Mít nebo být?
Erich Fromm
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78462/bmid_mit-nebo-byt-gWA-78462.jpg
4
297
297
Frommova nemilosrdná kritika excesů tržního hospodářství, projevujících se především v převažující orientaci na mít – od majetku a moci až po druhého člověka, který nás zajímá jen potud, pokud od něho můžeme získat jmění, slávu či sexuální rozkoš. Za tuto dravou hrabivost a lačnost však lidé draze platí – úzkostí a stresy, morální a psychickou degradací, neboť člověk už není to, co je, ale co má, a jelikož nemůže mít všechno, nemůže také být úplně šťastný. Vždycky se totiž najde něco, co mu chybí, co nemá. Jak tedy dospět k ekonomické prosperitě a přitom se vyhnout tomu, aby se naše společnost stala společností lidí notoricky nešťastných, osamělých, deprimovaných, destruktivních, závislých, závistivých a bezohledných? Jedinou možností je podle Fromma radikální změna charakterové orientace člověka z mít na být – ze štvance chtivosti se stát člověkem orientovaným na rozvoj svých bytostných tvůrčích sil, který se řídí svým svědomím a osobní zodpovědností k sobě samému i k svým bližním.... celý text
Literatura naučná Filozofie Sociologie, společnost
Vydáno: 1992 , Naše vojskoOriginální název:
To Have or To Be?, 1976
více info...
Přidat komentář
Zde mám podobný názor jako u předchozí Frommovy knížky, přijde mi jeho pohled trochu naivní, což mě rozhodně neodradilo od čtení a považuji to za zdařilou knihu.
(SPOILER)
Moje pátá přečtená kniha od Fromma - a jeho nejvíce ideologická a za mě nejslabší.
Frommův ideologický marxismus se prolíná všemi jeho díly, od knihy jsem tedy měla předem již celkem ucelené očekávání. Mnohé jeho závěry se mi líbily, vidí průnik křesťanství, buddhismu a v něčem i marxismu, s mnohými závěry o škodlivosti lidského bytí postaveného na vlastniství souhlasím. K závěrům o uvědomění si utrpení, nutnosti přestat na věcech lpět, potřebě práce pro blaho druhé - k těm jsem vždy přistupovala zejména ze strany buddhismu a jsou pro mě platné.
Fromm ale podle mě u některých svých názorů nedomýšlí zcela důsledky, ev. k některým následkům ve společnosti špatně rozeznává příčiny.
Na začátku chválí, jak se ženská emancipace začala šířit v bohatších společnostech, rovněž tak myšlenky na ochranu přírody. Že ale k tomu bohatství společnosti, která se k těmto myšlenkám následně dostala, přispěl právě kapitalismus tak, jak ho kritizuje, už tam nezmiňuje.
Na konci zase říká, jak je potřeba zakázat reklamu na produkty a jak informace do masových sdělovacích prostředků mají vybírat předem určení kulturní a vzdělaní jedinci. To mi zas připomíná kroky k informační totalitě, navíc ve společnosti bude vždy mnoho názorů, který člověk je v čem vzdělaný, a dva stejně vzdělaní lidé nemají stejné názory.
Frommovy teze jsou platné pro ty, kdo se s nimi ztotožňují, ale nemusí být platné pro někoho jiného. Každý člověk je unikátní a má jiné potřeby. A zejména bych s tímto byla opatrná v dílech, která se snaží radit, jak změnit *celou společnost* tak, aby byla zdravější a šťastnější.
Začátek a konec knihy je dobrý, prostředek mi přišel spíš jen jako výplň, aby kniha nebyla poloviční. To je asi jediné co bych knize vytkl.
Je trochu smutné číst, že Fromman viděl společnost nemocnou už před skoro 50 lety (když beru v potaz datum vydání knihy) a jediné co se od té doby změnilo je to, že se věci jen zhoršily.
Když ještě vezmeme v potaz, co by bylo potřeba, aby se lidstvo mohlo dobrovolně trochu mentálně uzdravit a k tomu navíc jeho limitující odhad "Bez zastavení plýtvání přírodními zdroji a ničení ekologických podmínek lidstva je do sta let katastrofa na obzoru.", což nynější vědecká data jen potvrzují, tak kniha zrovna optimizmem neoplývá.
Krutopřísný rapy.
...co jinýho taky čekat od knížky s názvem Meat nebo beat
Obdivuji, kolik toho autor nastudoval, aby tu mohl poskytnout náhledy tolika myslitelů a filozofů. Při čtení si uvědomuji, že i když se říká, že od zvířat se odlišujeme artikulovanou řečí a prý i schopností myslet, tak vidím, že to stěžejní je spíš asi to, že jen člověk žije v tak velké míře v módu vlastnictví.
Také zjišťuji, že mi tu autor ukazuje docela jiný pohled na Marxe! Za to teda díky!
Fromova závěrečná doporučování, co by se mělo dělat, abychom mohli žít plněji v módu bytí, jsou vlastně novodobou utopií. Např. v tomto:
"Musí být vypracován systém účinného šíření účinných informací."
Který kulatý stůl s kterými moudrými hlavami určí, které informace jsou účinné a které šíření bude tím účinným?
Nebo zde:
"Veškeré metody vymývání mozků v průmyslové a politické reklamě musí být zakázány."
s tímto odůvodněním:
"Hypnotizující metody používané v reklamě a politické propagandě tvoří vážné nebezpečí pro lidské zdraví, zvláště pro jasné a kritické myšlení a pro emocionální nezávislost."
Za padesát let jsme se nedostali nijak daleko, spíš přešlapujeme na místě, i když některé odvážné hlasy se již objevují, za což vzdávám velké díky.
Pro mne z celé knihy vyplývá toto: Dokážu já sama žít v módu bytí? Aspoň někdy? A dokážu také vlastnit v módu bytí? Tím si jistá nejsem. Ale jsem si toho teď vědoma a mám možnost se v tom zlepšovat. Třeba tím, že dám dál věci, které nepoužívám, a ty ostatní budu používat s tímto novým vědomím - laskavě a tvořivě.
Četl jsem to už dávno, tehdy bych dal určitě pět hvězd. Dám je i nyní. Člověk si z toho může vzít opravdu velmi mnoho, Tady asi záleží na osobních zkušenostech, nebo postoji k životu. Erich Fromm byl psycholog a psychoanalytik a jeho argumentace vychází z praktické znalosti lidské mysli. Ta argumentace je hodně přesvědčivá a myslím že i pravdivá.
Nekompromisní a tvrdý rozbor současného stylu života většiny lidí v rozvinutém světě , kdy lidé dávají přednost hromadění majetku před spokojeným prožitým životem, je autorovým stěžejním tématem. Autorovi dávám za pravdu v tom, že nadbytečné (nad reálné potřeby jednotlivce a nad reálné možnosti zdrojů planety) hromadění majetku, energií a zbraní je stresující a pro lidstvo může být i likvidační. Kniha byla vydána v roce 1976, krátce před autorovou smrtí, a autor se, podle mne mylně, až utopisticky, domníval, že se lidstvo vzchopí a bude více "být" než se snažit "mít". Nestalo se tak, mocní, kteří "mají" vedou lidi směrem opačným. Ovšem toto není vina autorova!
Velmi užitečné čtení - zejména pokud člověku dojde, 1) že to vlastně není o žádném "být" a "mít", ale o pozornosti, bdělosti, aktivitě, tvořivosti vs. bezmyšlenkovitém povalování v tom, co pokládáme za zajištěné; 2) že samozřejmě žít samou tvořivostí, bez pasivního opírání o jistoty vůbec nejde; 3) že to každý má chvíli spíš tak a chvíli spíš onak, že je tudíž nebezpečná hloupost dělit lidi na ty, kteří "jsou", a na ty, kteří "mají" (nebo ještě hůř: na nás, kdo "jsme", a na hloupou většinu, která "má"); 4) že jak se sami rozhodneme žít je jedna věc, a jak má být uspořádána společnost je věc druhá.
Když vidím téměř u každého 5 hvězd, jsem zmaten. 87% tato kniha podle mě nemá ani náhodou. Možná 60%.
Kiha přináší jakési až "probuzení", je jedndou z těch, které po přečtení nepřestanou ovlivňovat každodenní život a přemýšlení čtenáře. Měla jsem pocit teleportování se do myšlenkového světa autora, místy jsem z toho cítila až určitou bázeň.
První část knihy se mi moc líbila. Zběsile jsem si myšlenky zapisovala, aby mi z ní něco v hlavě zůstalo. Jediné, co bych vytkla, je závěrečná kapitola. Bohužel, ačkoli se mi líbilo ponoření autora do celé problematiky "mití či bytí", nemůžu souhlasit s většinou praktických implikací.
Přečíst tuto knihu se určitě vyplatí a je to dobře investovaný čas. Nehledě na to, jestli s názory obsažené v knize souhlasíte, nebo ne.
Nejvíc se mi líbila kapitola o učení. Podle mě naprosto přesně vystihuje většinový styl učení současnosti a ten je bohužel v existenčním způsobu vlastnění (Mít).
(ze strany 30): „Studenti vlastnického existenčního způsobu mají jen jediný cíl: udržet to, čemu se „naučili“, buď tak, že si to pevně vryjí do své paměti, nebo že starostlivě chrání své poznámky. Nechtějí něco nového tvořit.“
Autor se také jasně distancoval od komunismu, který se budoval v Sovětském svazu. A to nejen přímo, ale i nepřímo opakováním myšlenky, že změnu existenčního způsobu společnosti lze provést jen v moment, když si většina uvědomí, proč je nešťastná a proč jim materialistický způsob života ubližuje.
V knize jsem nezpozoroval žádný náznak nějakého násilného převratu, který by nás měl dovést ke změně a to se mi líbilo taky. Viz strana 131 (kapitola Nový Člověk) kde popisuje, jakou charakterovou strukturu by měl mít člověk, který žije v existenčním způsobu bytí. Hned první bod zní takto: „- dobrovolně se vzdát všech forem závislosti na vlastnění a plně být;“. A právě v duchu dobrovolné změny se celá kniha vede.
Ale abych jen nechválil. Kapitola Nová Věda O Člověku mi přijde mírně utopická. Hlavně představa o obraně nové společnosti, která by po změně vznikla. Myslím si, že by byl nově vzniklý režim strašně moc zranitelný, protože vlivy z minulého materialistického režimu by byly neuvěřitelně silné. Možná dokonce silnější než doteď.
Tam, kde Fromm analyzuje konzumní společnost, podrobuje kritice její materialistické hodnoty, patologické návyky a prázdné životy a odvolává se přitom na velké duchy a Mistry života, je vynikající. Ale když navrhuje řešení a interpretuje myšlenky jiných k obrazu svému, stojí za vyližprdel jako celá frankfurtská škola.
Velmi zajímavá knížka! Měli by si jí přečíst i lidé, kteří rozhodují o naší budoucnosti...
Se základní myšlenkou - že dravá hrabivost dnešní společnosti může vést k zániku civilizace - se dá souhlasit, protože čas dává autorovi za pravdu (kniha napsaná v sedmdesátých letech minulého století). S východisky, která autor doporučuje, se mi už nedařilo souhlasit. To nic ale nemění na tom, že knížka vyvolá vnitřní dialog a náměty k přemýšlení.
Knihu si můžeš přečíst buď levicový snílek, který chce změnit společnost, nebo tvrdý ekonom, který chce kultivovat své chování. Myšlenkově mám blíž k té druhé skupině a právě tak věřím spíš ve vnitřní změnu, a proto doporučujte všem friendly kapitalistům!
Mimochodem, v posledním vydání z roku 2020 je opraveno několik zjevných významových chyb překladu.
Proč jsme tak v klidu, když životy nás a našich budoucích generací směřují k nevyhnutelné katastrofě? Co nás takhle znecitlivělo vůči životu? Proč aktivně nepracujeme na odstranění tohoto problému a místo toho si dál žijeme svými poklidnými životy?
Tato kniha je skvělá a v mnoha oblastech mi otevřela oči. I na sobě pozoruji důsledky konzumní materialistické společnosti, která se mi také nevyhnula. Jako lidé jsme se již natolik odcizili sami sobě, že velká část populace začala trpět depresemi a úzkostmi... Ze všeho ale existuje cesta ven. Jde jen o to, najít sílu vzdát se toho, co nás zabíjí, což někdy není příliš jednoduché. Ale stojí to za to.
Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a vřele ji doporučuji každému, kdo stojí o nějaké vnitřní obohacení.
Existovat v módu Bytí, totiž: milovat, dávat, sdílet, nikdy neustávat ve snaze o osobní růst; žít a nic nemít, nic nechtít a nic nevědět, nebo existovat v módu Vlastnění, totiž: vlastnit mrtvé věci a sám se posléze stát mrtvou věcí.
Ostrá kritika konzumní resp. buržoazní společnosti. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Takový jeden z návodů jak žít lepší a plnohodnotnější život.
Velmi nadčasová kniha. Rozhodně stojí za přečtení. Většina tezí a myšlenek se dá aplikovat i na současnou společnost.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Umění milovat |
| 1992 | Mít nebo být? |
| 1993 | Strach ze svobody |
| 1997 | Anatomie lidské destruktivity |
| 1996 | Lidské srdce |
Velmi sofistikované dílo velmi sofistikovaného žida.
Při čtení vám bude dobře, asi tak jako když si dáte dva neuroly, nebo xanxy. Budete velmi blízko Nirváně.
Autor se opírá o Marxe, Buddhu i Ježíše aby podporil svoji ideu zbavit se veškerého sveho majetku ve prospěch mezinárodního židovstva.
Dokonce chce naučit lidi, aby nepracovali za mzdu, ale pouze za touhu existovat bez břemene materialna.
Mam rád Ježíše i Buddhu, ale nemyslím si že je dobrý nápad se zbavit psů kteří hlídají mé stádo ve prospěch skupiny, která jako upír už pět tisíc let saje krev lidskému společenství.
Kdyby Ježíš, Buddha nebo Marx chodili mezi lidma a žádali at se lide zbavi majetku v jejich prospěch, historie by si je nepamatovala. Byly by považováni za pouliční šejdíře a a podvodníky.
Frommovci, jeho další kumpáni a následovníci Frankfurtské školy poputují pouští tak jako jejich stejně hamižní předci.
A jestli ne a podaří se jim tuhle šílenost realizovat byť jen v Evropě, smeknu před nimi.
Bude to zcela elegantní největší loupež v dějinách člověčenství. Ne kvůli tomu kolik majetku by nabyli bez toho aby zabíjeli, ale kvuli tomu že to lidi sami odevzdali bez odporu.