Mistrovské dílo náhody. Ars vitae & vice versa
Michael Kimmelman
Kniha představuje soubor deseti samostatných esejů, v nichž se Michael Kimmelman, americký teoretik a kritik umění, zamýšlí nad rolí umění v lidském životě, a to nejen z perspektivy individuálních umělců, nýbrž i „obyčejného“ diváka, kterému je tato kniha určena především. Autor v nich nabízí svůj osobní, místy filozoficky laděný, pohled na různá období, umělecké směry či tvůrčí individuality. Nejedná se však o žádný suchopárný faktografický přehled, nýbrž o zamyšlení nad životy a tvorbou několika slavných umělců (např. Bonnarda, Chardina, Heizera aj.), ale i těch, kteří v českém prostředí příliš známí nejsou. Autorův vypravěčský styl je barvitý a nabitý informacemi. Hlavním posláním knihy je ukázat čtenáři, co vše nám může umění nabídnout a jak se na něj dívat, a především jak zvýšenou citlivostí a vnímavostí vůči okolnímu světu proměnit svůj vlastní život ve svébytné umělecké dílo. Různorodost námětů knihy se v součtu skládá v jakýsi kabinet divů, jenž je ostatně též námětem jedné z kapitol.... celý text
Umění
Vydáno: 2017 , Kniha ZlínOriginální název:
The Accidental Masterpiece, on the Art of Life and Vice Versa
více info...
Přidat komentář
Soubor deseti esejí o aspektech moderního umění a jeho vnímání. Nejvíc mě zaujaly kapitoly věnované životním osudům umělců- Bonnardovi (jeho manželce Marthe a milence Renée), Yoko Ono (krabice úsměvů), fotografovi Antarktidy Frankovi Hurleymu (1885-1962). Autor se věnuje i dalším umělcům, známým spíše v USA, např. Ray Johnson, Jay deFeo (tunový obraz Růže malovaný 12 let) , Charlotte Salomonová (1917-1943), autorka deníku Život?Nebo divadlo?, Horace Pippin. Zajímavá je i kapitola o landartu a dílech Pole blesků (Walter de Maria), Sluneční tunely (Nancy Holtová), sopka Roden Crater (James Turrell).
Čtivě napsaná kniha úvah o tom, co všechno může být umění a - cituji - "jak může tvorba, sběratelství či prostě jen chápavé vnímání umění proměnit každodenní život v mistrovské dílo". Téma dost široké na to, aby se do něj vešlo ledacos - a ta přílišná šíře, myslím, autora zrazuje; jednak jednotlivé kapitoly mají kolísavou úroveň, za druhé pro mne byla zajímavější konkrétní jména a díla spíše než rady typu "mějte oči stále otevřené" a "krása je tam, kde ji nečekáte". Navíc černobílý formát nesvědčí reprodukovaným obrazům - dívat se např. na Bonnarda bez barev téměř nemá smysl.
Štítky knihy
eseje výtvarné umění úvahy a zamyšlení krajinné umění, land art
Veľmi sympatický prístup k interpretácii výtvarných diel.