Mistr Zhuang: Sebrané spisy

14.05.2021

"A teď my, něco jsme si řekli, a přitom nevíme, zda výsledkem toho, že jsem něco řekl je, že bylo něco řečeno, anebo nebylo vlastně řečeno vůbec nic."

Mistr Čuang je jako mistrovsky zrobené ostří. Do jeho ukutí bylo vloženo nesmírně hodin těžké dřiny i precizní, takřka hodinářské práce. Meč je vyvážený, pevný a zároveň pružný, takže se ani pod drtivým tlakem nezlomí, je umně zdobený, nikoli okázale, ale jemně a vkusně jako vzor na křídlech lučního motýla. Je to projev génia, jenž vložil veškerou ostrost své mysli do této čepele, jejíž břit, podoben plamennému meči Maňdžušrího, přetíná argumenty názorových oponentů, kosí naše zaběhlé představy a vyrývá hlubokou brázdu do našeho zkostnatělého srdce. Bolest této rány nám otevírá oči k pravé povaze Desetitisíce věcí.
Ale přes veškerý řemeslný um nedosahuje Čuang nezměrných kvalit svého předchůdce. Tam, kde je Čuang žhnoucí čepelí vytaženou z výhně, je Lao-c´ plamenem právě oné pece. Čuang je vyleštěným ostřím, ale Starý Mistr je zuřícím požárem, či spíše nebeským ohněm spoutaným do podoby blesku. Jeho úder nelze odrazit, jeho síla je syrová ve své elementárnosti, jeho zjevení prozařuje temnotu a vpaluje se do očí pozorovatele. Čuang je geniálním slovotepcem a myslitelem, Lao je spíše mystikem, jehož argumentace není tak vytříbená, avšak obsahuje v každé větičce hlubinu nezbadatelnou jako samo Tao.
Záleží proto na Vašich preferencích, komu dáte přednost. Nejlepší však bude přečíst Starého Mistra i Čuanga, a Lieho návdavkem k tomu. Pak teprve můžete s čistou myslí zapomenout na všechno, co jste se naučili (včetně těchto tří výtečníků), a s tichou harmonií vyrazit po Cestě a stát se její součástí.

"Dokonalý člověk nemá já, duchovní člověk nemá zásluhy, osvícený člověk nemá jméno."

18.12.2020

Fackuje mě hanba, dát Mistru Čuangovi jenom čtyři hvězdičky, protože myšlenkově je to samozřejmě za hvězdiček pět. Jeho obdivovaný styl mi ale moc nesedí. Taoismus je úžasné učení, jeho zakladatelé byli géniové, a mají toho hodně říci současnému člověku, nebo alespoň té malé části lidí, které říkám hledači. Díky za ty dary!

16.09.2017

Druhý nejvýznamnější taostický duchovní text po Tao te ťing, a podle mého mnohem snazší na pochopení. Mám opravdu rád mistra Čuanga a jeho moudrost, humor, ironii, pohled na svět. Kniha je plná moudrých a poetických ponaučení, vedou se tu taky diskuze s konfucianismem. Konfucius neměl přes svou vzdělanost a chytrost o skutečném duchovnu ponětí, celou svou filosofii založil na rozumu. Taoismus je mnohem složitější uchopit, ale je taky mnohem hlubší.

„Zrození člověka je zrozením jeho strastí. Čím déle žije, tím hloupějším se stává, neboť jeho úzkost vyhnout se nevyhnutelné smrti je stále aktuálnější. Jaká trpkost! Žije pro něco, co je vždy mimo dosah! Jeho žízeň po přežití v budoucnu mu bere schopnost žít v přítomnosti.“

„Kdo ukradne háček na ryby, je popraven, kdo ukradne zemi, stane se prvním ministrem.“

„Dokonalý člověk užívá svého srdce jako zrcadla. Nejde za věcmi, ani jim nejde vstříc: zrcadlí je, ale nepodržuje jich. Proto může překonat svět a zůstat nezraněn. Není otrokem své slávy, nemá pánů, nežene se za činností, nežene se za pozváním. Všímá si i toho nejmenšího, a přece je nevyčerpatelný, neboť je nad svým já.“