Místo pro tajnosti

22.05.2024

(SPOILER) Začalo to skvěle. Dostala jsem přesně to, po čem srdce toužilo – sympatického vypravěče, atraktivní prostředí nóbl internátní školy, dlouho nevyřešené tajemství, neočekávaný průlom.
Užívala jsem si každou větu, košatý styl, poetické popisy. Útěky dívek z internátu se podobaly spíš výletům do elfí říše, než obyčejné lumpárně. Přátelství čtyř dívek mi imponovalo a, no, litovala jsem, že mne nic podobně velkého nepotkalo.
Překvapením byly dvě linie vyprávění. Jedna týkající se vyšetřování, která se vlastně odehrávala v průběhu jediného dne, byla vyprávěná v ich-formě hlavním hrdinou. Druhá popisovala události více než rok staré z pohledu dívek.
Asi do půlky se tohle všechno slévalo v kouzlo. Bohužel ve chvíli, kdy vyšetřování případu historickou linii „předběhlo“, a já najednou věděla, co se mezi dívkami odehraje v následující kapitole, můj zájem ochaboval. Souběžně mi začal ten hezký květnatý styl lézt víceméně na nervy. Kniha má kolem pěti set stran, ale například o rodinném zázemí dívek se nedozvíme vůbec nic, o případu, v němž Holly před lety svědčila, také ne. Informace o samotném vypravěči jsou útržkovité a obraz poskládají hodně polámaný.
Nejvíc mi ale začalo vadit, kam to celé směřuje. Podezřelých bylo málo, takže jsem se modlila, aby to byl někdo zvenčí a došlo aspoň k malému překvapení. Mimochodem autora „kartičky“ jsem uhodla na první dobrou, ale to nebylo nic těžkého. Pak mi vadilo vyšetřování v průběhu jediného dne, které mělo být extrémně hektické (a je otázkou, zda by se vůbec v tomto rozsahu dalo stihnout), ovšem při čtení jsem měla pocit vlekoucí se nudy.
A závěr? Na jednu stranu tu irskou rozervanost a určitou vychýlenost chápu, na druhou mi opravdu extrémně vadilo adorování přátelství a možná i lásky v takto pokřivené formě.
Ve dvou třetinách jsem uvažovala, že četbu vzdám. Dočetla jsem, ale se skřípěním zubů. Na můj vkus příliš přepjatých citů, hysterie, patosu, neupřímnosti a velmi zkresleného chápání reality. A minimálně dvě členky gangu byly psychopatky, pokud ne všechny.
Jediným opravdu světlým momentem byla scéna, kdy Conwayová vytře zrak slizkému hadovi Mackeymu. Ale to je málo.

12.12.2023

Zatím nejslabší z autorčiny tvorby, kterou znám. Napsané je to dobře, ale ani jeden z vyšetřovatelů mi nebyl sympatický a prostředí dívčí internátní školy mě k smrti nudí.

04.09.2023

Broskev28 to před třemi lety dokonale vystihla,není co dodávat. I když pro mě je stále dechberoucí díl Na Věrnosti - a už si začínám myslet že v tom má prsty Frank Mackey,protože tady mě to začalo hodně bavit v momentě kdy se tu objevil on. Tajemný, doufám si tvrdit nezapomenutelný díl.

29.07.2022

Pro mě nejslabší knížka od této autorky (nemyslím počtem stránek). Kniha moc zdlouhavá a řekl bych i docela nudná. Prostě mě nezaujala a byl jsem rád, že jsem jí dočetl.

04.01.2022

Atmosférický příběh, kterému nechybí uzavřená společnost se zvláštními pravidly, určitá stísněnost a výborný vyprávěcí jazyk.

14.01.2021

O ,,dívčím přátelství," bylo v knihách napsáno už mnoho... Kdyby tato kniha měla o pár stránek méně, nic by se nestalo. Nic méně příběh byl čtivý a jakýmsi kukátkem do určité, zajištěné společnosti. Jen to duchaření mi přišlo v knize zbytečné, místy až přemrštěné...

17.11.2020

Zatím nejlepší z pěti knih,které jsem od Tany French četla...neskutečně se mi líbila a dostala mě,příběhem,prostředím dívčího internátu a na závěr rozuzlením a ,,dopadením” pachatele,které mě doslova rozbrečelo...

21.07.2020

Druhá knížka od této autorky, kterou jsem četla. A četla se dobře. Místy velmi poetický retrospektivní pohled do světa dospívajících irských studentů se střídá s aktuálním vyšetřováním, vyšetřovatelé jsou celkem sympatičtí a děj plyne sice trochu pomalu, ale podle mě to není na škodu. Vraha jsem si vytipovala poměrně brzy, takže ten konec už byl trochu vleklý, ale hned jsem si pořídila další detektivku od této autorky.

15.07.2020

Zatímco u knihy Podoba jsem se s komentářem woolong naprosto shodla (včetně rušivé Slovakofarmy), tady máme názory zcela odlišné.
Já si s každou knihou Tany French říkám: už jsem toho přečetla dost na to, aby mě nějaká detektivka, i když má přes 500 stran, mohla posadit na zadek. A navzdory mým předsevzetím nejpozději v polovině příběhu na zadku sedím, a to s pusou dokořán a s neustále se vnucující otázkou: jak to ta dáma dělá, že dokáže tak přesně a tak úchvatně popsat vztahy nejen mezi náctiletými?
V téhle knize doslova jiskří vyšetřovatelské duo Conwayová - Moran; oba dva velmi zajímaví lidé, kteří už se v životě spálili. Mají jeden den na objasnění případu, který už se více než rok nehnul z místa. A pro nás nezúčastněné se ve druhé, sudé sadě kapitol, odvíjí samotný případ, respektive situace, která mu na prestižní dívčí internátní škole předcházela.
Autorka mi nedopřála oddech, obě dějové linie bylo nutné bedlivě sledovat. K tomu se v knize občas objevily takovéhle zcela nedetektivní skvosty (velká poklona panu překladateli Petru Pálenskému):
"Vzduch je pohmožděný a oteklý, pulsuje černobíle, každou chvíli pukne."
"Ani pomalejší, ani zabrzděná. Selena si dělala s atmosférou, co chtěla, zpomalovala ji podle svého tempa, tónovala do svých perleťových barev."
"Spolu s dětstvím ztrácíte i svou jedinou naději na ono zlato, které je příliš křehké na dotek, na ono závratné všechno a navěky. Jakmile začnete dospívat a brát rozum, vnější svět se mění ve skutečnost a váš soukromý svět už nikdy není vším."
A aby toho nebylo málo - když se dozvíte, co se stalo a jak se to stalo, čtete dál, protože pořád ještě nemáte jasno ve spoustě drobností. Kapitola 30 aneb historie se opakuje, to bylo úžasné finále, do posledního řádku.
Rozsáhlá kniha, která si nárokuje veškerou vaši pozornost, ale výsledek stojí za to!

28.03.2020

Nemůžu si pomoct, ale musela jsem se snažit, abych to vůbec dočetla. Pro mě byla vrcholem Na věrnosti, od té doby to jde s úrovní dolů. Ani v předchozím díle ani zde (Ztracený přístav) jsem pachateli příliš nevěřila jeho motivaci, přišla mi na vraždu dost chabá, děj dost zbytečně roztahaný, chyběl tomu spád, napětí. Nuda, nuda, šeď, šeď.

05.01.2020

Super krimi, psáno napínavě.

29.12.2019

Konečně docteno. Kniha me začala bavit zhruba od půlky. Musela jsem si zvyknout na délku kapitol a taky ze jedna kapitola je přítomnost a druhá minulost. Konec me překvapil. Můj vrah byl jiný. Nebo spíš byly v podezření tři a ani jedna to nebyla. Takže překvapení ale šok to zase ne. Ale vracet se k této knížce nebudu. To vím.

24.11.2019

Tana French psát umí a i teď je to čtivá, ale příliš obsáhlá kniha. V průběhu jsem si uvědomila, že vyšetřování se děje v průběhu jediného dne, kapitoly jsou vždy prokládány kapitolami s dějem před rokem, který vedl ke zločinu. Faktem je, že začátek mě bavil a poslední třetinu knihy jsem sotva dočítala. Příliš mnoho psychologie dívek na střední škole , těžko si to ovšem představit v realitě . Dobrý průměr.

Kniha se dobře čte, i když je tak dlouhá.
Příběh promyšlený.
ALE.. neumím si představit, že by 15-16 letá děcka mluvila takovým způsobem (způsobem "Joanna" nebo způsobem "Julie") s vyšetřovateli.
A pokud se týká hirerarchie a nepsaných pravidel ve společenství takových děcek (a pokud to někde opravdu tak je), jsem ráda, že jsem toho zůstala ušetřena :-)

23.09.2019

Zajímavá detektivka, při které mi ale mráz po těle neběhal. Mě to mysteriózno nějak neuhranulo, spíš mi přišlo tak nějak navíc. Obvykle se takto tlustým knihám vyhýbám, ale dala jsem to! :-)

26.05.2019

Psychologicky nimravá detektivka, jak již je nastavený standard této spisovatelky, nicméně v porovnání s předešlými jejími knihami se mi zdá také slabší, ta duchařina mi tam moc neseděla a dost přitroublé chování obou táborů puberťaček taky ne, přepískla to oběma směry ať už šlo o obdivné uctívání v jedné skupině, nebo až nezdravé "kamarádství" ve skupině druhé, kde by jedna pro druhou s klidem i vraždily...vzhledem k tomu, že těm holkám bylo 16 let, mi to připadalo až absurdní, všechno byly schopné promyslet, vykonstruovat, odhadnout předem chování ostatních a zařídit, aby policie skákala podle toho, jak ony pískaly.. uf... no nevím... četlo se mi to celkem fajn, ale detektivní zápletka překombinovaná a neuvěřitelná ...

16.01.2019

Po dlhom čase som čítala knihu od pani French. V porovnaní s predošlými knihami bola táto pre mňa ani nie slabšia, ale možno menej zaujímavá. Dejovo miestami dosť nudná. Možno pripísať aj mínus za angličtinu, kedže autorka používala často írske nárečie, bolo to ťažšie na porozumenie niekedy. Ale aj tak to bolo ok čítanie, no predošlé knihy sú podľa mňa lepšie :) AJ

24.07.2018

Zatím poslední knížka od autorky. Připadá mi, že propadla vášni psaní knížek - bez ohledu na čtenáře. Snahu věnuje popisu prostředí, myšlení hlavích aktérů a překombinovanosti možných i nemožných řešení. Ani s konečným objasněněním nejsem stoprocentně spokojen.

18.05.2018

První kniha od autorky a začala moc pěkně, svižně a zajímavě. Ale v necelé polovině se to nějak zlomilo, začal mě ten příval slov unavovat a při představě, že zbývá dalších 200-300 stran do vyústění celého příběhu mě jímala doslova nevolnost. Mám dojem, že se autorka tak ponořila do svého psaní a snažila se nekompromisně převtělit do myšlení a jednání šestnáctek na dívčím katolickém internátu, že to bylo prostě až moc ... neuvěřitelné, nepřijatelné, afektované a přehnané. Pak ještě přidala sofistikované metafory a trochu duchařiny, zcela přes čáru. Dospělí dva vyšetřovatelé také nebyli ani uvěřitelní, natož sympatičtí. A celé rozuzlení: rovněž neuvěřitelné (i když pachatel se klubal už hodně dlouho, tichá voda), plně neobjasněné a neuzavřené - to autorka obešla tím, že samotný konec je vlastně začátkem celého příběhu odehrávajícího se (pomineme-li vzpomínky) v rámci jediného dne vyšetřování na místě.
Nemůžu se zbavit dojmu, že autorka si neujasnila, komu je dílo určeno:
-puberťáci takto zobrazenému chování svých vrstevníků nemohou uvěřit (navíc polovina studentů byli nebývalí mimoni), takže je to nebude bavit,
-dospělí jednání náctiletých uvěří snadno, ale budou je stále porovnávat se svými vzpomínkami na svoje mládí a středoškolská studia (taková telata jsme vážně nebyli/y), a proto je to nemůže bavit.
Téma kamarádství "až za hrob" v pubertálním věku bylo podáno zevrubně, ad nauseam et ad absurdum.
Dočteno s velkým úsilím - 65% (pokud by se autorka tak zbytečně nerozepisovala a svůj příběh vtělila do méně než polovic stran, bylo by to lepší počtení).