Místo v mém srdci
Jane Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/143666/bmid_misto-v-mem-srdci-lSe-143666.jpg
4
26
26
Úspěšná spisovatelka pro New York Times, autorka bestsellerů Splněný sen (1999) a Domek na pláži (2009), Jane Green přichází se svým zatím nejsilnějším a nejemocionálnějším románem: s příběhem o ženě, která se přivdá do již existující rodiny, a o pravém významu slova mateřství. Andi dlouho hledala dokonalého muže a ve třiceti sedmi ho konečně našla. Rozvedeného Ethana, milujícího otce dvou dcer, Emily a Sophie, a ještě oddanějšího manžela. Andi se už od mládí těšila, až se stane matkou, a tak přijme obě dívky za vlastní. Emily se na ni však dívá jako na sokyni, překážku na cestě k otcově lásce, a rozhodne se, že ji zlomí. Používá nejrůznější prostředky, situace eskaluje, a když už se zdá, že Andi přijde o všechno, v co věří – o lásku, rodinu a naději na mateřství – ocitnou se nevlastní matka a dcera na křižovatce svých životů… a musí učinit zásadní rozhodnutí.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , BB artOriginální název:
Another Piece of My Heart, 2012
více info...
Přidat komentář
Bylo to zajímavě napsané, ale takovou krávu jako je Emily by jeden pohledal :) to se nedalo číst co dělala a navíc ty její myšlenky tak to bylo to nejhorší :)
Moje oblíbená spisovatelka...Sice už je hodně poameričtěná, což je znát i na jejich knihách, ale pořád je čtivá.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Domek na pláži |
| 2001 |  Knihárna |
| 2005 | Jsem v tom! |
| 2008 | Druhá šance |
| 2005 | Jiná žena |
(SPOILER) Neuvěřitelně čtivá knížka, jejíž hlavním tématem je rodina, mateřství, a především vztah mezi dcerou a nevlastní matkou. Během čtení jsem uronila pár slz. Nejvíce mi bylo líto hlavní hrdinky Andi, která byla milující matkou navzdory tomu, že své vlastní dítě mít nemohla. Líbil se mi vypravovací styl, zřejmě to bude i skvělým překladem (mimochodem po dlouhé době jsem v knize nenašla jedinou chybu ani překlep). Zároveň se mi líbily i pasáže, které byly vyprávěny z pohledu mladé Emily. Snažila jsem se do ní vžít, jaké to asi musí být - zjistit, že je v sedmém měsíci, poté necítit k vlastnímu dítěti to, co by mělo být přirozené, a nakonec se ho vzdát. Musím ale říct, že mě neskutečně štvalo, jak se po celou dobu chovala sobecky a nevděčně. Skončilo to asi nejlépe, jak mohlo.