Mistr a Markétka

19.10.2019

Dokonalé! Mistrovské! Jedinečné!
Kniha, jakých moc nebylo a není.
Nechci nikomu podsouvat svůj názor, ale já považuji Mistra a Markétku za jednu z nejlepších (NE nejjednodušších!) knih, co byla kdy kde napsána.
Kdo ji jednou přečetl, nikdy na ni nezapomene, ať už se mu líbila, nebo ne.

17.10.2019

Zvláštní, výjimečná, groteskní kniha s mnoha absurdními situacemi i postavami, která ale má svou hloubku.

16.10.2019

jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Možná ta úplně nejlepší.

10.10.2019

Jízda hned od prvních řádků. To, že nevím kam, je spíše můj problém. Při prvním čtení to byla spíše fantastická taškařice, při druhém podobenství o lidstvu, při třetím... Kolikrát ji ještě budu muset číst?

04.10.2019

Ok, nemôžem sa zbaviť pocitu, že mi niečo podstatné uniká resp. niečo zostalo skryté tam niekde medzi riadkami a ja som to nebol schopný dešifrovať. Každopádne nazrieť Bulgakovovi do hlavy je celkom jazda. Mňau.

30.09.2019

V mých 30 letech na druhý pokus konečně dočteno. I nyní mi trochu vadila ta naprostá a absurdní nepředvídatelnost děje, ale dokázal jsem si ji více užít, než když jsem byl mladší.

Prý se tohle dílo má číst každých 10 let, tak jsem zvědav, co v něm objevím po čtyřicítce :)

22.09.2019

Celoživotní láska.

28.08.2019

První polovinu knihy jsem přečetla na jeden zátah, druhou polovinu jsem dočítala téměř měsíc. Velmi mě překvapilo, že Mistr a Markétka se v knize objevují teprve kolem poloviny, do té doby o nich nepadne ani slovo. Líbily se mi popisy postav i prostředí, přestože normálně popisy nevyhledávám. Dokázala jsem si představit, jak co nebo kdo vypadá. Potvrzuje se mi, že magický realismus můžu. Moc mě ale nezaujaly kapitolky týkající se Jidáše a Piláta Pontského. Chápu, proč tyto části v knize jsou, ale prostě ne...
Několikrát jsem se přistihla, že přestávám při čtení dávat pozor.
Myslím, že jednou stačilo, ale nelze upřít textu kvalitu. Literaturu Rusové umí, o tom žádná.

23.08.2019

Zpočátku se mi kniha četla celkem dobře, ale někde v polovině jsem se trochu zasekla. Občas jsem se ztrácela ve směsici všech jmen. Více mě bavila část historická o Pilátovi, než aktuální dění v Moskvě. Klasické autory mám ráda, proto když jsem dostala knihu Mistr a Markétka okamžitě jsem začala číst, ale nemůžu si pomoci - kniha mě úplně neoslovila. Rozhodně jsem ráda, že jsem si jí přečetla, ale znova už se do ní asi pouštět nebudu.

20.08.2019

Bylo to moje první setkání s obsahově náročnější knihou a nikdy na ten příběh nezapomenu. Je to jedna z těch knih, kterou si v sobě, pokud vás bude bavit, ponesete napořád. Ani vlastně nevím, čím to je. I když, čím ... autorem. A tím, co všechno do příběhu dokázal dát.

07.08.2019

„Ó bohové, mí bohové! Jak teskné jsou večerní scenérie! Jak tajemné jsou mlhy nad močály! Kdo někdy v těch mlhách bloudil, kdo před smrtí hodně trpěl, kdo letěl nad tou zemí, jsa obtěžkán nezdolným břemenem – ten to dobře ví. Ví to každý, kdo zná únavu. Ten pak bez lítosti opouští mlhy pozemské i pozemské bažiny a řeky a s lehkým srdcem se odevzdává do rukou smrti, protože ví, že jen ona …“

Asi není třeba psát další a další řádky pochvalného textu. Kniha pověstná svým absurdním, až směšným, mnohavrstevnatým dějem vtáhne čtenáře do sebe. Autor kombinuje množství linií a stylů. Text je čtivý, neklade na čtenáře žádné zvláštní nároky. Za absurditou příběhu je však skryta chytrá kritika totalitních a autoritářských poměrů, nejen ve vlastním státě, ale zejména mezi lidmi, kolegy, přáteli. Takto Sovětský režim násilím korodoval a atomizoval ruskou společnost. A může se to stát znovu. Z dnešního pohledu vidím jako nejzásadnější motiv ostrakizovaného jedince, pádlujícího proti proudu, udolaného zfanatizovaným davem, dovedeného na okraj fiktivního šílenství. V knize je hrdina přes mnohé peripetie a oběti jiných zachráněn, životní realita je naneštěstí často mnohem nelítostnější. Druhou šanci dostane málokdo.

Tímto si odškrtávám další čtenářský dluh a všem doporučuji.

04.08.2019

Geniální kniha !!!

25.07.2019

Kniha z nejmilovanějších. Střet sovětských reálií s nadpřirozenem, boj v nitrech sovětských občanů - na jedné straně vnucené racionální odmítání jakéhokoli duchovna, na straně druhé mystérium široké ruské duše, ruský fatalismus a přirozená víra v něco, co člověka a strohý rozum (natož politické proklamace) neuchopitelně a nepochopitelně přesahuje. Navíc humor, poezie, absurdní a fantastické scény, jedním slovem úžasné.

Četba Mistra a Markétky byla jedním slovem utrpení. Prostě jsem nevěřil tomu, že v závěru nepřijde jakási osvětlující pointa – bohužel stalo se. Od začátku do konce provádí Satan se svou svitou trapné fígle a kouzla, aby se v prostředku knihy zúčastnil bálu, na který vlastně nechce, v doprovodu jakési Markétky královny Margot, které nateče koleno. Na závěr všichni odletí na létajících koních a vidí Piláta Pontského, jak se svým psem stoupá po měsíčním paprsku do nebeského Jeruzaléma. Ještě jsem zapomněl na benzinový vařič, podpalování budov a střelbu do karet. Fascinaci touto knihou a její nadhodnocování nedokážu pochopit.

26.06.2019

Velmi zvláštní kniha. Začátek mě úplně pohltil, ale pak s přibývajícím dějem jsem se začala ztrácet v množství jmen, přezdívek a povolání. Pak jsem se na dlouho zasekla a nebyla jsem schopná číst dál. Když už jsem si myslela, že to vzdám, tak přišla na scénu Markétka a utnula tak konečně příval stále nových a nových postav. Přiznám se, že nejlépe se mi četly kapitoly s prokurátorem Judeje, ty ostatní byly trochu oříšek. Možná že při opakovaném čtení budou o něco snadnější.

02.06.2019

Když jsem se na vysoké školy loučil s jedním ze svých nejoblíbenějších kantorů, loučil jsem se nejen s učitelem business angličtiny, ale se zajímavým člověkem, kterého utvářely pestré životní zkušenosti, smysl pro humor, přístup. Protože z našich setkání na akademické půdě vyplynulo, že se jedná o člověka tvůrčího se silným zájmem o lituraturu, zeptal jsem se ho, jakou knihu by mi doporučil k přečtení. Jeho odpověď zněla jasně: Mistr a Markétka. Asi po třech letech jsem si pořídil (výborný) překlad Libora Dvořáka, pustil se do čtení a po pár stránkách knihu odložil. Nebyl jsem připravený na poměrně rozsáhlé, dílo, o kterém jsem si navíc předem a nepodloženě udělal názor, jaké bude - rozvláčné, realistické, přehnaně popisné, náročné. Trvalo mi dalších sedm let, než jsem se ke knize znovu dostal. Ve vlastním životě jsem zakoušel zdravotní nejistoty a když se budoucnost stávala méně zaručenou, než jak ji vnímá člověk žijící v (mylném) přesvědčení vlastní nesmrtelnosti, položil jsem si otázku, jaké knihy ještě chci přečíst. Otevřel jsem Mistra a Markétku a už román nedokázal odložit. Dostalo se mi silného zážitku, které byl přesným opakem čehokoliv, co jsem čekal. Bulgakovo dílo je odvážné, vynalézavé, mnohoúrovňové, nejednoznačné, poutavé. Neznamená to však, že se čte snadno. Ano, čtení je plynulé, ale ne jednoduché. Ve chvíli, kdy jsem knihu v ruce nedržel, těšil jsem se na čas, až se do ní opět ponořím. Bulgakov se kvalitou Mistra a Markétky a kreativitou, kterou v románu projevil, plně vzepřel myšlence, ke které se opakovaně vrací: "Zbabělost je největší hřích.". Jako autor v žádném případě zbabělý není, protože stvořil až neuvěřitelně magický, odvážný, šílený román, který bude mít jistě co nabídnout i při opakovaném čtení.

26.05.2019

Kniha se četla ze začátku dobře, ale jak děj plynul, začínal jsem se postupem času více a více ztrácet ve změti jmen, dějových linií a hlavně v logice a smyslu textu. V románu jsem postřehl motivy kritiky moskevské měšťácké společnosti, kontrastu pravdy a lži (Pilát) a samozřejmě upřímné lásky mezi hlavními protagonisty.

Jak jsem řekl, často se mi stávalo, že jsem byl z vývoje příběhu zmatený. I přesto musím říci, že kniha je napsána čtivě; autor prokládá dějství vtipnými rozhovory a scénami (např. náhlá teleportace Sťopy na Jaltu).

Vážněji jsem sledoval postavu ďábla a jeho druhů, kteří svými hrůznými činy odkrývali zlé úmysly lidí (např. chamtivost v případě deště peněz v divadle) a zároveň nemravníky trestají. Jejich podivuhodným a nebezpečným útokům jsou vystaveni také ti, kteří se snaží proti ďáblu bojovat, a to i když mají dobrý úmysl.

Pro mě nezajímavější byla rozhodně dějová linie s tématem Pašijí. Bulgakov tu vytváří svůj vlastní "apokryf". Řeší zde zejména osudy Piláta, evangelisty Matouše a Jidáše. Postavy mají odlišné vlastnosti od jejich protějšků v evangeliích.

Oblíbený citát:
" Zbabělost je nesporně jednou z nejhorších lidských chyb."

14.05.2019

Čtu Mistra a Markétku každoročně. Pokaždé odhalím nějakou geniální maličkost, která mi, z nepochopitelných důvodu, během předešlého čtení unikla.

13.05.2019

Kdyby šlo dát šest hvězd, dávám šest.

Nejlepší je tupá Anuška, která koupila slunečnicový olej, a nejen to, dokonce už ho rozlila. Tudíž se zasedání nekoná. A tak nám zabili Berlioze, ne toho skladatele!

“Já vím moc dobře, jak vypadaj ruble! Já chci jen svoje. Jednou mi dali odměnu, tak jsem si šla koupit plátýnko!”

Všechnu moc imaginaci!
“Dostojevskij dávno zemřel.”
“Protestuju!” zvolal vášnivě Kňour. “Dostojevskij je nesmrtelný!”