Míťa sám na světě

14.02.2022

“Teď už ho to vůbec nebavilo být na celém světě sám. Míťovi se zastesklo po přátelích a po tatínkovi a po mamince.”
Mám doma 1. české vydání z roku 1947 (1942 Kodaň). Útlou knížku četl můj tatínek, já i moje děti, a i když už je poměrně osahaná a nese známky plísně, díky ČV jsem se vrátila na chvilinku do dětství.

09.09.2020

Nejedno dítě jistě zaujme představa, jaké by bylo ocitnout se na světě sám - bez dohledu dospělých, ale i bez dalších dětí. Na poměrně malém prostoru (takže knížku zvládnou přečíst i začínající čtenáři a uposlouchat nečtenáři) jsou dětem předkládány problémy, nad kterými asi v první chvíli nepřemýšlejí - jak se zabavit, jak to bude s penězi, jak s jídlem, jak se budu cítit sám... V příběhu občas cosi zaskřípe a závěr je očekávaný (a logický), ale knížka měla u nás úspěch (synovi se líbily hlavně pasáže o jízdě tramvají a autem, jak jinak).

06.06.2020

Bilo to velmi vtipné a dost zvláštní si zapřemíšlet o tom jak bi to vipadalo když biste bili sami na světě.

05.06.2020

První knížka, kterou si pamatuji ze svého dětství. Zakoupila jsem nové vydání pro dcerku a jsem zvědavá, jestli se jí bude líbit stejně tak jako kdysi mně.

Doplnění: Dcerce (5) se také moc líbí.

01.09.2019

Kniha vybraná synem v knihovně jako jeho první půjčená. A dobrá volba, psáno přesně pro začínající čtenáře, textu akorát, vhodné obrázky a milý příběh. Po přečtení syn přiznal, že by ale tedy na světě sám být nechtěl, stýskalo by se mu :-).

01.02.2017

Četla jsem v tom správném věku, půjčenou ze školní knihovny... dodnes si vybavím ten pocit při čtení a jaké by to bylo... (s obrázky A.Borna).

06.03.2016

(SPOILER) Predstavte si, že ste malé dieťa, Paľko. Aké by bolo v jedno ráno sa zobudiť a zistiť, že ste sami – doma, na ulici, v celom meste, na celom svete? ... Dobré, však? Či?

Paľkovou prvou reakciou je úľava a vedomie bezstarostného života – žiadne zákazy, príkazy, nemusí poslúchať, môže si robiť čo chce, zájsť kam chce, vziať si čo chce, chlapčensky vyskúšať všetky dopravné prostriedky,... Postupne však prichádza na to, že mu je samému otupno – chýbajú mu ľudia, ktorí levím podielom tvoria jeho svet. No a otecka a mamičku mu nevynahradia žiadne hračky sveta. Našťastie sa Paľko včas prebúdza (bol to iba sen) a zistí, že otecko aj mamička sú doma, ulica je plná jeho kamarátov a mesto pulzuje životom svojich obyvateľov.

Držím v ruke tenučkú (a áno, trochu zababranú) knižku z pera dánskeho autora a spomínam na svoje detské dojmy z Paľkovho príbehu. Pamätám si, že som s ním prežívala jeho dobrodružstvá a tiež viem, že sa mi páčila (vkusná a nie desivá) predstava dočasnej samoty. Túto som Paľkovi chvíľami závidela a keď bola príležitosť, tak som si ju už odmalička rada vychutnávala (a rada vychutnávam dodnes). :-) Samotu, ktorá však, rovnako ako u Paľka, nikdy neprerástla v mučivú osamelosť (čo beriem ako šťastie), nakoľko dieťa žije s existenciou svojich rodičov a ľudí vonku ako so spoľahlivým a nemenným faktom. Je preto hrozné, ak definitívne príde o ľudí, ktorí vypĺňajú jeho detský svet. Túto stratu nikto nenahradí a nedá sa vymazať. (Nuž a osamelosť, ktorú môže človek prežívať, aj keď je v spoločnosti... to je zas iná kapitola.)

Knižku pre detičky odporúčam práve pre ten jemný pocit samoty zmiernený Paľkovými dobrodružstvami a šťastný koniec, kedy je svet opäť taký, aký má byť – plný ľudí. Zdôrazňujem, ľudí. Nekazme to tým deťom, kým sa dá.

Tedy dostala mě změna jména chlapce. Proč zrovna Míťa? V novém vydání už je to Pavlík, který se podobá originálu i překladu do němčiny (NJ - Paul a v originále Palle). Holt když už překlad ze západu, tak alespoň poruštit hlavního hrdinu.