Mitsuko
Vlasta Čiháková-Noshiro
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237693/mid_mitsuko-237693.jpg
4
67
67
Mitsuko Aoyama, provdaná ke konci 19. století za rakousko-uherského diplomata hraběte Heinricha Coudenhove-Kalergi, byla jednou z prvních Japonek, jež přicestovaly do Evropy. Hrabě Heinrich, manžel Mitsuko, o 15 let starší než jeho žena, patřil v době na přelomu 19. a 20. století k nejvzdělanějším a nejvýznamnějším osobnostem rakouské aristokracie, ovládal 18 světových jazyků a jako diplomat působil na vyslanectvích po celém světě. Mitsuko po jeho boku pronikla i do prostředí císařského dvora a seznámila se s výkvětem tehdejší rakousko-uherské společnosti. Stala se matkou sedmi dětí, ze kterých vyrostly výrazné osobnosti – nejznámější z nich je Richard, zakladatel mírového hnutí Pan-Evropa, předchůdce dnešní Evropské unie. Po předčasné smrti manžela zůstala na správu celého panství sama a její psychická i fyzická odolnost byla vystavena mnoha náročným zkouškám. Později pobývala jako vdova ve Vídni, kde její děti navštěvovaly vyšší školy a kde je dnes pohřbená. Nikdy se jí však nepodařilo vrátit se zpět do vlasti. Zemřela na počátku 40. let 20. století a její jméno je dnes známé jen úzkému okruhu odborníků.... celý text
Přidat komentář
Prokousala jsem se první polovinou knihy, která pro mě nebyla nijak záživná. Druhá část byla lepší, obsahovala víc přímých řečí a Mitsuko zde dostala mnohem víc prostoru a čtenář jí tak může lépe poznat. Děj je najednou svižný, zábavný.
Líbí se mi obrazová příloha.
Bydlím kousek od Poběžovic. Věděla jsem, že na zámku bydlela Japonka, ale nic víc. Za mě velké překvapení. Kniha byla čtivá a přitom plná informací.
Poměrně čtivý životopis velmi zajímavé osobnosti. Měla odvahu, věřila svému manželovi, byla neustále těhotná. Většinu života prožila v cizí zemi, v cizí kultuře.
Neměnila bych s ní.
Vyhovuje mi fotografická příloha, zajímalo mne, jak všichni vypadali, strojili se.
Příběh mladičké japonské dívky téměř bez jakéhokoliv vzdělání, která se po svatbě dostane do Evropy a do nejvyšší šlechtických kruhů, a během bohatého společenského života se setkává s nejvýznačnějšími osobnostmi své doby. Zní to jako pohádka? K té má nakonec život Mitsuko dosti daleko...
Na knize oceňuji celou řadu věcí: Je vidět, že autorka je výborně obeznámena s japonskými reáliemi a mentalitou a život Mitsuko studovala velmi důkladně, podrobně a dlouhodobě. Dozvěděla jsem se hodně o střetu japonské a evropské kultury a získala jsem mnohem lepší představu o tom, jak vypadal běžný život šlechtických rodin a jaké byly jejich radosti i povinnosti. I přes velké množství historických informací, které se díky knize dozvíte, zůstává kniha velmi čtivou, rozhodně nemáte pocit, že čtete nudnou učebnici dějepisu. Kniha je doplněna fotografiemi míst a lidí, o kterých se v knize píše. Výborné vykreslení psychologie postav, a to jak samotné Mitsuko, tak jejího manžela i dětí, ze kterých vyrostly velmi zajímavé a současně velmi rozdílné osobnosti.
Mitcuko Aoyama (1874-1941) byla jednou z prvních Japonek, která přišla do Evropy. (Zajímavé je, že se původně učila na gejšu). Jako mladá dívka se provdala za rakousko-uherského diplomata hraběte Heinricha Coudenhpve-Kalergiho do jižních Čech. Znal 18 světových jazyků a jeho manželka Mitcuko ve šlechtických kruzích působila velmi exoticky, ale uměla se ve společnosti dobře pohybovat a získávat známé. Měla s ním 7 dětí, které později po smrti manžela vychovávala sama. Po Japonsku se jí stýskalo, ale už nikdy se tam nepodívala. Pohřbena je ve Vídni. V Horšovském Týně na hradě je jí věnován jeden prohlídkový okruh. Na tomto hradě jsem byla a je moc hezký. Paráda!
No, další paráda. Kniha musela dát spisovatelce obrovskou práci, klaním se před ní. Zvládla jsem ji za pár dnů a večerů, nedala se odložit. Pocházím také ze smíšeného manželství, Mitsuko to určitě neměla lehké a vůbec na přelomu 19. a 20.století.
Mnoho z nás je právě "uvězněných" doma. Uzavřena je nejen většina obchodů, ale také všechny kulturní instituce a co víc i státní hranice. Snad proto jsem si vzpomněla na knihu o pravděpodobně první Japonce, která se provdala do Evropy. Příběh o cestování napříč Asií i Evropou, ale také o střetu dvou kultur, několika mocností, o nevyřešené národnostní identitě, lásce milenecké, manželské i rodičovské. Právě téma ne/výchovy sedmi dětí mě zaujalo nejvíce. Opět jsem si ověřila, že vztah rodičů k dětem zásadně ovlivňuje jejich (dětí) další životní osudy.
Kniha je doplněna mnoha fotografiemi, což pomáhá čtenáři v dotvoření představy o době a lidech. Oceňuji také, že začátky kapitol jsou uvozeny nejen vročením, ale také stručným resumé s historickými souvislostmi. Myslím, že tato kniha by mohla velmi dobře posloužit v současné "on-line" výuce dějin.
Určitě zajímavý a přínosný životopis Mitsuko , provdané ke konci 19. století za rakousko-uherského diplomata hraběte Heinricha Coudenhove-Kalergi. která byla matkou sedmi dětí a nejznámějšího z nich Richarda, zakladatele mírového hnutí Pan-Evropa, předchůdce dnešní Evropské unie.
Po knize jsem sáhla, protože čtu ráda o Japonsku a o paní Misuko jsem nic nevěděla. Kniha je beletristickým shrnutím autorčina mnohaletého bádání a studia života Misuko a její rodiny. Styl vyprávění je proto spíše faktografický než románový, což mi nevadilo, protože životní příběh Misuko a jejích blízkých je sám o sobě dost zajímavý. Škoda, že pojmy vysvětlované v připojeném rejstříku reálií nejsou v textu nijak označené (třeba hvězdičkou), aby se čtenář mohl s nimi průběžně seznamovat. Fotografickou přílohu jsem naopak ocenila. Rozhodně zajímavá kniha.
Dlouho jsem o příběhu Mitsuko neměla nejmenší tušení, a přitom je tak zajímavý - jsem tedy ráda, že knížka vznikla, přinesla mi díky důkladnému zpracování i plno dalších informací a inspirovala k přemýšlení (hlavně o dětech a jejich dalších osudech). Byli jsme i v Poběžovicích a mluvili s lidmi, kteří se snaží o opravu zámku a připomenutí těch dávných událostí.
Zaujala mne anotace slibující zajímavý životopisný román ukazující střet a sblížení kultur na přelomu 19. a 20. století přímo na našem území. O rodu Coudenhove-Kalergi jsem zde slyšela prvně, stejně jako o Mitsuko či jejím synovi Richardovi, který měl prosazovat panevropské názory.
Naneštěstí samotná Mitsuko byl v průběhu příběhu i doslovů líčena tak nesourodě, že vlastně není jasné, jaká byla. Ze všeho spíš vyčnívají různá negativa jak v jejím vlastenectví (Japonsko opustila a nikdy se nevrátila, s rodinou nebyla ve styku, některé děti vůbec nenaučila japonsky - a současně se nesrovnala ani s českým prostředím, které se rozhodně nestalo druhou domovinou jejího srdce), tak v rodinném životě (děti se od ní povětšinou překvapivě odklonily pro neshody a neschválení jejich vlastní cesty a výběru partnerů - přitom kdo by tohle měl chápat lépe než mladá Japonka, která svévolně utekla z domu a provdala se později za Evropana...).
Styl není zrovna nejčtivější (a některé věci mě vysloveně otravovaly, např. jak Mitsuko při konverzaci se svým mužem ho neustále oslovovala "papa"... - byl jen o 15 let starší!), zajímavé jsou drobné historické připomínky toho, co se v daném roce nejzajímavějšího odehrálo ve světě, které předchází každou kapitolu. Přílohy jsou sice obsažné, ale nepříliš funkční. Nejdou úplně logicky za sebou 1. "Epilog" = přehled historie dětí Mitsuko; 2. "Mitsuko - japonská matka moderní Evropy" = stručný životopisný výtah, který skoro stačí namísto celé knihy, ale pořád nevysvětluje to její velkorysé označení; 3. "Přehled členů rodiny" (až teď); 4. "Autorská poznámka"; 5. "Technická poznámka"; 6. "Jmenný rejstřík" (30-stránkový jmen osob + ještě pár stran toponym) je řazen podle stránky, kde se o dané postavě/místě poprvé píše, nikoli logicky seřazen podle abecedy, takže ve výsledku čtenář nemá šanci tam prakticky nic najít.
Fotografie jsou zajímavé, ale ne zásadní - mohlo jich být i méně. Kniha je totiž ve výsledku neúnosně těžká (na čtení).
O knížku jsem napsala Ježíškovi, protože jsem se o Mitsuko dozvěděla na prohlídce kunštátského zámku. Knížka splnila očekávání, četla se mi velmi dobře. Velmi příjemné mi byly krátké úvody do světového dění v jednotlivých letech.
Zajimavý příběh z Japonska a Rakouska-Uherska, ale ke konci mě Mitsuko dost zklamala, hlavně to, že je docela rasistka:(
Relativně čtivé seznámení s neznámou velkou postavou společnosti mocnářství přelomu 19. a 20. století. Oceňuji množství vysvětlivek reálií, pěkně zpracovanou literaturu a rejstříky, rozhodně též obrazové přílohy, jen na můj vkus příliš mnoho věcných záseků v záležitosti dobové katolické církve (ale to je profesní deformace)...
Autorka není romanopisec a je to znát - zkratkovitost, pak zase popisy zbytečných činností, opakování, protože neumí daný fakt vyjádřit jinak, stylitická neobratnost... Tehdejší středoevropské dějiny rovněž nejsou autorčinou silnou stránkou, doufám, že alepoň v japonských reáliích se vyzná lépe, když se jimi tak dlouho zabývá. Seznámit širší veřejnost s postavou Japonky, která se vdala za středoevropského šlechtice, byl dobrý nápad, ale realizace je bohužel nepříliš kvalitní. Škoda, oceňuji snahu, ale mohlo to být lepší.
Upřímně nechápu, proč ta negativní hodnocení. Za knihou jde vidět velký kus práce a příběh Mitsuko je hodně zajímavý. Kritizovat knihu jen proto, že se někomu osobnost Mitsuko nelíbí, přece ještě neznamená, že kniha není dobrá. Autorka k Mitsuko přistupuje velmi poctivě a popisuje i její komplikované části povahy, rozhodně to není žádná červená knihovna. Chápu, že někomu nemusí vyhovovat beletrizace, mně však vůbec nevadila a v lecčem mi připomněla knihu o Sidonii Nádherné od A. Wágnerové. Příběh Mitsuko je zajímavý i svým bohatým kulturně politickým pozadím přelomu 19. a 20. století. Výborný je fotografický materiál, poznámkový aparát, autorčina poznámka a medailonky členů rodiny. Tuhle knihu stojí za to si přečíst!
Krásná obálka a celkově kniha působila jakože to bude zážitek. Bohužel jsem zklamaná, Mitsuko jako osobnost mě nijak nezaujala, příběh jako takový mě nudil, nic moc se tam neděje. Zajímavé fotografie a shrnutí v závěru knihy, za to dávám hvězdičky.
Velmi zajimava biografie částečně psaná formou popisného románu a částečně obsahující řadu dobových fotografií, vysvětlivek, životopisů apod. Hraběnka Mitsuko byla pro mne do chvíle, než jsem objevila tuto knihu, naprosto neznámá, stejně jako rod, do kterého se přivdala. Skutečný příběh, jež by mohl být romancí, kdyby jej napsala autorka tohoto druhu literatury. Ale knihu napsala odbornice, před jejímiž znalostmi a badatelskými schopnostmi se hluboce skláním, takže nelze čekat červenou knihovnu. Jediné minus pro mne bylo v opakování stejných informací v různých částech knihy.
Určitě zajímavý životní příběh, ale ten nesedlo mě spisovatelčino pojetí. Škoda.
Štítky knihy
životopisy, biografie 19. století aristokracie, šlechta Vídeň paměti, memoáry Rakousko-Uhersko šlechtické rody diplomaté Japonci manželství s cizincemAutorovy další knížky
| 2015 |  Mitsuko |
| 2014 |  Osobnosti českých dějin |
| 1998 | Osobnosti českého malířství |
| 2021 | 1920–2020 Praha–Tokio: Vlivy, paralely, tušení společného |
| 1991 |  SHO současná japonská kaligrafie |
(SPOILER) no nejlepší asi komentář soukroma - nevím, jestli se mi povede shrnout své pocity lépe. Knížka z výprodeje v Dobrovském, zaujala témou. Potěšila mě i celkem rozsáhlá obrazová příloha, a tím bych pozitiva asi ukončila.
Naprosto chaotická a nesourodá knížka. Začátek 2 kapitolky o Heinrichovi, kde se ale vlastně ani nedozvíme, kolik mu je let...jen že zblbnul nějakou herečku a ta se zastřelila. No a kam s ním ? šup nejlépe do Japonska.
Tam se podobně objevila Mitsuko, nevíme sice, jak je stará, ale byla školena na gejšu. A teď je doma. A teď vystrkuje růžky a chce se kamarádit s Henrichem. (na to, jak se později prezentovala v tradičním japonském stylu respektovat muže, pána a velitele, tak si ten začátek zařídila podle sebe hodně rychle.)
A vlastně jsme se o Heinrichovi ani Mitsuko nic pořádně nedozvěděli - Heinrich prezentován jako egoistický, který si dělá věci podle sebe a bere Mitsuko jako panenku a doplněk (a nakonec knihy z něho vypadne nejlepší a nejhodnější "altruista a otec Evropy"), Mitsuko, v úvodu svéhlavá, pak naprosto chaotická, celý život hledající svoji identitu...první roky s Heinrichem jen rodící děti.. a roky bez Heinricha ? hrající si na šéfku rodiny zámeckou paní, které vlastně nic nevychází... Předvedena jako nešťastná, hysterická, navíc popíjející. Ještěže ty děti ještě dopadly, jak dopadly.
Mitsuko si knihou mé sympatie nezískala. Vlastně si k ní ani nešlo vztah vytvořit - byla něco jako dort od pejska a kočičky. Sám Heinrich - něco podobného... nejvíc se mi tam "cpal" tělesný vztah, více než cokoliv jiného ( její oslovování manžela "papa" bylo poměrně nechutné..)
Z rychlíka pak přehršel jmen, které lze dohledat v obsáhlém rejstříku na konci knihy - kdo byl kdo.
Nejlepší z celé knihy byla snad obrazová příloha.
Nešťastná forma psaní, uškodila tématu i Mitsuko. Zklamání.