Mistr písní

18.11.2020

Ač mám dokonalý hudební hluch, nedělala mi problém základní premisa příběhu, tedy vyjadřování myšlenek a pocitů písněmi - vždyť hudba je k tomu přímo určená. Rušila mě však nepropracovanost a nevěrohodnost Cardem načrtnutého světa, podivné fungování Domu písní, galaktická vláda prostřednictvím jediného císaře etc.
Knížku bych označila za jakousi místy brutální pohádku s upozaděnými sci-fi kulisami. V první třetině se čtenář seznámí s malým Ansettem, výjimečným, leč citově plochým pěvcem, s jeho dětstvím v Domě písní. Následuje přesun k císařskému dvoru a dospívání ve víru intrik. Při gay vložce v závěrečné části jsem poněkud ztrácela koncentraci - pitvání milostných vztahů na mě holt obvykle má mentálně opruzující účinky bez ohledu na hetero/homo/trans/nekro/zoo orientaci zúčastněných. Závěrečný prolog byl mírně patetickou, stručnou, relativně uspokojivou tečkou.
Charaktery jsou v tomto raném Cardově díle ještě celkem ploché, jejich osudy neměly sílu ze mě vyždímat patřičné emoce. Jakkoliv nevyrovnaným dojmem na mě "Mistr písní" působil, musím vyzdvihnout zvláštní, melancholickou atmosféru, vibrující prakticky celým románem. Není to Card ve vrcholné formě, spousta not v osnově chybí nebo zní falešně, přesto si jistě najde svého trpělivého "posluchače", který přimhouří oči nad nedokonalostmi a nechá se unést náladou příběhu. 70%

01.03.2019

Miluju tuhle knizku. Prvni, co jsem si koupila, jsem ztratila, takze jsem kupovala znovu!

27.07.2018

Mistr písní mě nenadchl tak jako Ender, hlavně první část ještě v Domě písní byla hodně zdlouhavá a ne moc záživná.

25.09.2016

Kdo zná dílo Carda, tak zde rozpozná jeho běžný vzor psaní. Hlavní postavou knihy je chlapec tak geniální, až ho někteří lidé nepovažují za lidskou bytost. Tento chlapec je od ostatních dětí odstřižen svou výjimečností a těžko si hledá přátele i v pozdějším věku. I v tomto románu šlape vše jako na drátkách. Příběh sice má nějaké zvraty, ale do soukolí pečlivého plánování se jen málokdy dostane kamínek náhody, který by ho přehodil na jinou cestu. Cardovi nelze upřít, že dokáže vzít námět, o kterém by si jen málokdo dokázal představit, že by mohl o něčem zajímavě vyprávět, a přetavit ho v napínavé čtení už od prvních stránek. Jen těžko se však můžete zbavit pocitu, že zde sledujete příběh dalšího Endera, Fazolka nebo Alvina. Většina z fanoušků Carda ale určitě tuto podobnost přivítá.

03.06.2016

Jak tu spousta lidí přirovnává Mistra písní k Duně, s tou se mi to ani nespojilo, ale připomnělo mi to svým pozvolným plynutím děje a rozvážným stylem vyprávění Sněhovou královnu od Joan Vinge. A tu pro změnu zase všichni přirovnávají k Duně, takže tam možná přeci jen nějaká paralela je.

09.03.2015

Ťažko sa mi ku knihe vyjadruje. Moc som od nej nečakal a tak sa mi to aj vrátilo a nič moc som nedostal. Z môjho pohľadu priemerný aj keď zvláštny kúsok, ktorý môže očariť atmosférou. Pripadalo mi to akoby Card nehľadal (z filozofického pohľadu) niečo dobre v zlom, ale naopak niečo zlé v dobrom. Keby som mal knihu prirovnať k fotografií, povedal by som že je preexponovaná. Je plná dohadov a točení sa v blúdnych kruhoch neustále sa meniacich postojov postáv a to ma do 2/3 knihy nehorázne frustrovalo. Asi 3–4krát za jeden odstavec, dokáže Card prepólovať postoj postavy a to ma privádza ku myšlienke či sa na tom sám autor neodbavuje, keď čitateľa uvedie do ešte väčšieho zmätku. Dej sa mi až po tretiu kapitolu (väčšia polovica knihy) zdal nudný, plný vaty. Neskôr sa to zlepšilo a najzaujímavejšia časť knihy bola pre mňa dejová linka s Kyeran, jej milencom Josifom, neskôr nadviazaný na neskorší Anssetov osud (priznávam podľahol som čaru milostného trojuholnika písaneho z pohľadu mormonta). Škoda len že sa objavila tak neskoro po nudných peripetiách v Dome piesní a Paláci. Áno prvé dve kapitoly boli nezbytné pre neskoršie nadviazanie deja, ale určite by som bol radšej keby boli skresané tak na 50 strán max. Z môjho pohľadu je knižka rozprávkou pre dospelých s fantasy prvkami omnoho viac ako sf. Podčiarkuje to pre mňa takmer všetko čo som z knižky vnímal. Napríklad nevykreslenosť postáv, slabé zobrazenie spoločenských atribútov, idealizmus miestami trápny, použitie mnohých účelových prvkov ako Sebeovládanie spevákov… Nechcem Mistra písní ale úplne zhadzovať (dúfam že to ani nerobím), pretože sa románu nedá uprieť s akou inteligenciou je napísaný aj to že ovplýva dobrými nápadmi ale potreboval pre mňa kusik viac jednoznačnosti. Na Cardovom spisovateľskom umení nieje moc čo vytknúť, ale diery z celkového pohľadu sa určite nájdu, konieckoncov v každom románe. Zostáva mi záhadou čím boli podnietené v tomto prípade. Možno mnou. Koniec bol idealistický, patetický ale na rozprávku uspokojivý.

13.09.2014

detsky hrdina, ktery zpiva pisne? co to ma jako ksakru bejt? po precteni jsem se ale nemohl ubranit prirovani k dune, tak moc me to chytlo

Ja by som "Mistra písní" nezatracoval. Potešil a prekvapil ma, pripomenul mi atmosféru Herbertovej "Duny". Dej je pomalý, o to zaujímavejšie sú zmeny myslenia Ansetta.

05.03.2013

Orson Scott Card si mě nezískal. Celý příběh nám unyle představuje Ansetta, který je po výchově v Domě písní poslán k císaři galaxie jako jeho osobní Pěvec. Osobně jsem byl zvědavý, jak se z toho dá vykřesat zajímavý příběh. Popravdě moc nedá. Když už se příběh rozvíjí, je ubit nudnými pasážemi o kráse a lásce. Celý princip vyjímečných hlasů je navíc tak nejednoznačně popsán, že nezbývá, než hledat nějakou vnitřní myšlenku díla. Možná, že po druhém přečtení jí objevím. Zatím si můžu myslet, že mi kniha unikla o vlásek. Nebo o hlásek.