Místnost
Jonas Karlsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238938/mid_mistnost-238938.jpg
4
144
144
V novele Místnost se čtenář dostává do mysli chorobně pedantského úředníka, který ve státním úřadě, jehož je zaměstnancem, objeví tajnou místnost, jejíž existenci všichni ostatní odmítají uznat. Vypravěč je posedlý potřebou ovládat, trpí megalomanií a neukojitelnou touhou po moci. Různými způsoby konfrontuje své kolegy a vytváří si pozici, z níž může své okolí rafinovaně ovlivňovat. Místnost, v níž muž pravidelně nachází útočiště, se stává symbolem konfliktu. Konfliktu mezi ním a jeho kolegy a jejich odlišným vnímáním reality. Tato místnost totiž existuje pouze v jeho narušených představách. Jonas Karlsson ohromuje v tomto díle minimalistickým a umně spředeným příběhem s prvky surreálna. Novela Místnost svým ostrým vykreslením každodenního života lemovaného bizarními setkáními a nedorozuměními zkoumá klasické téma zdání versus skutečnost.... celý text
Přidat komentář
Upřímně řečeno, Björn mě hrozně vytáčel. Na chvíli mi ho možná bylo líto, ale vzápětí mě svojí sebestředností opět utvrdil v tom, že je to kretén - a musela jsem se té absurditě smát. Knížka je ale natolik čtivá, že jsem ji zhltla raz dva. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byl příběh jednou tak dlouhý.
"Nějaké batole s dudlíkem se mi dlouho dívalo do očí.Nakonec jsem se musel zeptat: My se známe?"?Odpovědi jsem se nedočkal:))
Kafkárna jako prase (tohle je aspoň pořádná 13. komnata:)
Kniha se mi moc líbila a dobře se četla. I přes všechny negativní vlastnosti mi byl hlavní hrdina sympatický. Možná právě i kvůli té jeho megalomanii, která mi přišla zábavná. Chvilkama mi ho bylo docela i líto.
Absurdní příběhy nejsou pro každého, ale když má člověk kliku, umí si je užít.
Dost neobvyklý zážitek, ani kniha není tuctová. Dostala se mi do rukou vlastně docela náhodou, protože mě autor zaujal na besedě o severské literatuře, tak jsem si ji rovnou nechala i věnovat, aniž bych o ní něco věděla.
Je to příběh, který připomíná divadelní představení. Všechno se odehrává víceméně na jednom místě, atmosféra je tak nějak správně dramatická, ne explicitně, ale tušíte to. A jak je pro knihy ze severu asi typické, hlavní hrdina nesplňuje měřítka pro "normálního člověka". V tomhle případě je neoblomně přesvědčen o své výjimečnosti a schopnostech, naopak v ostatních vidí jen chyby. Je tím otravný, ale přesto není vyloženě nesympatický. Párkrát jsem se zasmála a troufám si říct, že to byl docela intelektuálně strávený čas. Kniha nesedne každému a to je možná ten důvod, proč si u mě své místo našla.
Nehodnotím...nedocetla jsem...na knihu jsem se těšila, ale vlastně mi to není ani moc líto...
Lákavý zevnějšek, křupavý námět a stostránkový pád na držku. Roztáhlá, dějově nevýrazná povídka, předlouho lákající na výrazný závěr, který nepřijde. Knížka naoko.
Tato kniha je o chlapovi, který objeví místnost. Je tedy logické, že jsem se ji rozhodl přečíst, protože jsem taky několikrát objevil místnost (obývák u babičky, kuchyň a koupelnu u našich atd). Karlsson použil k vytvoření knihy slova, které spojil do vět a které nakonec utvořily odstavce - velice chytré, ovšem v dnešní době už nikterak originální. Hlavním hrdinou těchto vět je úředník Björn, který je tak trochu dement, paranoik, samozvaný nadčlověk a těžký egoista (takže něco mezi mnou a Sagvanem Tofim), který se snaží celé oddělení přesvědčit, že vedle záchodů je i další místnost, kterou ovšem nikdo z kolegů nevidí. Celé mi to velmi připomínalo situaci, kdy jsem tátovi ve třinácti říkal, že si ty pornočasopisy u mě v batohu koupil Radek Tobolka, který je ke mě podstrčil a pak zametl stopy po své existenci, aby ho můj otec nemohl nikdy vystopovat. Protože mi otec taky nevěřil, dokázal jsem se teď velmi snadno vcítit do mizérie a marnosti, které propadal i Björn. Karlsson je švéd a proto zvolil dost odlehčenou formu vyprávění a hnědý svetr umí dort, přičemž tato věta nedává žádný smysl. Jeho Björn je daleko více než kafkovským stínem úřednickou verzí Ignácia Reillyho ze Spolčení hlupců (tajemná místnost je hned vedle záchodků - že by odkaz na problémy se záklopkou?), což je jedině dobře, protože kdyby se tato kniha brala vážně, dopadlo by to asi stejně špatně jako Olda Kaiser na masopustu. Takto Karlsson stvořil velmi údernou, strohou, temně humornou grotesku, která i přes odlehčenou formu pořád dokáže navodit onen nepříjemný podprahový pocit, který měl už Fox Mulder - pravda je tam někde venku.
Opravdu mistrně vykreslený choromyslný člověk. Jen mě trápí, že si neumím nijak zpracovat ten konec. Napsala bych i konkrétně o co se mi jedná, ale nechci dělat spoiler ????????????