Mise Londýn
Alek Popov
Román Mise Londýn, který se dočkal i filmové adaptace, je pro svůj satirický pohled na bulharskou diplomatickou elitu označován za „nejlegračnější bulharskou knihu současnosti“. Alek Popov zde čerpá z osobní zkušenosti, kterou získal coby kulturní atašé na bulharském velvyslanectví v Londýně. V textu, zakotveném do již klidné a svobodné doby poloviny devadesátých let, živě a humorným způsobem s nečekanými dějovými zvraty přibližuje život a vztahy obyvatel rezidence a ambasády, od velvyslance až po kuchaře, a trefně glosuje situaci, v níž se tehdy ocitla celá východní Evropa. Příběh začíná okamžikem, kdy do Londýna přijíždí nový velvyslanec, jehož posláním je navázat neformální vztahy s místními špičkami. K tomu má dopomoci agentura, jež však požadavek splní skutečně neotřelým způsobem. Navíc snahy o vylepšení image země jsou neustále mařeny osobními zájmy a zištností pramenící ze snahy udržet si teplé místečko v diplomatických službách či bezhlavými pokusy o vystoupání po společenském žebříčku. Mise Londýn je tak oním pověstným zrcadlem, které nemilosrdně a věrně odráží pocity malosti a nízkého sebevědomí vůči — hostitelské — zemi, nacházející se na podstatně vyšším stupni civilizovanosti.... celý text
Přidat komentář
Pokud tohle má být - jak se praví v anotaci - ta "nejlegračnější bulharská kniha současnosti", tak se mi zdá, že v BLR opravdu všechna legrace skončila. Kniha začíná velkolepě - entrée jako z Gogolova Revizora bylo slibné, naděje se nesplnily. Míra tuposti, zištnosti a vychcanosti všech postav až do poslední, vysoká frekvence vulgarit na každé stránce. Výsměch a jen výsměch všemu a všem, bez jakéhokoliv protipólu, a tak se i ten satirický osten vůči vlastní národní malosti a prolhanosti a britské postkoloniální nadřazenosti stává pro svou jednobarevnost neúčelným. Snad jen případné slovenské čtenáře by mohlo v této knize zaujmout, že druhé nejhnusnější kurvy v příběhu jsou právě Slovenky, a to nejen ty, co cíleně šly do Británie na štrych, ale i slovenské studentky prestižních londýnských škol, které na ně nemají - ani prostředky, ani vědomosti. Kde jen ten autor přišel právě na takovýto motiv? Žeby osobní zkušenost?
Pokud však příběh přijmeme jak je, a uvěříme, že je do značné míry autentický, pak by nám to alespoň mohlo pomoci pochopit, proč brexit. Já jsem totiž žádný jiný užitek z tého knihy nenašla.
Autor dle informací na přebalu čerpá z vlastních zkušeností jako atašé na bulharském velvyslanectví v Londýně. Já tedy doufám, že si ty zkušenosti značně přibarvil, protože jestli jsme všichni z postkomunistických zemí byli tak malí, hloupí a snaživí v tom jak dosáhnout na úroveň lidí ze západních zemí, tak to tedy potěš pánbůh :-). Knížka se mi dobře četla, žasla jsem nad tím co obnášela bulharská (a možná i naše) diplomacie v devadesátých letech, nenudila jsem se, postavy jsem si dokázala věrně představit. A teď už vím kam půjdu pátrat až zmizí z parku všechny kachny :-).
Škoda že u nás nešel v kinech filmový přepis této knihy - vynikající bulharská (a koprodukční) komedie (tedy aspoň mně se líbila) z roku 2010, viz http://www.csfd.cz/film/268615-mission-london/prehled/
Příjemný humoristický román z diplomatických služeb. Nejistota postkomunistických bulharských diplomatů v Londýně 90-tých let plodí velmi komické situace, včetně krádeže 40 kachen a falešné anglické královny. Skoro jako kdyby to psal nějaký novodobý Woodehouse.
Celkem čtivá. Vtipná. V podstatě je to výsměch bulharskému státu a jemu podobným. Taky se ujistíme, že jsou politické zájmy stavěny nad zájmy spravedlnosti a v tomto případě možná i mravnosti. Popov píše o osudech lidí z různých společenských sfér, ale v podstatě je kniha o bulharském velvyslanci. Věřím, že se někomu bude líbit více než mě.
Výborná kniha, tak jsem se už dlouho nezasmála...samorost Kosťa, Čávo a spol., kachny, číslicová terapie Dr. Pepolena...jedna z nejlepších scének když Čávo nad ránem volá anglicky Kosťovi na ambasádu se žádostí o vízum, přičemž Kosťa angličtinou nevládne :-D ...doporučuji...