Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/2110/bmid_mistr-a-marketka-q88-2110.jpg
4
2908
2908
Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1969 , OdeonOriginální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Michaile Afanasjeviči Bulgakove, smekám před vámi v tichém úžasu. Chtěl bych říct tolik krásných slov o vašem románu, ale bylo by to málo. Ta kniha je geniální, ironická, ďábelská, mistrovská, pilátská. A mrazivá, když Woland má více pochopení než sovětští kritici. Ďábel je mi sympatičtější než andělé. Věřím, že vám byl též.
Michail Afanasjevič Bulgakov nezemřel. On se připojil na koních ke svitě Wolanda, ďábla, který ho pochopil, spolu s Mistrem, Markétkou, Korovjevem, Kňourem, Azazelem a Pilátem. Sbohem, můj učiteli.
Kdybych mohl tak dám šest hvězdiček.
Úžasná a kouzelná kniha. Z počátku se mi do čtení nechtělo, ale jakmile jsem se začetla, tak mě kniha pohltila a z kniha se dostala mezi mé top :)
Bylo to docela zajímavé, jiné než jsem dosud četl, občas to bylo i zábavné. Nicméně nepochopil jsem co tím chtěl vlastně básník říci.
Moja TOP... Zatiaľ ju ešte za tie roky nič neprekonalo...Pre moju dušu je to skvost... Toto dielo nepoberie každý, záleží od istej zrelosti a hlavne od spôsobu vnímania čitateľa...
Netroufla bych si psát recenzi na jedno z předních děl světové literatury, aniž bych si připadala jako pozér. Takže dovolte jen několik poznámek k dílu, které řadím mezi své tři nej. Při prvních čteních jsem spíše než myšlenkovým pozadím byla uchvácena burleskou slov, obrazů a dějů, které nám Bulgakov přináší. Bylo to, jak si vzpomínám, jedno z prvních děl, které v mém čtenářském světě splétalo několik dějových linií a dokonce časů. Byla jsem tou formou natolik uchvácena, že se dnes pro mě stala téměř (s mírnou nadsázkou) podmínkou kvality a atraktivity knihy.
Při dalších čteních objevuji další a další roviny. A tentokrát mě nejvíc zajímá smysl knihy, vztah a význam dobra a zla, jak jej nám autor předkládá. Je očividné, že zlo je v Mistrovi a Markétce pojem relativní. Dlouho se tváří skoro laskavě a spíš poťouchle (Míša Berlioz by nejspíš nesouhlasil). Svoji podobu poodkrývá vlastně až ve Varieté, kdy vyhřezne s nelítostností, jaká mu přísluší. A přeci zase ne, vždyť zlo je strůjcem štěstí dvou milujících se, dobrých a soucitných duší. Zlo je zde relativizováno, dáno do jasného, pevného a velmi pravděpodobně nezměnitelného a žádoucího systému. Bojištěm nejsou vztahy mezi dobrem a zlem, zástupci obojího vědí, na čem jsou, ale přímo lidé samotní. A to ještě ne ve tradičním smyslu, kdo koho získá, ale spíš v otázce nápravy a přivedení k dobru. Z tohoto pohledu je pro většinu zúčastněných setkání s ďáblem vlastně šancí se včas napravit. A opět osud Míši Berlioze ukazuje, že zlo může mít i samoúčelnou podobu, zlo pro prospěch, bez zjevného posuzování míry provinění (to by potom podobně museli skončit i jiné postavy, které dostali šanci). Naopak se této logice nevymyká příklad jiného mizery, který vyvázne celkem snadno, ale koneckonců, není všem dnům konec, že. Stejnou optikou je dobro popsáno trochu naivně, s úsměškem, ale přesto v závěru Woland říká: „Všechno dobře dopadne, na tom je založen svět.“ a na příkladech stínů sám dokládá nejenom potřebu stínů pro světlo, ale koneckonců úplně stejně i světla pro stíny. Nevyhnutelně to ve mně vzbuzuje otázky po smyslu lidského života.
Neméně zajímavý je i politický, aktuální rozměr Bulgakovova díla. Nesmíme zapomínat na reálie Stalinova Ruska, které naše hrdiny obklopuje a neprojevují se v ději jen existencí MASOLITU nebo tajnými před bytem v Sadové ulici. Z tohoto pohledu se některé osudy, jako třeba mnou již 2x zmiňovaný Míša Berlioz stávají čitelnějšími. Kde snáze se člověk z vrcholu mohl dostat až k popravě komsomolkou, kde lidé mohli mizet a v nikom to celkem neprobouzelo žádné zvláštní emoce. Kde byl člověk tak zcela mimo možnost plánovat svůj osud, než právě v totalitním Rusku. Satira zrůdného systému ční v Bulgakovově Mistrovi a Markétce dodnes jako maják, byť jeho signálu si nejspíš každý hned nevšiml.
Obě hlediska, která mi při čtení tentokrát vyvstávala, jsou samozřejmě jen jedněmi z mnoha a já se těším, až zase jednou vezmu příběh návštěvy ďábla v Moskvě zase do rukou a on mi nabídne zase jinou tvář.
Tato kniha dle mého splňuje vše, co by správná kniha splňovat měla.
Ani nevím, co se mi na ni vlastně líbilo, jen vám mohu říct, že mi byla doopravdy skvělým společníkem.
Autor nám na rozmanitých príkladoch (ateizmus či krehká existencia vtedajších spisovateľov) ponúka exkluzívnu satiru dobovej ruskej spoločnosti. Tá je podávaná prostredníctvom konkrétnych obrazov (oslobodených od zbytočných detailov) rafinovane premiešaných so snovými predstavami a preludmi (chcete odhaliť čiernu mágiu? čierna mágia odhalí vás! bdiem či spím? blazniem? žijem?!).
Právě mě přejela tramvaj na Patriarchových, pohřeb pátek tři hodiny odpoledne přijeď Berlioz.
Diabol, ktorý zlo nekoná priamo, ale vyťahuje na svetlo zlo v nás a našich hriechoch (evidentne naprieč stáročiami a úspešne), zavítal do Moskvy čias autorovho života a spolu so svojimi kumpánmi pôsobí nemalý a groteskný rozruch.
„Legitimaci!“ vybafl najednou kocour a napřáhl buclatou tlapu.
Bizarné zážitky, záhadné zmiznutia (čo mi to len pripomína?) ... poslúchnite, akýkoľvek odpor je márny. Aj tak skončíte v blázinci (paradoxne, práve ten blázinec sa javí byť oázou zdravého rozumu a miestom pre dišputy na úrovni).
„Ale jak můžete uhodnout, co si zrovna myslím? ... Která instituce vás posílá?“
Existuje Boh ako náprotivok Diabla? Žeby áno? Hm. V tomto diele je ale vcelku pasívny (asi spolu s čitateľmi so záujmom čaká a háda, čo sa bude diať, najmä s jeho jediným synom, ktorý trpel za vlády Poncia Piláta).
Mha přede mnou, mha za mnou!
Skvělá...neočekávaná, překvapivá, zábavná, chvílemi vtipná, nadčasová.... Doporučuji přečíst.
Krásný příběh, který by se místy dal považovat za pohádku (až na scény, kdy se z kopce kutálí useknutá hlava). V první polovině knihy zjistíme, kdo je vlastně ten Mistr a poté pochopíme jeho propojení s Markétkou. Kniha je skvělá, příjemně se čte a přiblíží čtenáři příběh literárních tvůrců v Rusku.
Při četbě Mistra a Markétky jsem měla pocit, jako bych se dívala na surrealistický obraz.
Jedna z těch knih, které nemůžete číst jen jednou. Hodnocení může být jen maximální a protože tentokrát bylo čteno uchem, přidal bych jeden prémiový bod za Jiřího Ornesta.
Famozna kniha. Precital som ju dvakrat a nevylucujem moznost, ze si ju este niekedy precitam. Nadherna krasna alegoria. Bavil som sa a zaroven som bol vo vytrzeni. Ani ine knihy od Bulgakova me nenechali chladnym. Mozno len hladnym, hihi...
Tak pri cteni teto knihy jsem docela trpela, uz jen proto, ze to bylo povinne. Vazne me to nebavilo.
Bizarní román, geniálně šílená jízda fantazií i realitou, která mě dostala. Je vidět, že autor se při psaní výtečně bavil, pochopil lidské slabosti i neřesti a nebál se nám všem nastavit zrcadlo. Škoda, že zemřel tak mladý. K této knize se budu ještě vracet, nestačí přečíst jen jednou a pochopit.
Geniální kniha! Pilát Pontský a Sovětské rusko a Ďábel a do toho...mluvící kocour! Stojí za to přečíst aspoň třikrát!
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské rományAutorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Krásný jazyk, krásný příběh. Tolik smutku a zároveň štěstí se jen tak nevidí. I cynik zaplakal...
Autorovi se krásně povedlo na pozadí ústřední linky zachytit prostředí Stalinovy Moskvy.
Zároveň se člověk nasměje u čertovského humoru. Navíc krásné skryté významy ve vzhledu démonických postav této knize dávají i hezkou vnitřní stránku.