Míťova láska
Ivan Alexejevič Bunin
Příběh se odehrává za pravé ruské zimy v Moskvě. Hlavními hrdiny je Míťa a Káťa a jejich láska. Míťa je velmi žárlivý. To vedlo k problémům jako vždy. Pak si dali pauzu, ale Káťa už se k němu nechtěla vrátit...
Přidat komentář
Popisy i styl psaní je krásný, ale nespatřila jsem v díle žádnou velkou hloubku, dějově také není moc o čem mluvit. Nelituji přečtení, ale zároveň ani znova číst nebudu.
Bom džorno.
Míťa, muž s opravdu debilním jménem, bydlí v Moskvárně a tam drandí vjezd do nudlárny jedný mladý herečce. Jak všichni víme, herečky spí se spolužáky, učitely, ředitely, režiséry, scénáristy, herci, kameramany atd atd, tudíž je nasnadě, že je Míťa žárlivej jako žárovka.
Aby se trochu uklidnil, jako každý léto vyrazí na Krym, ale jelikož herečka nejede s ním, připadá si spíš jako v Kryminále! LOL. A tak Míťa pořád čeká a chodí do sadů a kouká na květiny, což Bunin logicky popisuje květnatě. No a pak ho potká starosta a řekne mu, že by si měl narazit (doslova) jinou děvečku a Míťa záhy zjistí, že za sex se musí platit i na vesnici.
Do toho přijde depeše mode od herečky z Moskvy a více vám neřeknu, protože nemám spojler na autě! Kdo chce nicméně vědět jak to dopadne, může mi poslat dopis a já mu vše vysvětlím, adresa je Mistr literárního smyku Palivo, Evropa 2, 90210.
Příběh o lásce v níž hlavní hrdina se svojí milou prakticky není ," nic s ní neměl " jen celou dobu vzpomíná na chvíle prožité v její přítomnosti a doufá v jejich společnou milostnou budoucnost, která samozřejmě nepřichází ani nikdy nepřijde. Velká většina textu se ale nevěnuje této dvojici , nýbrž popisuje jarní a později letní období v lese, v sadech a zahradách ruského venkova. To že zpívají slavíci se tudíž dočteme daleko častěji a vícekrát , než že Míťa miluje Káťu. Pro mne trochu nečekané a netradiční pojetí milostné zápletky. Ale aspoň jsem si udělal lepší obrázek o ruské vesnici za časů buržoazních.
Kraťoučká novela o první lásce - citu, na který člověk nikdy nezapomene. O citu, který dokáže rozechvět vzrušením, pohladit a rozbušit lidské srdce v očekávání. Ale také o citu, který dokáže být velmi krutý a zraňující zvlášť, když je neopětovaný.
Dokonalost jeho kompozice spočívá v kráse a barvitosti jazyka, který užívá. Laská se s ním a přivádí k životu vše v textu. Z celého příběhu tryská hluboká láska k ruské zemi, přírodě, kterou vykresluje v těch nejkrásnějších barvách. O hlubokém klidu venkova provoněným lesy a ovocnými sady. Bunin přenesl své vzpomínky na papír, aby uchoval jejich krásu. Novela samotná je velice prostá, to krásné z ní dělá sloh a jazyk.
Autorovy další knížky
1962 | Temné aleje |
1976 | Pieseň lásky |
1975 | Antonovská jablka |
1970 | Pán ze San Franciska |
1990 | Povídky |
No... Co k tomuto napsat Míťu už nikdy více. Nebylo to nejhorší, ale taky to nebylo něco, nad čím bych se rozplývala. Popisy každopádně byly krásné, a když už se tam začalo něco dít, tak to taky nebylo zlé.
P. S. do teď nemůžu pochopit jak tato knížka může mít na DK, tak vysoké hodnocení