Místo mezi lidmi
Pavel Bojar (p)
Rozlehlá poéma, básnické zamyšlení nad životem a člověkem, ústící v přesvědčení, že „člověk je šťastný, když se sám přinutí pátrati po smyslu v lidech, jenom v lidech“.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
1984 | Byl pánbůh Brazilec? |
1952 | Jarní vody |
1956 | Milenci |
1955 | Diamantové hory |
Místo mezi básníky patřící Pavlu Bojarovi se nachází hodně na okraji. Jeho verše jsou ne příliš umně sestavené. Tarzan by se možná lépe vyjímal v prozaickém hávu. Jedinou emocí, kterou dílo vzbuzuje, je zvědavost, jak se doktor postaví k oznámení svých přátel, že jim chybí ve straně.
Trvá to celé deset dvanáct sekund
pro mne však rozumíš byl to nejkratší zkrat
Komu to chybím s životem jaký jsem dodneška
žil jako řeka jako ta voda v ní která se blyští
Mezi tmou stromů kostlivých větví řídkého listí?