Misteri
Jana Rečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377321/bmid_misteri-Ax0-377321.jpg
3
26
26
Město je svět. Nebo aspoň vše, co z něj jeho obyvatelé znají. Vědí, že mimo domy a bezpečí se pohybují divné, pokřivené bytosti. Vědí, jak se udržet v bezpečí. Ovšem jsou i lidé, kteří vyrážejí na výpravy, zabezpečují informace i všemožné výhody. Říká se jim valkeři a jsou jiní. Jenže i oni pouze přežívají. A někdy dost krátce. Ale ve stínech se kromě nich pohybují i tajemní misteri – ti, kteří chtějí dát vše opět do pořádku. Odstranit mutace, vyléčit zemi i duši města. Několik odvážných se rozhodne následovat jejich příkladu, a tak začíná cesta za odhalením všech tajemství Města. Napínavý román nekorunované královny české fantastiky je plný záhad, ale nakonec i odpovědí. Je to příběh o mutacích, klonech, umělých inteligencích i bozích. Ale především je to příběh o lidech a jejich srdcích, která se nikdy nevzdají svých snů ani pravých citů.... celý text
Přidat komentář
S úctou k autorce a k faktu, že některé její knihy mám hodně v oblibě, jsem se s chutí pustil do její poslední knihy s názvem Misteri. Doufajíc, že nedojde ke zklamání, jako došlo u knihy Virtuální vrazi, která je zde poměrně obstojně hodnocená.
A bohužel jsem si knihu opět neužil. Během čtení jsem hodně přemýšlel, kde je zakopán pes. Je totiž zajímavé sledovat, jak někteří čtenáři Virtuální vrahy ocenili, zatímco já jsem byl jeden z mála těch nespokojených. Nicméně pravda, u Misteri už to nadšení je slabší. Přitom, mám pocit, že obě knihy jsou si svým obsahem hodně podobné.
Podobné především v tom technokratickém světě, ve kterém se odehrávají. Autorka moc věci nevysvětluje a rovnou Vás vhodí do dění. To dění ale na mě nepůsobilo úplně atraktivně a ačkoliv tu je řada dobrých nápadů, v celkovém kontextu to byla spíš nuda.
Spíš než sci-fi thriller bych to nazval postapo fantasy, ale jinak zajímavé čtení. Zpočátku mi kniha připomínala Město v oblacích od Kristýny Sněgoňové.
Chvíli jsem bojoval s představivostí, abych si byl schopen vysvětlit přechody mezi úrovněmi a veškeré souvislosti s časy, degradací, komunikací, doplňkami a klony, ale nakonec se podařilo a odměnou mi byl velmi poutavý a originální příběh.
Bohužel, musím uznat, že méně je někdy více a spousta nápadů tam bohužel zanikla, protože je tam toho prostě moc. Takový Indiana Jones v Matrixu, který když neví, co dál, zavolá MacGyvera a ten mu všechno vyrobí, obstará, zajistí... Na druhou stranu by to chtělo trošku více akce. Nechci spoilerovat, ale "akce Zahradníkův rok" byla málo...
Tak mám konečně dočteno a jsem nadmíru spokojen. Původně jsem knihu otvíral spíše s obavou, protože jsem si přečetl několik zdejších recenzí a mnoho pozitivního v nich není. O to raději prohlašuju, že jsem zřejmě četl úplně jinou knihu než oni. Styl psaní paní Rečkové se mi líbí a je to už několikátá kniha od této autorky, kterou jsem si pořídil. Zpočátku mi děj trochu připomínal svět Pláství pana Pecinovského, lidstvo po katastrofě žijící v jakýchsi panelácích, rozdělených do kast od vládců ve vrchních patrech po jakýsi odpad (zlouny) kdesi v zašpiněných ulicích a zákoutích, ale děj se pak začal posouvat k řešení problému různých technologických úrovní, technické vychytávky, virtuální dorozumívání s počítačovou myslí, smyslové doplňky, spiritpole, skoky v čase a vším prochází několik hlavních postav a druhou půlku jsem byl fakt zvědav na vyřešení, kde došlo i na happy end kdy téměř ve stylu fantasy se na konci všichni hlavní protagonisté byť s rozdílnými osudy sejdou s výhledem na zářivou budoucnost. Čtení jsem si fakt užil a určitě se rád někdy k této knize vrátím.
O dost temnější než dřívější knihy doktorky Janinky... pochopitelně. Pod hrozbou Tetky s kosou se nepíše tak zlehka a o lásce... ach jo.
Knížku jsem začínala číst pomalu a trochu ztuha. Vyplašily mě negativní recenze níže a taky její délka.
Nakonec ale musím říct, že se mi líbila. Je tam víc dějových linek, které se docela zajímavě proplétají. V hrdinech, kterých je taky víc, jsem se orientovala dobře - nejsou si podobní a mají i dost jiná jména. Co se mi méně líbilo, byla celková zápletka, protože nemám ráda postapo. Jinak to ale celé drží dobře pohromadě, líbí se mi jazyk i originální nápady. Prostě, celkově mě knížka potěšila a jsem ráda, že jsem ji četla.
Původně jsem psala, že paní Rečková byla nemocná a ještě před vydáním knihy zemřela. Je to sice pravda, ale tento typ obhajoby není zapotřebí.
Nedoporučuji, a vypadá to, že autorka byla o dost silnější spíše v povídkách než novelách. První půlka je ještě zajímavá, ale pak mám dojem, že nedala udělat ke svojí knížce beta-čtení (možná ani na další úpravy vlastně neměla čas), takže se v tom vyznala ona sama, ale už ne nikdo další. Po většinu knížky není poznat, co se tam vlastně děje, jak to celý funguje, prostě wtf, a když se tam objeví jakási stereotypní obří masožravá rostlina s chapadlama, tak to je fest zívačka a furt se tam střílí a běhá odnikud nikam. Důležité postavy představené na začátku jsou z děje odstraněny a nahrazeny hromadou jiných zaměnitelných, těžko si o nich něco myslet.
Na tuhle knihu jsem se těšila, anotace vypadala dobře. Byl to můj první příběh od této autorky a obávám se, že mě bohužel nenalákal k přečtení něčeho dalšího. Základní myšlenka byla opravdu zajímavá, vyprávění bylo plné akce, pořád se v něm něco dělo. Možná i proto jsem měla stále pocit přetrvávajícího chaosu, občas jsem se v ději ztrácela a nebylo pro mě vůbec těžké knihu odložit a věnovat se jiným činnostem. Taky mě docela zklamaly postavy, přišly mi docela ploché, schématické.
Hrůza usloví Čím starší tím lepší neplatí právě naopak.500 stránek nevím čeho ,skákání z dějové linky z jedné do druhé do páté a zpet do třetí.Kniha o ničem.Nejhorší co jsem od Rečkové četl.
Nad městem se roztahoval příkrov mračen,
kterým pronikalo bledé a zachmuřené světlo,
ne však slunce,
jako by tam nehoře už dávno ani nebylo.
Nějak jsem se pořádně do tohoto příběhu nemohl začíst. Prostě a jasně jsem tento svět nechápal na té bázi, na jaké fungoval. Navíc bych to neoznačil jako sci-fi, ale spíš postapo fantasy. Všechno to chození a hledání má logiku, ale když se začalo mluvit o patrech a psychice, tady jsem vždycky bloudil. Připadalo mi, že samotná paní spisovatelka někdy taky tak trochu bloudila. Podstata příběhu je však povedená a hlavním hrdinům se dá věřit a hlavně jim fandit.
Malá ochutnávka:
Nikdo z vás nemá nej-men-ší před-sta-vu, pro jaké obludy mám navrhovat šaty! Krabice! Kredence! Kisny! K-kraksny..... Došla mu slova na K, umlkl.
„Korpulentní krasavice,“ pomohla mu Verna.
„Kubické klobásy,“ přidal se Nork.
„Kombajny!“ vyhrkl Horyk.
„Jo,“ broukl Igmen. Vážení k-kamarádi je to k...k prdu.
Je v tom cítit víc ženskosti a laskavosti. Příběhu chyběl nějaká ta tvrdší zápletka. Konec knihy, příběhu, je rozkouskovaný a možná i zbytečně prodlužovaný.
Citát: Nedejte se zblbnout svou zjevnou nadřazeností.
Byla to má prvotina od paní Rečkový a musím přiznat, že její styl psaní mě moc nesedl.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Kniha prokletých |
| 2008 | Pohřbeni na Soldafaru 1 |
| 2015 |  Virtuální vrazi |
| 2011 | Dračí mor |
| 2017 | Jáma a dům |
Město neustále zahalené příkrovem mraků, pod nimiž živoří zmutované zbytky lidstva. Město, které není možné opustit, přestože se o to mnozí snaží. Město, kterému pomáhají misteri, vrátit vše do starých kolejí. Město existující více jak v jedné realitě... Lyenna. Jana Rečková umí psát vrcholnou postapokalyptickou sci-fi, stejně dobře jako fantasy, přičemž dokáže oba žánry nenásilně spojit a navrch přidat punc strhujícího a opulentního dramatu, u něhož zapomenete i dýchat. Román Misteri, jehož vydání se už autorka nedožila, je příběh o lidech, kteří se nikdy nevzdávají a bojují za své přesvědčení ve světě, který jim nedává žádnou jistotu, že se ráno probudí do jednoho a téhož, v němž večer usínali. Je to vyprávění barevné, vedené po zajímavých cestách, širokých rovných dálnicích i úzkých klikatých stezkách, s nadšením a umem velké mistryně slov. Přes poměrně složitý výklad kvantových realit, je příběh psán lehkou rukou krystalicky čistý a přehledný, stejnou měrou drsný i poetický. S postavami budete žít, strádat, bát se i usilovat a prát se o lepší zítřek. Koneckonců, zkuste dát Misteri šanci a uvidíte sami.