mě ale potěšilo, že kniha rozebírá události, které se udály po válce.
Bylo nesmírně zajímavé, jak autorka pracovala s lidským utrpením, a jak vykreslila myšlenkové pochody mladých dívek.
Mně se způsob psaní moc líbil .Vytvářelo to velmi zvláštní a silnou atmosféru děje a určitě víc podtrhovalo tu beznaděj a sílu hrůz ,která se děla v Osvětimi.
Silná kniha s velkým potenciálem, která mě ale také místy pěkně štvala. Myslím, že zvolená forma nakonec zachycuje hrůzy Mengeleho zoo mnohem lépe než detailní drastický popis, ta atmosféra beznadějného bezčasí, kdy se kdykoliv může přihodit cokoliv, záleží jen na tom, co zrovna "Strýčka" napadne, je takhle nesmírně působivá. Děti vlastně jen čekají, kdy na ně přijde řada. Trochu, pravda, drhly dialogy - příliš si neumím představit, jak se dvanáctileté vyplašené dívky baví o tom, že jedna bude mít na starosti minulost a druhá budoucnost atd., ale zase tolik to nevadilo. Horší byla část po odchodu z tábora, kde přibylo dějových linek, ale autorka na metaforách neubrala, čímž se děj divně rozmělnil a někdy působil nelogicky, protože jediným smyslem akce bylo dojít (někdy k trochu polopatické) metafoře: pokud chci vyjádřit, že se jedna z postav změnila v chrabrého rytíře, musíme nechat postavy doťapat do muzea, kde si na sebe tahle postava vezme zbroj - a to je vše, nic z toho. Je to škoda, tam, kde se autorka dokázala krotit, měl příběh stále neuvěřitelnou sílu, a třeba ne Otce dvojčat a doktorku Miri asi nikdy nezapomenu. Happyendové vyznění nevadí, myslím, že ho kniha potřebovala. Bohužel jí ale k dokonalosti přece jen něco chybí - nebo spíš přebývá.
O hrůzách páchaných Mengelem člověk přečetl dost, ale že zrovna tahle knížka, s takovým něžným obalem, skrývá příběh, který vás stáhne a nepustí ani když knížku dočtete....uf....tyhle příběhy se musejí připomínat, nesmí se zapomenout, jakému utrpení byli lidé vystaveni a jaké šílenosti dokáže jeden druhému provádět, zvlášť, když má moc.
Děj je silný, ale styl psaní mě od vnímání děje odváděl a musela jsem se nutit do pokračování ve čtení.
Deprimující, smutná (moc smutná), srdceryvná, odzbrojující kniha plná zvrhlých faktů. Megnele opravdu nebyl v pořádku a nejspíš to o sobě věděl...jen touha poznání a objevování byla silnější než on sám.
Člověk se tak "pokřivený" narodí, nebo se takovým stane? Jak vůbec někdo, kdokoliv, může svobodně provést hrůzy, jež se staly dvojčatům v příběhu? A nejen dvojčatům...ty hrůzy byly konány na všech v Osvětimi.
Chvílemi se mi fakt chtělo brečet smutkem nebo řvát vzteky (nebo obojí).
Osudy malých holčiček, které vypráví příběh, jsou děsivé. Nejděsivější na tom je, že jejich vzpomínky jsou pravdou. Krutou pravdou.
Jejich putování, drsný osud, boj o život, mě nenechaly chvíli odpočinout...musela jsem číst dál a dál a doufat, že všechno nakonec dobře dopadne.
A dopadlo...
Bohužel jejich konec nebyl takový, jako konec všech, kteří si museli projít peklem Osvětimi (nebo jiného tábora).
Nepřestaly na sebe myslet, nepřestaly doufat, nepřestaly pro sebe dýchat.
Když jsou dva lidi "spojeni", nemusí přemýšlet nad tím, jaká jejich polovička je. Vědí to.
Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou...i když se nečetla lehce.
"Říkala jsem mu, že tohle se nesmí stát, nesmí tady umřít. Jestli musíš umřít, prosila jsem ho, nedělej to, když se dívám, a jestli to musíš udělat, když se dívám, udělej to, když nic necítím."
nedočtená
Uff. Těch metafor tam bylo opravdu (ale opravdu) moc. Skončila jsem lehce za půlkou knihy. Tahle kniha rozhodně nebude pro každého.
Nakladatelství Odeon je známé tím, že jeho knihy jsou plné silných, depresivních slov a přinutí vás k zamyšlení. Není to pro každého.
Příběh z dětského pohledu byl zajímavý, ale byl plný květnatých přirovnání, které mi dojem z knihy kazili. Bylo to hodně zvláštní číst jaké hrůzy se tam děly, když přitom občas popis zněl jakoby se tvořila báseň.
Nejsilnější dojem z celé knihy pro mě bylo vyprávění doktorky Miry, kežby tam toho od ní bylo víc.
Tato kniha se mi špatně hodnotí. Ke konci mě metafory v ni vyloženě stvaly a do čtení jsem se musela nutit, s pocitem ať už to mám za sebou. Na druhou stranu to chvílemi bylo zajímavé a drsné čtení z prostředí, které si my těžko dovedeme představit.
Příběh z prostředí Osvětimi vyprávějí střídavě Perla a její dvojče Staša. Vzhledem k tomu, že si je jako dvojčata vybral pro své výzkumy „Strýček“ Mengele, často jsou zmateny. Ve fiktivním příběhu americká autorka klade důraz na lyrický jazyk a zmiňuje i skutečná židovská dvojčata, kterým se podařilo přežít.
Velmi smutný osud polských židovských dvojčat Stašy a Perly silně zasáhl moje emoce. U osvětimských příběhů vždy očekávám těžké čtení, ovšem s osudy Mengeleho obětí jsem se setkala v takovéto míře poprvé. Hrůza, děs a zrůdnost v obrovské koncentraci, vše prováděné nevinným bezbranným dětem... naprosto neskutečné.
Autorce se povedlo všechny tyto hrůzy popsat velmi působivým lyrickým slohem, což knihu činí ve svém žánru výjimečnou. Ráda doporučím všem, kdo tyto knihy zvládnou číst.
Hrozné...Z žádné knížky jsem nikdy nebyla tak smutná. Musela jsem se do čtení nutit, protože jsem věděla, že mi to úplně zkazí den. Ale je třeba si tyhle věci připomínat.
Co se způsobu psaní týče, Stašina snivost a poetičnost mi jako mnohým čtenářům taky vadila a myslím, že jsem kvůli ní některé věci i úplně nepochopila, ale nejsem si jistá, jestli právě i díky ní, nebyl můj čtenářský zážitek tak intenzivní, protože jsem se občas cítila, jako bych byla v její hlavě.
Tato kniha se nedá číst jako jiná beletrie. Četla jsem již více knih s podobnou tématikou,
ale tolik bolesti a žalu, týrání nevinných dětí pod rouškou "výzkumu" pod patronací
strýčka Doktora Mengeleho - vraha všech vrahů - nikdy nepotrestaného..... Příběh Perly
a Staši však osvobozením nekončí, rodné Polsko rozbité napadrť, zima, hlad, potulující
se lidé hledající části svých bývalých rodin, toto vše vypráví tato kniha a popisovaná bolest
zůstává i nadále v nás.
Tak tohle bylo trápení!
Už dlouho jsem se u knihy nemusela tak moc nutit do toho abych ji dočetla, nebo spíš dolistovala do konce.
Je dobře, že se o tématu mluví/píše a možná někoho zrovna tato neobyčejná forma osloví, u mě to ale bohužel nezafungovalo.
Nič mi tak nezhorší chuť do čítania ako metafory v každej druhej vete. Je ich v tejto knihe fakt až príliš veľa. Dokonca až toľko, že túto knihu pravdepodobne ani nedočítam.
Príbeh mi príde až neautentický a spomienky akoby skreslené. Perla a Staša pôsobia v niektorých prípadoch ako dospelé ženy, nie malé dievčatká.
Za mňa je to zatiaľ najhoršie písaná kniha s touto tematikou.
Ke knize jsem přistupovala opatrně. Přeci jenom, Odeonky nejsou pro každého, ale tato kniha, tento příběh, je pro každého.
Příběh je protkán smutnými událostmi, které chytí za srdce.
Konec mě trochu zklamal. Bylo to moc rychlé a ještě bych měla nějaké otázky.
Autorka popsala události věrohodně.
Velice emotivní příběh o dvojcatech (Staša a Perla) které se dostali do Osvětimi do rukou Mengeleho. Každou kapitolu vždy vypráví jedno z dvojčat a vyprávění Perli mně asi zasáhlo nejvíc a ke konci mně víc bavilo než příběh Staši který se mně ke konci docela vlekl. Konec mně přišel až moc nereálný.
Zvěrstva které Mengele prováděl byla hrozná a jedna část, u ni jsem i brecela, byla pro mně jako pro matku nepředstavitelná. Jedno z dvojčat vyprávělo jak Mengele dělal císařské řezy a co následně delal s novorozencem a to se mne zvedal žaludek a brečela jsem.
Celá ta kniha je úplně infantilní... Zdrobněliny do knihy z Osvětimy o nějaké klávese podle mě nepatří, celý je to špatně a zdrobněle napsaný až se člověku chce zařvat na tu knihu - mluv normálně, kor když jsi v koncentráku.
Co opravdu nesnáším jsou hloupí hrdinové a hloupí lidé všeobecně... Tahle kniha je pro podobné lidi jako já, silné utrpení. Staša je tak blbá, že to ani slušně říct nejde. Ano já vím je jí 13, ale i ve třinácti nikdo nevěří, že mu Mengele dal injekci nesmrtelnosti, stále jsem si říkala, že si fakt dělá jen prču, ale když to na ní pak Feliks vybalil a ona byla v šoku, tak už jsem se opravdu udeřila do hlavy... a celý to její honění za Mengelem, místo aby obcházela nádraží a červený kříže (nebo nevím co ještě) a hledala jméno své sestry, tak se domněle honí za Mengelem do Varšavy a tupě si myslí, že na ní tam Mengele bude čekat, na třináctiletý děcko a, že ho jen tak kuchne? To vážně? Pokud je to reálného příběhu, tak je dost smutné, že takový tvor chodil po této planetě.
Za to Perla má drive, to byl jediný důvod proč to dočíst, jediný důvod proč tomu dát tři hvězdy, sice taky mluví infantilně, ale pak už to není tak hrozný... Narozdíl od své sestry ztratí paměť, ale i tak hledá, protože ví, že někde ve světě je její někdo a narozdíl od Staši ani jednou nepochybuje, že je.
Škoda, že nejdou číst jen pasáže Perly, nedávalo by to smysl, já tuhle knihu nedoporučuji a nebo vždy jednu kapitolu o Staši a dvě o Perle aby si člověk zlepšil chuť si nevystřelit mozek, tak jsem to musela číst já... Z Osvětimi je mnoho jiných a lepších knih a to i o Mengelem.
Mischling
První polovina, která zachycuje svět a propojení dvojčat je výborná. Druhá část se mi četla hůře, pro mne umělé dodávání symbolů/symbolických událostí a včleňování dovysvětlujících faktů a faktografických dat, které rozbíjí příběh, jakoby se autorka snažila do příběhu včlenit vše.