Místa, která vás děsí
Pema Chödrön
Vždycky máme volbu, říká Pema Chödron: buď dopustíme, aby nás životní okolnosti zatvrdily, a my v sobě nechali narůstat vztek a strach, nebo jim dovolíme, aby nás obměkčily, a my se tak stali laskavějšími. V této knize nám Pema Chödrön poskytuje nástroje, s jejichž pomocí lze zvládat obtíže, které život člověku staví do cesty. Ukazuje, jak v sobě probudit základní dobro a spojit se s ostatními, abychom přijali sami sebe i druhé včetně našich nedostatků a abychom setrvali v přítomném okamžiku tím, že prohlédneme všechny strategie našeho ega, které má na svědomí to, že odporujeme životu tady a teď. Utrpení je v lidském životě nevyhnutelné, není však bezpodmínečně nutné se jím nechat ničit. K tomu, jak se s ním vyrovnávat, nám může překvapivě napomoci, když zapomeneme na sebe a budeme v maximální možné míře rozvíjet soucit s druhými. „Až příliš často komunikujeme jako plaší ptáci, kteří se neodvažují opustit hnízdo. Sedíme si ve svém hnízdečku, které už pořádně zasmrádá a svůj účel ztratilo již dávno. Nikdo nepřilétá, aby nás nakrmil. Nikdo nás nechrání a nezahřívá. A my přesto pořád doufáme, že ptačí máma přiletí. Mohli bychom sami sobě prokázat nejvyšší dobrodiní a konečně ono hnízdo opustit. Je jasné, že to vyžaduje odvahu. Rovněž je zřejmé, že můžeme použít určité nápomocné rady. Nemusíme věřit tomu, že se kdy budeme cvičit v tom, být bojovníkem. Můžeme si však položit otázku: „Dám přednost tomu, vyrůst a vztahovat se k životu přímo, nebo si zvolím to, že budu žít a zemřu ve strachu?“... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2015 , SynergieOriginální název:
The Places That Scare You, 2001
více info...
Přidat komentář
Z třech knih Pemy, které jsem přečetla: Když ztrácíme..., Začni tam... a Místa, která vás děsí, je poslední nejméně výživnou a hutnou. Bez znalosti prvních dvou je jen izolovaným zvoláním do tmy.
Opravdu dobrá kniha pro každého, kdo hledá způsob jak myslet jinak. Za mĕ dávám 5 hvĕzd.
Kniha, která léčí depresi? Takový by mohla dělat dojem. Faktem je, že opravdu zajímavým způsobem s nádechem buddhismu vysvětluje příčiny nedobrého psychického stavu člověka a navádí ho na cestu za radostí, jednotlivá jednoduchá cvičení učí opět se radovat z maličkostí , bojovat s leností své duše a se zlozvyky. Se závistí, zlostí, probírá emoce jednu za druhou. Pro mne to třeba byla velice inspirativní kniha.
Autorovy další knížky
2002 | Když ztrácíme půdu pod nohama |
1994 | Začni tam kde jsi |
2013 | Jak meditovat |
2020 | Když není úniku: Umění milovat sebe a tento svět |
2016 | Žít s lehkostí v nejistotě a změně |
Moje druhá kniha od autorky (po Jak meditovat a třetí už mám objednanou). To, co Pema Chodron skrze knihu hlásá, je zároveň i cítit z jejího stylu: laskavost, klid, jednoduchost. Její slova jsou jemná a přesná a přitom nás vedou do míst, kterým se rádi vyhýbáme: do nás samotných a tam, kde to bolí a přináší utrpení. Autorka nám však poskytuje nástroje, jak s takovými situacemi zacházet. Nepočítejte s tím, že se vám automaticky uleví. Tohle není instantní ezoterický návod na štěstí, tohle je tvrdá dřina vyžadující odvahu podívat se do sebe, vydržet se sebou bez falešné útěchy a úniků, kterými běžně oblbujeme svou mysl a přijmout změnu vnímání. Je to cesta, celoživotní, podél které nás čeká změna našich zautomatizovaných vzorců a reakcí na druhé, na život a to tak, že pochopíme, že právě jejich opakování nás vede do utrpení a do závislosti. Je to cesta, kde nečeká žádné spasení, žádná jistota. Ale může nás tam potkat svoboda vlastní mysli, to když se uvolníme v přijetí pomíjivosti, nejistoty, neurčitosti a nelpění. K tomu všemu nás autorka vybaví soucitem, bez kterého cesta z utrpení není možná. A tak nás táto buddhistická mniška seznamuje s naukou a praktikami tibetského buddhismu, který díky jejímu stylu se stává schůdnou, ale ne tak snadnou cestou. Pro mě je Pema Chodron skrze své knihy a osobní zkušenosti, které v nich zmiňuje, rozhodně skvělou učitelkou.