Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Volvox GlobatorOriginální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem četla na základě výzvy. Nepochybuji, že je to úžasné klasické dílo. Můj šálek čaje to bohužel není. Do čtení jsem se musela nutit, i když mě určité části knihy bavily. Markéta je bezpochyby úžasná postava, která si zaslouží obdiv. Doporučuji všem, kteří během povinné docházky nemuseli nutit do čtení klasiky. Ostatním bych doporučila audioknihu.
Tahle kniha mě neskutečně baví. Můžu ji číst pořád dokola, což se mi ještě u žádné jiné nestalo. Styl, jazyk, prolínání děje...prostě geniální a moje nejoblíbenější.
Čteno podruhé, s odstupem cca 20 let. Pamatuju se, že při prvním čtení na mě román působil jako zjevení - kombinace grotesky, hororu a biblického příběhu. Všechny ty fantastické prvky byly nové, tak překvapivé. Teď po letech je fantastická literatura daleko dostupnější, leccos jsem si mohla přečíst. A najednou ten moment překvapení zmizel. I bez něj mi příběh pořád bavil a dával smysl, ale ten pocit výjimečnosti se vytratil. Už to zkrátka nebylo ono. Napodruhé mi kniha přišla jako lehce zaprášená klasika.
Tento román ma minul, alebo sa iba netrafil do správnej životnej etapy. Nespochybňujem veľkosť diela, iba je vplyv na môj život. Možno je to iba dôsledok účelu, že som si ho vybral hlavne kvôli splneniu bodu z výzvy. A kto negooglil "eschatologicky" nech prvý hodí kameňom.
Zvláštní kniha... A kolik práce to muselo dát?
V první řadě rozhodně nutno říci, že osmdesát let byste téhle knize rozhodně netipovali! Jde o jednu z nejstravitelnějších a nejčtivějších klasik, do které se není potřeba nijak zvlášť nutit. A krásný překlad paní Morávkové k tomu jen přispívá.
Po celou dobu čtení jsem si byl naprosto jistý, co mi chce kniha sdělit a jak si mám přebírat všemožné metafory, avšak najednou přišlo posledních deset stran a já stanul s pusou dokořán a, jak by řekl klasik, s hlavou čistou a prázdnou... Zakončení dodává všemu úplně nový rozměr (možná i dva), uplynul den od dočtení a mně stále hučí v hlavě a pomalu se mi skládají dohromady všechny myšlenky, které na mne byly tak znenadání hozeny.
Snad proto působí román tak nevyrovnaně, chvíli groteska, chvíli drama, místy čirý odvar filosofie a naprosto chápu, že se některým lidem nemusí líbit a pokládají ho za blbost obludných rozměrů, či naopak za největší dílo rusko-ukrajinsko-sovětské literatury.
Nelze hodnotit hvězdami (PS.: Vzhledem ke vzpomínkám, které na čtení tohoto díla mám, a myšlenkám, jež se mi po takové době od přečtení krásně srovnali, mi nezbývá, než udělit plný počet bodů - ale to jen díky tomu -anebo právě proto- že mě do čtení nikdo nenutil - na něco takového musí člověk přijít sám)
Doporučit také musím nádherné vydání od Rybka Publisher s magickými ilustracemi (lépe řečeno obrazy) malíře Iwana Kulika.
V rámci doplnění své znalosti klasiky jsem sáhla po jedné nejslavnějších knih ruské literatury. A musím říct, že si nejsem jistá, zda jsem dostala to, co jsem čekala. Příběh je nesmírně dobře napsaný a určitě oceňuji kvalitu celého díla, asi jsem ale čekala trochu něco jiného
Dokonalá kniha. Moje nejoblíbenější kniha. (Spolu se Sto roků samoty, nenuťte mě vybrat jenom jednu.) Akorát jsem s nelibostí zjistila, že existuje ještě jeden český překlad, kde si Ivan říká bezdomovec, jeseter druhé jakosti tam vůbec nezazní a i všechno ostatní najednou postrádá svou břitkost a údernost, působí to jako úplně jiné literární dílo. Takže mám potřebu dodat, že mám ráda ten starý překlad, kde je Ivan Bezprizorný a jeseter druhé jakosti je zkažený! (A Boris Jirků!)
Pro mě re-reading po více než dvaceti letech. A bavilo mě to. Viděno dnešníma očima na tu dobu až neuvěřitelně zajímavě popsaný fantasy příběh.
Bral Bulgakov drogy? Nevěřím, že toto autor vymyslel s čistou hlavou. Vynikající tréning fantazie a představivosti pro každého čtenáře. Skvělé!
Nádherná a nezapomenutelná kniha, magická, realistická a především hluboce lidská.
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (str. 273): "Teda vy jste mi spolek, vy baby!"
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (str. 278): Ze všech těch běd sa pohrom, co mě postihly, jsem se stala čarodějnicí.
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (str. 370): Tato Bangova gesta měla zřejmě naznačovat, že hodlá svého pána utěšit a že je ochotem čelit neštěstí společně s ním. Totéž se pes pokoušel vyjádřit pohledem, hledajícím oči prokurátorovy, i bystřě vztyčenýma hrotitýma ušima. Takhle ti dva - člověk a pes - ve svorné lásce uvítali na kolonádě sváteční noc.
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (str. 457): ...provnile se tváří každý kocour! Není to tím, že by kocouři byli lotři, ale tím, že se bojí, aby jim některý z tvorů silnějších než oni - třeba pes nebo člověk - nepřičinil nějakou újmu nebo křivdu.
Jsem ráda, že jsem knžku přečetla. Místy je to už moc "magické", ale na druhou stranu je velké umění autora popsat vše tak košatě a barvitě v době, kdy kniha vznikla. Dává to představu o dané době, druhá část se mi četla lépe. Není to mnou preferovaný typ knih, ale jako klasiku jsem ji chtěla přečíst.
Neda se jinak. V mych ocich je Mistr a Marketka dost precenovanva kniha. Misty je to sice celkem povedena taskarice, ale to se bavime asi tak o petine knihy. Ze zbytku si proste neodnasim nic co by pretrvalo. Sila a hloubka tady proste neni ..alespon pro me ne.
Pro pochopení tohoto díla je nutné jej zařadit do doby, ve kterém vniklo. Pak si čtenář může užít krásný obraz o komunistickém Rusku, atmosféře a nátuře lidí. Vše doplněné o neskutečné bláznivé kousky postaviček, dávající zaběhnutému řádu pořádnou dávku chaosu.
Tohle se mi vůbec nelíbilo. Jazykově dokonalé, ale obsah je slátanina, jediná postava, se kterou se člověk může ztotožnit, byl Pilát, ale to je tak max 10% knížky. Ostatní postavy jsou úplně random, vůbec nechápu, o co šlo čertovi (Woland), ani Mistrovi, který nejdřív napsal knížku o Pilátovi, pak dostal depresi a zavřeli ho do blázince. O Markétce ani nemluvím, ta snad byla do počtu. A pointa je teda to, že Ježíš byl historická postava? Škoda, že mi tady nemůže nikdo odpovědět, protože bych se rada dozvěděla, proč si dal Bulgakov s takovým bláznivým panoptikem tolik práce.
Musíte se do toho začíst a musíte na to být naladěni, ale jakmile splňujete tato dvě kritéria, čeká vás literární zážitek naprosto výjimečný. Prolínání rovin příběhu s Pilátem a ďáblem ze začátku velký smysl nedává, ale jak se to na konci všechno propojí... to je prostě chef's kiss. Magický realismus at its finest.
Přiznám, že po předchozím přečtení komiksové verze jsem trochu přeskakovala odstavce. Protože v té krátké verzi bylo vlastně vše. Ale tématem a stylem psaní jsem byla zklamaná. Je to trochu jako Kafka s příměsí sci-fi a to prostě nedávám.
(audiokniha)
Opět se mi potvrdilo, že k povinné četbě musí člověk dozrát. Velká odvaha Bulgaka napsat něco takového ve své době.
(SPOILER) 04/2023 Jeden z nejdůležitějších románů 20. století vychází z prostého nápadu. Tváří v tvář extrémně ateistické realitě komunistického Sovětského svazu se Bulgakov rozhodl vytvořit dílo, které novým způsobem připomene a obhájí základ křesťanské víry - tedy zaprvé, že Ježíš je skutečná historická postava, že to byl člověk, který žil v Judeji a byl odsouzen k smrti Ponciem Pilátem; a za druhé, že rovněž ďábel existuje. Tady si neodpustím drobnou poznámku - literárně je Ďábel naprosto skvělá postava a perfektně "funguje", při čtení jsem si vzpomněl na to, jak s ním pracoval Neil Gaiman v Sandmanovi a skoro bych přísahal, že se Bulgakovem inspiroval - nicméně, narozdíl od historického Ježíše je zkrátka Satan vymyšlená, pohádková postava, která se ve Starém Zákoně takřka ani nevyskytuje a její význam vzrost až mnohem později, přičemž soudobého postavení jakožto hlavního arcinepřítele lidstva dosáhl až někdy v 15., 16. století. Do té doby se Luicifer objevoval v příbězích jako téměř komická postava, kterou člověk svou chytrostí a vírou v Boha snadno přemůže a zažene. V současnosti je satan chápán jako ztělesnění zla, osoba, jež láká ke hříchu a lži. V Bulgakovově románu má ale jinou podobu - k hříchu nikoho neláká, naopak, trestá zlo a lháře (tzn. funguje vlastně jako Agent Dobra). Je to mág a mistr černé magie, který se svou suitou (Azazel, kocour Kňour/Behemot, Korovjev) navštíví současnou (1930s) Moskvu a trápí a trestá moderní ateisty, kteří v něj nevěří, kteří jsou chamtiví a kteří lžou. Poměrně náhodně rozsévá zábavný chaos - pár lidí zemře, hodně jich skončí v blázinci, někdo skončí na Jaltě a někdo na policii, když se ukáže, že skrývá cizí valuty. To je prostě ta správná taškařice. Nakládá v podstatě všem postavám, jedinou výjimkou jsou titulní protagonisté Mistr a Markétka - Mistr (Bulgakovo alter ego?) v Ježíše věří, píše o něm knihu, Markétka také není ateistka, je to teda smilnice, co podvádí manžela, a za to ji asi nikdo nepotrestá(?), každopádně se zúčastní ďáblova každoročního plesu (který - jak jsem se dočetl, byl inspirován opulentním mejdanem, který uprostřed všeobecného marasmu v roce 1935 zorganizoval americký velvyslanec v SSSR William Bullitt a moskevské smetánce svou okázalostí dokonale vyrazil dech). Ďábel ve městě způsobí chaos a zase zmizí, což je bohužel vyznění, s nímž mám problém. Co přesně bylo jeho cílem? Čeho chtěl svou návštěvou Moskvy dosáhnout? Chtěl, aby v něj lidé v ryze ateistickém státě zase uvěřili? To se mu přece vůbec nepodařilo! Po jeho odchodu se vše vrátí do původních kolejí, ne...? ______ Kniha se každopádně velmi dobře čte, obsahuje nespočet pamětihodných a skvěle popsaných scén (úvodní rozmluva+Anuška rozlila olej, satanský bál, varietní představení, scény s Ježíšem, Pilátem a Jidášem, honička a střílení na kocoura, který opětuje palbu atd). Naprosto rozumím tomu, proč má kniha tak významné místo v dějinách literatury, ale občas působila až moc rozháraně, slušel by tomu editorský zásah, který jí trochu lépe uspořádá a možná malinko proškrtá. Ale možná jsem až moc zmlsaný moderní literaturou. 8/10 (Ještě chci zmínit, že mě pobavilo množství podobných motivů v knize Dvanáct křesel: tramvaj, šachy, brilianty, redakce novin/literární dům).
Jakou parádní taškařici dokáže v komunistické Moskvě udělat jeden mág , kocour a chlap v kostkovaných kalhotách a rozbitým skřipcem. K tomu se přidá 2000 let starý příběh Piláta Ponského a je z toho (i s ohledem na dobu tvorby) úžasná fantaskní groteska.
Doporučing:
Přečíst knihu z povedeného vydání od Rybka Publishers 2020, doplněno moc pěknými ilustracemi malíře Iwana Kulika
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské rományAutorovy další knížky
1969 | Mistr a Markétka |
1987 | Zápisky mladého lékaře |
1989 | Psí srdce |
1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
1969 | Bílá garda |
Neuvěřitelně čtivé dílo s historicko-sociologickým přesahem a úžasnými příběhy prolínajícími se s novodobou Moskvou. Postava Ďábla a neotřelý pohled na příběh Piláta dodávají knize nezaměnitelnou mystickou atmosféru.
Pokud bych měl doporučit jediný román, byl by to tento.