Mít a být
Dimitri Verhulst
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534218/bmid_mit-a-byt-65f17c9a1604a.jpg
4
45
45
Mít a být začíná Malodotovou smrtí. Po smrtelné autonehodě se ke svému překvapení ocitá na klinice, kde se musí nejprve zbavit závislosti na životě, aby mohl být úplně mrtvý. Pokud se mu to nepodaří, musí projít celou svou existencí znovu, od začátku do konce, s úplně stejným průběhem. S pestrou skupinou spolupacientů absolvuje skupinové terapie a individuální rozhovory se záhadným vrchním terapeutem, který se ho snaží přimět, aby se zřekl té hnusné závislosti na životě. Spisovatel Dimitri Verhulst vtipně a výmluvně osvětluje naši konečnost: je to román, který nemá obdoby ani v autorově tvorbě.... celý text
Přidat komentář
Kontroverzní, vulgární, třesky plesky...ale zároveň to mělo nutkavou potřebu předat hlubší myšlenku, smyslu bytí a nebytí. Pravdy okolo umírání. Což jak víme, je relativní. Nebo nevíme. Tohle bylo velmi zajímavé čtení.
Tato kniha mne zaujala podle anotace, a když jsem pak na letošní Noci literatury slyšela i ukázku, věděla jsem na 100 %, že si tuhle knihu chci přečíst, a to dost brzo. Což se stalo.
Tato kniha je možná podle počtu stran malá, ale nabízí velké téma - balancování nad otázkami o životě a smrti. Autor tu vcelku syrovým způsobem nabízí určitou kritiku života, ale ne proto, aby čtenáře udolával ve snaze život skončit. Ba naopak ve snaze člověka vyzvat, aby žil co nejlépe, naplno a hodnotně, aby když přijde konec, bylo proč a nad čím vzpomínat. S vědomím, že ten život za něco stál. Že člověk opravdu žil a ne jen přežíval. Nebo aspoň tohle já si v tomhle románu mezi řádky našla.
Člověka při čtení napadají různé otázky. Co je teda podstata toho života? Proč stojí za to žít? proč by se měl člověk snažit, když mu život hází klacky pod nohy? Přijde mi, že autor moc odpovědi nedává a nechává to spíš na čtenářích, abych si sami odpověděli.
Napsané je to, jak jsem již uvedla, docela syrově, ale přitom s určitým humorem, trochu cynickým, trochu sarkastickým, trochu ironickým. Čte se to velmi dobře, autor tu nepoužívá příliš kudrlinky, píše bez příkras, což mi sedělo.
Nakonec dávám 4 hvězdy z 5. Přiznám se, že je to ale hodně subjektivní - jednu hvězdu ubírám, protože jsem při čtení nebyla v úplně nejlepším rozpoložení mysli, tak jsem si tu knihu asi proto neuměla užít naplno, protože si jinak myslím, že bych uměla za jiných okolností hodnotit naplno.
Knihu každopádně doporučuju, pokud vás tématem láká.
Na knize rozhodně oceňuji, ze se pokouší vztáhnout se k nějakému tématu a jít na dřeň. Kniha představuje spíše takové krátké zamyšlení, obraz. Postavy ani příběh nejsou více rozvinuty. Každý si má nejspíš nad knihou sám přemýšlet, rozvíjet možné cesty a vzít si, co sám potřebuje.
Jsem naprosto nadšená. Autorův styl psaní se mi líbí. Kniha je vtipná, chytlavá.
Co říct? To je jednoduché. Já miluju filosofování o životě a smrti a jak se někde toto téma objeví, tak tam jsem JÁ :-) ! A naprostý bonus je, když je to zahrnuto do bezvadného příběhu, který má hlavu a patu, který má perfektní smysl pro humor, ideálně ironický, který má plno životních postřehů a pravd. A toto všechno má tato útlá knížečka! A jsem tak ráda, že mám další Odeonku!
Fakt - nadšená, ze všeho, moc bavilo.
Je mi jasné, že každému to nesedne, ani téma, ani směr, kterým se to ubírá, ale mě to bavilo, smála jsem se, přemýšlela, uvažovala, dumala a hlavně, kdyby to byla pravda, tak bych se snad ani nezlobila.
Jo a těch různých nastíněných témat, u kterých ale autor nedává na odiv svůj postoj, ale dává prostor k čtenářovu zamyšlení, to bylo taky parádní.
Fakt, věřte mi, přečtete to rychle, ale nebudete chtít, aby byl konec. Doporučuju!
Verhulst me nezklamal. Uz svymi predchozimi romany dokazal ze umi zajimave a originalne psat. Dej knihy je trochu predvidatelny a nektere myslenky ze zivota po zivote trochu moc sladkobolne, ale jako celek roman drzi a jazykove je skvely.
Metafora života jako drogové závislosti. Všechno se dozvíte v anotaci, nic dalšího dějově zajímavého ve stostránkovém příběhu nenajdete. Vlastně ani nevím, proč jsem tuhle groteskní anekdotu, stručnější variaci Cucuiho Pekla, dočítala. Že by v ní bylo víc, než co si těsně po dočtení jsem schopna - a ochotna - uvědomit...?
Nebyla jsem si vůbec jistá do čeho jdu, ale na doporučení muže jsem si knihu přečetla. Na to, že měla málo stránek, tak jsem jí četla docela dlouho. A tady to bylo nakonec velké plus, protože jsem měla dost času se nad obsahem zamyslet.
Posmrtná odvykací léčebna. To tu ještě nebylo. Příběh je vulgární, ale sedělo to. Ani mi nevadilo, že postavy a prostředí nejsou detailně vykresleny. Kniha i tak nese mnoho a mnoho myšlenek. A ty jsou prezentovány v zajímavé, neotřelé a kontroverzí verzi.
Já si určitě ráda od autora něco dalšího přečtu.