Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj "příběh novodobého Fausta" začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem poprvé četla asi před dvěma měsíci a okamžitě nahradila v žebříčku mých oblíbených knih Harryho Pottera, který do té doby neochvějně obýval první místo. Ihned poté jsem Mistra a Markétku začala číst znovu a mé nadšení snad ještě vzrostlo, jelikož jsem si díky znalosti děje mohla jednotlivé pasáže více užívat. Od té doby mám nutkání se ponořit do hlubin tohoto geniálního počinu potřetí, nechci však trávit svůj volný čas čtením jedné knihy dokola, a tak se snažím odolat a věnovat se i jiným výtvorům. Přesto si myslím, že v brzké době opět podlehnu a znovu se vydám do Moskvy za Wolandem, Korovjevem, Kňourem a všemi mými milovanými postavami. Věřím totiž, že jejich příběh skrývá ještě mnoho nápadů, které jsem nestačila objevit.
Mistr a Markétka obsahuje všechno, co na knihách miluji: tajemno, grotesknost, zajímavé postavy, mnohovrstevnatost, barvité (ne však zdlouhavé!) popisy, hluboké myšlenky, je originální... a především se přes svou komplikovanost čte poměrně lehce. Bulgakov si dokázal hrát s jazykem jako málokdo a já jen tiše obdivuji způsob, jakým dokázal tak obsáhlé dílo ukočírovat. K jeho plnému ocenění ale musíte mít opravdu bohatou fantazii, smysl pro humor a nadsázku a trochu znalostí z historie. Jinak budete mít s pochopením Mistra a Markétky nejspíš potíže.
Srdcová záležitost, která vzbudila můj zájem o ruskou literaturu i ruštinu celkově, a to jsem si myslela, že jí nikdy na chuť nepřijdu.
Zrovna jsem chtěla napsat, že se chci k románu brzy vrátit (četla jsem ho před několika lety) a pohledem jsem zabloudila na komentář od lenkaknel a vidím, že nejsem sama - no není to nejlepší doporučení? Bulgakov mě přivedl k zájmu o ruskou literaturu vůbec a stojí to za to.
Jedna z mála knih, kde jsem po přečtení cítila neochvějnou jistotu, že to nebylo naposledy.
Originální námět, který by se mohl stát zdrojem řady humorných situací trochu ve stylu Gogola a jeho Revizora, přímo to k tomu svádí a ten humor tam i místy probleskuje, ale celkově jsem měla pocit, že řada námětů pro vtipné scény byla jaksi promarněna v určité nepřehlednosti a nesouvislosti celého díla. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se zorientovala v postavách a jednotlivých dějových liniích, postavy se objevují a mizí, aniž by byl jejich potenciál více využit, některé příběhy zůstávají nedořešeny. Možná je to způsobeno dlouhou dobou, po kterou dílo vznikalo, autor ho na druhou stranu nakonec piloval a redigoval, takže mne ta roztříštěnost dost překvapila. Nemohu se ubránit pocitu, že nemalý podíl na proslulosti knihy nese skutečnost, že byla opakovaně zakazována a tím získala na jisté pikantnosti.
Typická ruská klasika s typickým ruským humorom. Očakával som skor psychologickú drámu ale nakoniec sa z toho vyvinul mysteriozny román s prvkami satiry a romantiky. Aj ked bol záver knihy romanticky happyend zakočilo to fenomenálne. Ku tomuto treba dodať snád iba citát z filmu Deviata brána : "Aj peklo má svojich hrdinov" resp v tomto prípade : "Aj peklo má svoje hrdinky !"
Magická kniha.Kouzelná.Neopakovatelná.A co když je to všechno pravda? Kde vlastně končí fantazie a začíná realita? Jako bych slyšela ďábelský smích profesora Wolanda.....
Na tento román jsem se strašně dlouho chystala a těšila. A možná právě až moc. Čekala jsem prudkou fantazii a noční můry v melancholickém Rusku ... a něco takového jsem i dostala, ale ne až tak prudké, ne až tak můrovaté a ne až tak melancholické :D. Jak říkám, těšila jsem se až moc.
Celkově na mě Mistr a Markétka působil jako chytrý román se spoustou nápadů, ale bez ucelené atmosféry. Jakoby se bál jít do toho naplno, veškeré pasáže, u kterých jsem si říkala tak jo a tady se to rozjede, teď přijde ten mazec, jsou jakoby umírněné a takové urychlené - nevychutnané. Bohužel - a je mi to děsně líto - jsem z nich neměla pocit závratné bizarnosti, jak čtu v některých recenzích. Ale opět zopakuji, že to bude asi tím, že jsem si pečlivě vystavěla obrovská očekávání.
K dobrému dojmu mně osobně nepomohly ani hlavní postavy - Mistr...a Markétka. Oba dva jsou mi nesmírně nesympatičtí. Nebudu se pouštět do nějakých dlouhosáhlých rozborů - je to čiře subjektivní dojem. Nějak se s nima na ničem nemůžu shodnout.
Kdo je ale naopak úplně geniální je Woland a jeho parta (speciálně Kocour samozřejmě). Ti umí perfektně rozehrát a každou situaci a až na kosti rozebrat každého člověka. A perfektně zachází s něčím, co jsem v tomto románu vůbec nečekala (a tak jsem z toho asi tak nadšená :D), a to je humor. Mistr a Markétka je prostě humorný román. A to je na něm skoro to nejlepší.
Mistrovské dílo je v něm vše od náboženství po realitu dané doby, okořeněno satirou a ta čarovná magie knihy mě dostala. Opravdu, jak nemám od mládí rád ruské autory, tak asi brzo změním názor.
Bylo mi sotva 17, když mi řekl Mick Jagger "pleased to meet you, hope you guess my name!" Požádal jsem nejchytřejší holku z naší třídy, aby mi tu knihu půjčila. Řekla mi "but what's puzzling me,is the nature of your game?!"
Ale půjčila mi ji a já se do ní zamiloval (do knihy, ne holky), a čtu ji pořád znovu a znovu!
Rockový hit Sympathy for the devil od Rolling Stones mě přivedl k Mistrovi a Markétce. Poprvé jsem román četl v roce 1983 a byl pro mne živou vodou. Všechny ty pitoreskní střety Wolanda, Korovjeva a Kňoura s utrápenými dialektickými materialisty, kontrast lásky Mistra a Markétky a slizkých, přízemních postav zlodějů, podvodníků a práskačů, typických představitelů toho "nejspravedlivějšího" světového řádu! Gala ples u Satana a scéna s kapesníkem jsou pro mě vrcholem románu. Když Woland a jeho suita opouští město, bylo mi smutno za všechny Moskvany, že zůstanou v té komunistické šedi sami, že nemají šanci svůj život změnit a prožít něco krásného a svobodného....
ať žije magický realismus! Skvělý (magický) příběh, skvěle vylíčené (až děsivě realistické) prostředí sovětského svazu ještě před 2. světovou...
Nic proti absurdnostem, ba právě naopak. Kocomour je sympaťák a koho si nezíská, ten má srdce z kamene. Styl je vynikající. Přijde mi však, že dojem z knihy tvoří jen její závěr, který je pravda krásný, ale nevyváží některé momenty utrpení z nudy při četbě. Oproti jiným si nemyslím, že první část knihy je špatná, naopak se mi líbila, její problém však spočívá v tom, že nikam nesměřuje a vytváří tak jen velmi obšírné a roztříštěné entrée pro to, co má přijít. Druhá část žehlí, co se dá: navazuje na absurditu a konečně přikládá i tolik postrádaný děj, jenž vrcholí v nádherné inkluzi se začátkem díla.
Mnojo, ale co tím chtěl básník říci? Myšlenkové poselství snažící se přiblížit hříšnou lidskou náturu, kterou netrestá toliko Satan, jako spíše ona sama sebe? V tomto bodě dílo jen načrtává a nedokresluje. Pseudohistorická skica o možném osudu Ješui a jezdce Piláta Pontského je poplatná době a dnes v díle působí spíše rušivě (alespoň na mě ano). Teologická rovina (eschatologická) je tak moc nejasná, že jsem rezignoval na její rozluštění a prostě jen četl. Co zbývá?
Dílo jistě stojí za přečtení, protože právem patří do zlatého fondu světové prózy už jen kvůli svému stylu. Pro mě by však bylo lépe, kdyby zůstalo jen u stylu a nesnažilo se velmi zmateně předávat něco většího. (A nebo jsem diletant a celé mi to prostě uteklo. I s touhle možností se musí vždycky počítat! ;) )
Nic šílenějšího jsem snad nikdy v životě nečetl. Začátek byl dost slibný, ale od druhé třetiny se z knihy stal takový paskvil, až jsem se musel přemáhat číst dál. Pořád jsem věřil že se děj vrátí do normálu a ono nic. Celá kniha na mě působila jako kdyby ji psal pod vlivem psychedelik. Děj byl zmatený, jména postav se mi pletly a nebyl jsem si sto vybavit kdo je kdo. Našel jsem zde vše co v knihách nesnáším - byrokracii, náboženskou historii a ples na hlavu padlých příšer či co? Úplně ze všeho nejvíc mi ale vadila ta grr kočka. Upřímně nechápu, co na ni plno lidí tak vidí....
Ruku na srdce, kdo by nechtěl být, po přečtení Mistra a Markétky, ve Wolandově partě a mít Kocomoura za kámoše? Trochu si pohrávám s myšlenkou, že rychle půjdu někoho uškrtit, abych se dostala na ten jejich velkolepý bál :)
Ovšem nejvíc líto mi bylo toho kocourka na konci knížky, kterého zabásli, odvedli se svázanýma předníma pacičkama na milici, protože si ho nějaký vožrala spletl s Kocomourem a který tímto nespravedlivým zatčením zažil, na vlastní kožíšek, tíhu pomluvy a justičního omylu :)
Začátek knihy mě opravdu bavil má zajímavě napsaný příběh a hlavně jednotlivé události jsou dobře vysvětleny a kniha není zmatená. V druhé části se začala střídat bláznivost s nudou a v jedné pasáži jsem měla co dělat, abych knihu znovu otevřela a k příběhu se vrátila. Není se však čemu divit, autor psal knihu velice dlouhou dobu a nevyrovnanost vyprávění je na ní vidět. Přesto jde o zajímavý příběh a jsem ráda, že jsem ji dočetla.
Nejspíše vrcholné, vznikající déle než jedno desetiletí, dílo tohoto autora, které bylo lehce čtivé, místy i zábavné, s faustovskou tématikou, předkládající obraz ruské společnosti s jejími nedobrými vlastnostmi jako jsou zbabělost či hrabivost po penězích, třebaže i v sebezkaženější společnosti může vzkvétat čistá dobrá láska, a rovněž také dílo proložené i tématem z Bible. Kniha, jež mne značně chytla, takže 4*! :-)
Margarita - Love and Destroy.....I'm here with you at midnight....You see I forgot about living alone...As I learn, I learn how to die....Margita -Love and Destroy...
(franz ferdinand-love and destroy)
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské romány
Autorovy další knížky
1969 | Mistr a Markétka |
1987 | Zápisky mladého lékaře |
1989 | Psí srdce |
1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
1969 | Bílá garda |
Zábavný a zajímavý magický realismus, který trpí svou přehnanou proslulostí a přechváleností. Není tedy "něco víc", nevzbudil ve mně ani v jeden moment takové nadšení, které bych od díla tak legendárního a tak plného všemožných motivů očekával, nicméně za přečtení rozhodně stojí.