Mizející země
Julia Phillips
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424944/bmid_mizejici-zeme-CCT-424944.jpg
3
38
38
Dvanáct měsíců, dvanáct na první pohled na sobě nezávislých příběhů. Všechny ovšem spojuje počáteční tragédie – zmizení dvou malých dívek Sofie a Aljony. Jednotlivé lidské osudy se tenkými nitkami začnou propojovat a vytvářet tak mozaiku utrpení, degradace, problémů identity a rasismu. V divoké a nespoutané přírodě Kamčatky se dvě dívenky lehce ztratí a při jejich pátrání vyplouvá na povrch řada ran, které si tento kraj s sebou nese z historie a vyvolává v některých postavách nostalgii po padlém sovětském režimu. Dějem se vine nedůvěřivost vůči původním obyvatelům a novým přistěhovalcům a nespravedlnost dvojího metru, kterého se tito lidé dočkají od autorit i sousedů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2021 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Disappearing Earth, 2019
více info...
Přidat komentář
Jak už tu psali mnozí přede mnou, označení thriller je zavádějící a klamné. Není to detektivka ani thriller, ale kniha povídek ze života žen v současnosti na Kamčatce. Každá z dvanácti povídek má jinou hlavní hrdinku a i když některé postavy se znovu objeví v povídce jiné, v zásadě jsou to samostatné příběhy bez jakékoli společné linky a bez pointy. Tím, co povídky spojuje, je složitá životní situace hlavních hrdinek. Povídky jsou psané trochu rozvláčným a snad až zbytečně popisným stylem, ale autorce nelze upřít vypravěčský a pozorovací talent a i díky exotickému prostředí Kamčatky rozhodně nenudí. Co jediné mě trošku mrzelo, je nedopovězení některých dějových linek (což byl ale zjevně záměr) a překotný konec.
Thriller? To jako vážně? Pořád jsem čekala, že se příběhy aspoň spojí. Dlouho jsem nečetla tak nesmyslnou knihu.
Bohužel nedočteno. Bylo to tak hrozně depresivně napsané, že mě to málem spolklo, takže v rámci zachování duševní svěžesti jsem knihu velice rychle vrátila do knihovny.
Tak jako takové ne ukončené knihy nemusím. Začalo to dobre, ale co kapitola, to nějaké další postavy a většina teda hodně nesympaticka. Celá kniha mohla mít Max 5 kapitol a bylo by to lepsi. Jesteze jsem si knihu nekoupila.
(SPOILER)
Zklamání. Hodně postav, které spolu nesouvisí. Každá má příběh, který v podstatě nekončí, protože začne nová kapitola s novým příběhem. Konec jen naznačený.
Taky na začátku je seznam ústředních postav, ale vůbec není úplný. A jestli jsem hledala správně, ani jméno únosce tam není.
Best book? S tím nemůžu souhlasit. Škoda.
Americká Fulbrightova stipendistka se pokouší mapovat změny na daleké Kamčatce a hluboce je analyzovat, tak to stojí na přebalu. Ve skutečnosti jsem se ale z románu právě o Kamčatce zrovna moc nedozvěděla, zejména ne o přírodě, ale kupodivu ani ne o současném etnickém složení. Lidmi (ovšem hlavně Rusy) jsem ovšem byla zavalena k udušení. Těch postav, které v knize vystupují, je nechutná hora - jen v úvodu nám autorka naservíruje oboustranný jídelní lístek tzv. ústředních postav... a těmi to jen začíná. Příběh se rozjel čtivě, únosem dvou sester školaček, ale dál po celý rok (co kapitola to měsíc) se od tohoto příběhu více či méně odchylujeme, jak do toho vstupují další školáci, mladiství, dospělí, postarší, a všichni si řeší svoje vlastní problémy, někdy také s podobnou ztrátou blízkého mladistvého. Od poloviny jsem zvládla už jen prolistovat, abych se dobrala podivuhodného (tj. pro mne nečekaného a značně nevěrohodného) konce. I když... úplný konec to jistě nebyl.
50%
Kamčatka byla přiblížena stručně aspoň takto:
"A vzduch a moře byly jediné způsoby, jak se odsud dostat. I když už Kamčatka nebyla zákonem uzavřeným územím, region byl od zbytku světa odstřihnut zeměpisně. Na jih, východ a západ ležel pouze oceán. Na severu, který ohraničoval ruskou pevninu, byly stovky kilometrů hor a tundry. Nepřekročitelné území. Silnic na Kamčatce bylo málo a byly rozbité: některé, které vedly do jižnějších vesniček a v centru poloostrova, byly jen prašné cesty, po většinu roku nesjízdné; další, které směřovaly do výše položených vesnic, existovaly pouze v zimě, kdy byly udusány ze sněhu a ledu. Žádné silnice nespojovaly poloostrov se zbytkem kontinentu. Nikdo nemohl přijít či odejít po souši."
(SPOILER)
velmi frustrující čtení: první kapitola navnadí zmizením holčiček a následujících X se pak motá v rozličných kruzích, s původní záhadou místy jen kosmeticky související. až do zbrklého konce, který postrádá jakoukoli sofistikovanost.
asi do třetiny knihy jsem doufala, že se jména hrdinek začnou opakovat a příběh někam zamíří. ale kdepak, následovala další a další jména a historky, mnoho z nich nemělo pointu a i hrdinky byly ulité podle 1 až dvou formiček.
(SPOILER)
Zajímalo mě, proč Američanka píše o Kamčatce; naštěstí byl důvodem její studijní zájem spojený s tamním pobytem, nikoliv pouze snaha být originální a psát o něčem, co zná jen z netu. (Také jsem se u toho dopátrala, že tu byla zaměněna za jmenovkyni, a tedy do ČV nepatří jako autorka nežijící ani – v mém případě – o 22 let starší; naopak je o 22 let mladší, tak nic. Ještě že jsou letos témata tak bezvadně zvolená, že se každá knížka hodí tak do tří přihrádek :-)!)
Žádná detektivka ani thriller, máte pravdu. Jsou to výseky ze života obyvatel Kamčatky, kteří žijí svůj všední život a nějak – více či méně – se jich dotýká domnělý (?) únos dvou malých sester, možná související s útěkem (?) osmnáctileté dívky před třemi lety. Motiv zmizelých dívek mi dlouho připadal zbytečný, ale nakonec jsem ho ocenila - velké množství postav propojoval, snad i dodával některým obyčejnějším příběhům napětí a rozhodně udělal závěr akčnějším. Není to ale zdaleka hlavní téma. Tenhle román čtěte pouze vy, jež zajímají vztahy, práce a zábava různorodých obyvatel Kamčatky po rozpadu Sovětského svazu. „Mizející země“ může být povzdech jejích obyvatel nad jeho ztrátou, nebo nad mizením původních tradic; nebo, jak zmiňuje myshichka, může být mizením půdy pod nohama – hezký nápad, odpovídající vyznění.
Je to dobrý debut.
Kniha povídek o životě žen na Kamčatce propojených ztrátou dvou holčiček. Škoda, že závěr je jen naznačený a kniha tak nemá to správné napětí. Jediné plus je popis života v neznámé a atraktivní lokalitě.
Autorka píše naozaj zaujímavo, kniha však je skôr zbierkou poviedok než románom. Niečo ako zápletka tu existuje len v náznaku a je ňou zmiznutie dvoch sestier, ktoré sa rôzne vynára v životoch iných postáv. Kniha je rozdelená na kapitoly pomenované podľa mesiacov v roku a v každej z nich sa nám predstavuje nová hlavná postava. Príbehy sú písané dosť poeticky a väčšinou postrádajú akékoľvek rozuzlenie. Spočiatku som si myslela, že do seba nakoniec osudy nejak zapadnú, ale to sa nekonalo. Nie je to zlá kniha, ale tvári sa byť niečím, čím nie je - nálepky ako detektívka či thriller sú úplne vedľa. V skutočnosti je to kniha poviedok o ľuďoch, ktorým vstúpi do života tragická udalosť. Spája ich téma straty - postavy strácajú pôdu pod nohami, odtiaľ názov knihy.
Stále jsem čekala, jak se příběh rozvine. Vydržela jsem asi do poloviny knihy,ale opravdu nic mě neupoutalo. Bohužel jsem četbu vzdala.
Rozhodně bych v tomto případě nemluvila o thrilleru. Kniha sice začíná zmizením holčiček, ale pak je to mozaika několika ženských osudů. Takže kdo čeká napínavé odhalování zločinu, bude asi zklamán. Já si ale román pořídila kvůli místu, kde se odehrává a v tom případě nelituji. Kromě toho i příběhy jednotlivých hrdinů jsou ve své všednosti poutavé, asi i díky prostředí, ve kterém se odehrávají.
Zvláštní kniha, zvláštně psaná , v podstatě bez konce, jen s náznaky, plusem je alespoň něco o Kamčatce...
Tuto knihu jsem přečetla na jeden zátah, což určitě vypovídá o čtivosti této knížky.
Hned zpočátku jsou unesena dvě děvčátka, tento únos se prolíná všemi příběhy této knihy.
Dvanáct kapitol je totiž rozděleno podle měsíců a v každém měsíci jsou ústředními postavami jiní lidé. Lidé, kteří se znají, jsou z jednoho města nebo jsou příbuzní.
Ke konci knihy se osudy postav (ne ale všech) začnou prolínat. Postav je tam opravdu větší množství, chvílemi jsem se v nich ztrácena. Nemohla jsem si tím pádem k nim vytvořit bližší pouto. Musím také říci, že ne na všechny otázky jsem dostala odpovědi. Zdá se mi, že některé příběhy nejsou ukončeny, takže nevím, co se s hrdiny toho příběhu stalo nebo proč vůbec byli do knihy vloženi, když pak dál o nich nebyla zmínka. To mi na knížce trošku vadí a také možná její ukvapený závěr na posledních pár stránkách. Doufám, že jsem konec pochopila správně, byl jen naznačen. Myslím si, že by kniha mohla mít určitě pokračování. Jinak jsem byla velmi spokojena a musím vyzdvihnout popis charakterů postav i krajiny, všechna místa jsem měla před očima. Knížku můžu doporučit, asi dlouho mi bude ležet v hlavě. Což určitě bylo cílem autorky.
Než thriller mi tato kniha přišla spíš jako drama nebo psychologický román.
Vzdávám to...lehce za polovinou knihy nebylo pořád nic,co by mě nutilo číst dál...
Skvělá kniha. Líbilo se mi propojení různých příběhů v jeden konkrétní, vyprávění bylo živé, zajímavé a nakonec překvapující. Navíc popisy překrásného prostředí Kamčatky mě dostaly. Kniha se zaměřuje na palčivá témata dnešní doby - rasismus, egoismus, problém projevu úcty a respektu vůči druhým, problém přijmout druhé takové, jací opravdu jsou...
Štítky knihy
detektivní a krimi romány rasismus osudy lidí divočina identita utrpení krimi pátrání v minulosti zmizení lidí Kamčatka
Mizející země
Kniha se mi četla dobře, ale více hvězdiček asi dát nemohu. V každém případě jsem takovouto podobnou knihu snad ještě ani nečetla, už vůbec ne z tohoto prostředí.
Zvláštní jména, zvláštní, smutné příběhy.
Ale rozhodně je nápaditý způsob, jak je kniha sestavená, do měsíců v kterých jsou jednotlivé příběhy vyprávěný.
Některé se sice do konečného příběhu spojí a napojí, některé bohužel ne, ale uvažovala jsem o nich, upoutaly mě.
Není to až tak špatné čtení. Celkem jsem se na knihu vždy těšila. Posuďte sami.