Mízožravci
Petr Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418362/bmid_mizozravci-xbQ-418362.jpg
4
44
44
Martin Novák se vrací do rodného města uložit urnu s babiččiným popelem. Opravdu přináší smrt svým blízkým? Anebo za tím vězí něco jiného? Má s tím snad něco společného tajemný spolek Ochránci Háje, který se vine historií města jako jedovatý had? Proč jsou Martinovy vzpomínky na dětství díky tomu temnější, než by měly být? Vždyť už tenkrát umírali lidé...... celý text
Přidat komentář
Chaos. V příběhu není nic, na co se těšit, nic, čeho se zachytit a nikdo, s kým se ztotožnit.
Citim se trochu provinile, ze vkladam negativni komentar. Hodnoceni ostatnich ctenaru bylo nadmerne dobre, a proto me absolutni nepotkani se s knihou, pokladam za moznou mou chybu. Ja nicmene mela pocit, ze je to totalni fantasmagorie. Vsechny postavy byly negativni, pribeh nesledoval zadnou logickou linku a jadro pribehu bylo pro me tak uletle, ze i pres mou naklonnost k mysterioznim pribehum jsem nenasla ani jeden duvod, proc by se mi tato kniha mohla libit. Zadnou dalsi knihu tohoto autora jiz cist nebudu. A preji vsem, aby tuto knihu nepokladali za takovou ztratu penez a casu jako ja.
Mízožravci pro mne dlouho zůstávali otazníkem, protože ani po přečtení anotace mi nenaskočila žádná výrazná teorie, oč by zde mohlo kráčet. O to raději jsem se nechal pohltit čtivým příběhem, ve kterém nechybí autorské rozpomínání na staré časy, spousta trefných přirovnání a především efektivní proplétání minulosti s přítomností. Poslední jmenované značí, že nepůjde o četbu pro sváteční čtenáře; text volně plyne i skáče do minulosti, přítomnosti a nočních můr mezi nimi. Navíc se tak děje nejen očima hlavního hrdiny; z tohoto důvodu se zde méně pozorní čtenáři mohou občas ztratit. To však není můj případ - veškeré dění se mi po čas četby s přehledem poskládalo v jeden celek a souvislosti protkané napříč knihou jsem si díky tomu patřičně užíval.
Jelikož jde o kraul ve vodách hororového příběhu, různých úchylek a perverzit se tu najde přehršel. Nejde však o žádnou samoúčelnost, román jako celek dává i v tomto rozměru smysl. Je pravdou, že závěr trochu ztratí intenzitu a nabere na akčnosti, ale jsem za to vlastně i rád. Navíc příběh nabízí hned dva možné konce! Co se týče negativ, čas od času na mě vyskočila nějaká chybka v textu; ovšem mnoho jich není. Mou jedinou větší výtkou tak zůstává obálka - ačkoli mně osobně svou atmosférou ke knize sedí, vizuálněji zaměřené osoby ji snadno přehlédnou. Což je škoda.
Máte-li rádi mix tajemna, starých kultů a zeleného hororu, dejte tomu šanci!
Román by se správně měl jmenovat mízopíči, jelikož příslušníci sekty mízu popíjeli, ale tento název by budil rozpaky. Hororový příběh z českého maloměsta, které je ovládáno démonem ze slovanské mytologie, přináší boj o přežití trojice hrdinů, kteří se zlem setkali již jako děti. Příběh vrcholí v srpnovém týdnu v době kostelecké (chrudimské) poutě a obsahuje mnoho nechutných a bizarních scén, strašidelných lokací a děsuplných snů.
Krásný nostalgický horor. Věřím, že to pro autora byl způsob ventilace a vzpomínání na vlastní dětství. Knížka je pro mě soubor střípků vzpomínek, prolínajících se s přítomností, které postupně vytvářejí zajímavý, děsivý příběh - díky tomu se stává vyprávění uvěřitelné a nutí vás pokračovat dále, i když se zrovna v pasáži nic extra neděje. Příběh na vás okamžitě nevybalí pointu, vše krásně a logicky plyne, vzpomínky se nabalují do té doby, než přijde finální vyvrcholení s dvěma variantními konci. A já jako notorický odpůrce šťastných konců jsem si přišla na ten svůj. O:-) Nádherné počtení.
Knihy z nakladatelství Golden Dog se mi dostávají čím dál tím víc pod kůži. Každá další kniha skýtá další hororový příběh, další seznámení s, do té doby pro mě, neznámým autorem. A po Kazatelovi od Honzy Vojtíška je to opět více než slušný zážitek. Moc se mi líbí námět, navíc i spolu s českým prostředím fiktivního Černého Kostelce. Tuzemská atmosféra a historie města je cítit na každém kroku. Přitom nápad s Hájem je snad nápadem za všechny peníze. Navíc na autorovi je znát, že rád píše povídky, některé kapitoly vyprávějící historii Háje k tomu přímo vybízí. Navíc si hodně hraje i s minulostí a vypráví tu dvě příběhové linie, jednu z přítomnosti a jednu z minulosti, kde velice věrohodně přeskakuje v čase a mně to jako čtenářovi vůbec nevadí. Skvělý kousek a určitě vzorový český mysteriozní horor, který si zaslouží pozornost všech, co podobné knihy vyhledávají.
Knížka mne zaujala, třebaže nemám ráda horory. V tomhle příběhu je však cosi chytlavého. Příběh je dobrý, poměrně uvěřitelný, obsahuje tajemná a zakázaná místa, speciální látku s podivnými vlastnostmi, která má moc měnit lidi, pěkně popsané postavy... Většinou mne horory od určité doby nudí, ale tady se to nestalo.
Je to spíše oddechová četba, ale super.
Jop, tohle je přesně ten dobrý, béčkový paperbackový horror z domácího prostředí od domácího autora. Horror, kterému díky jeho původu není co vyčítat. Prostě až radost číst. Zajímavostí (a vnímám to pozitivně) je, že se mi o něco více zalíbil až po jeho dočtení než během jeho čtení (ale není to nijak výrazný ani důležitý rozdíl). Asi potřebovalo všechno zapadnout. Možná jsem to (po všech těch recenzích a autorových posledních povídkách) čekal trochu údernější a agresivnější, ale vlastně mi to nijak nevadí, jen mě to trochu překvapilo. Mízožravci jsou promyšlený, hezky vystavěný příběh, který plyne pozvolna a vlastně až nečekaně a náhle zjistíte, že vám zalezl pod kůži (nebo kůru). na správných místech správné detaily, silný retro nádech (možná chtěl místy autor mnohem více zmínit o době osmdesátek než táhnout příběh kupředu, ale kazí to knihu? - NE), úžasná hra s místem a prostorem děje a propojení dobových reálií. Dvojí konec? U Bočka mě to nepřekvapuje a v knize mi to nevadí, dobré jsou oba. Jo, takové knihy chci. 3.75*
Že je Petr Boček vynikající autor už dokázal bezpočtem povídek, že je bezvadný vypravěč zase mnoha přednášekami a příběhy (nejen) z dětství a minulosti. Na knihu podobného ražení a kvality jsem čekala už dlouho - na strašidelný a znepokojivý příběh, který by se při tom opíral o známé reálie, byl vyprávěný kultivovaným stylem, a zachoval si tajemství a strach o hrdiny až do poslední chvíle. Nesouhlasím s komentářem Rassmussena, protože oné "ploché erotiky" se v románu oproti většině knih "novodobých" autorů vyskytuje minimum, totéž platí o bezduchých vyvražďovačkách. Mízožravci jsou především napínavý a dojemný příběh o síle opravdového přátelství, čestnosti, závislosti, vůli, strachu a hlavně vzpomínání, příběh zelený jako zašlé linoleum prastaré páchnoucí kliniky…
Špatná volba... Takový nudný český "horor", který hororový žánr zdaleka obchází. Absence napětí je tu kompenzovaná spoustou primitivní a ploché rádoby "erotiky". Vyhozené peníze za nákup knihy a týden zabitého času.
Debutový román Petra Bočka „Mízožravci“ je pro mne velkým a tuze příjemným překvapením. On tedy Petr není žádný začátečník. Naopak. Fortel piloval jednak tandemovým psaním s Miloslavem Zubíkem, jehož plody jsou hororového i humoristického rázu a také sepisováním historických a vlastivědných prací. Pokud navíc bydlíte někde kolem Lanškrouna či Chrudimi, zkrátka jste o něm nemohli neslyšet. Já osobně jsem dosud zaregistroval několik povídek a textů v časopise Howard a jakkoliv mne ze židle nějak výrazněji nezvedly (i když takové vyprávění o Valerii Kaplanové vřele doporučuju), vždy člověka musel zaujmout minimálně sofistikovaný styl a vypsaná ruka.
Povídky a teoretické texty jsou jedna věc a román věc druhá. Ne každému se tenhle posun ve vlastní tvorbě podaří. Petr Boček do svého debutu vložil hodně ze sebe a z toho co má rád (či na co rád vzpomíná) a všechno si to sedlo takovým způsobem, že se v mých očích zrodil jeden z nejlepších tuzemských hororů.
Spolu s autorem sledujeme Martina Nováka, který se v úvodu románu kodrcá vlakem do rodného Černého Kostelce. Tam na něj mimo smutečních povinností čeká Přemek – kamarád z dětských let, jeho sestra Katka anebo taky tajuplný Háj, který byl odjakživa obestřen děsivým tajemstvím. Martin nemá lehké životní období. Tragicky mu zemřela těhotná manželka a obecně jeho blízcí padají jako mouchy, což si mladý muž klade za vinu. Setkání s parťákem z dětských let jitří vzpomínky. Jak ty dobré, tak ty zlé. A těch zlých je pohříchu mnohem víc. Navíc se ukazuje, že děsivá společnost Ochránců Háje nezmizela v propasti času a donutí oba muže překročit svůj stín a vydolovat ze sebe pozůstatky někdejších neohrožených přátel.
Předně musím říct, že mne kniha děsně bavila číst. Můžou za to pevné základy dobrodružné literatury, na které je zručně nahozena černá hororová omítka. Navíc tohle spojení není nijak prvoplánové, takže v první řadě sledujete dětská alotria, noříte se do černějších vzpomínek z dětství a zároveň sledujete, kam se někdejší prckové posunuli jakožto iluzí zbavení dospěláci se svými adult starostmi. Z tohoto náčrtu je patrné, že pokud máte rádi Kingovo „To“ nebo Simmonsovo „Temné léto“, budou vás nejspíš bavit i „Mízožravci“. Ta podobná poetika a nostalgie tam zkrátka je. Stejně jako hodně temné škraloupy, které na nás během dětství někdy ulpí.
Další plus má kořeny ve zmíněných vlastivědných a kronikářských aktivitách pana Bočka. Umí zkrátka o městě či vsi vyprávět šikovněji, než většina našich romanopisců a tím pro vás Černý Kostelec (nebo Chrudim?) poměrně brzy ožije i se zlověstným Hájem.
Další výhodou je pro mne doba, v níž se příběh odehrává. I já jsem coby škvrně běhal po „smeťáku“ se špuntovkou a tomahawkem v osmdesátých letech a právě vzpomínky na tuhle dobu si Petr vyloženě užívá a jako vrstevníci se většinu času budete zasvěceně a chápavě pochechtávat. Od začátku jsem byl i díky tomu v textu jako doma a nemůžu tenhle fakt neocenit. Vlastně by mě v tomhle směru dost zajímalo, co na tenhle prvek řekne čtenář o dvacet let mladší. Sám Petr prozradil, že v tomhle směru častokrát čerpal z vlastních zážitků, které více či méně poupravil pro účely knihy.
Kdybych chtěl za každou cenu hledat nějaké chybky, potom bych možná zmínil jen to, že jak moc se mi líbí jistá lehkost vyprávění celé knihy, tak se pro mne stala menší nevýhodou v závěru. Ten bych ocenil trochu těžší, temnější, vážnější. Nevím, čím to je, ale závěrečná gradace, kdy mi měla zrychlit tepová frekvence ve strachu o Novákovic, se nedostavila. To je sice škoda, ale vzhledem k celkově vysoké úrovni románu je to pouhá drobnost, která možná překáží v dokonalosti, ale celkové nadšení pokazit nemůže. Navíc je v knize jako bonus alternativní konec, který jsem tak trochu očekával na první dobrou.
Mám opravdu velkou radost, že i u nás se píšou dobré horory a po „Mainstreamu“ Mirka Pecha znovu jásám a řadím i „Mízožravce“ mezi své velké oblíbence. Až jsem z toho dostal chuť na panáka zelené! Jako bych někde v dálce slyšel: „Čau. Rač vstoupit. Lahve jsou načaty.“
Skvěle vystavěný příběh, propracovaný jazyk, temná atmosféra, napínavý příběh. Navíc jsem si užil nostalgický, ale dost věrný dotyk časů mého dětství.
Mízožravci na první pohled připomínají Kingovo To. Stejně jako King, i Boček vsází na atmosféru maloměsta (které má s tajemným zlem společného víc, než se na první pohled zdá), na dětské hrdiny a jejich dávno zasuté vzpomínky. Stejně jako King, i Boček tyto, nyní už dospělé, hrdiny staví proti zlu staršímu než samotné město. A stejně jako King, i Boček při vyprávění střídá dvě různé časové linie, které od sebe dělí necelých 30 let.
Pak si ale začnete všímat, že tahle podobnost je pouze zdánlivá: Bočkovi se naprosto nedaří napsat uvěřitelné vedlejší postavy ani hlavní záporáky, a co jeho postavy nemají na realističnosti, to "dohánějí" nejrůznějšími sexuálními úchylkami, a to v běžné nepornografické literatuře v nevídané míře (sadismem počínaje a pedofilií konče).
U Mízožravců se navíc nebudete ani příliš bát (u hororu trochu blbý). Což mě přivádí opět k tomu Kingovi – ten ve svém pojednání o hororu s názvem Danse Macabre prohlásil, že kde autor nedokáže své čtenáře vystrašit, tam se uchyluje k, cituju, „nechuťárnám“. A Bočkovi Mízožravci mu na dálku dávají za pravdu. Nechuťáren tu najdete víc než dost, skutečný strach se ale nedostaví.
Mízožravci je mírně děsivý, temný, záhadný, ponurý, atmosférický horor, který si rozhodně užijete i vy. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Kniha se četla rychle a svižně. Přepínání časových linek je občas překvapivé, ale hezky doplňuje děj a pomalu odhaluje vše, co o Háji potřebujeme vědět. Autor umí hezky naznačovat, ale i přesto je odhalení na konci příběhu osvěžující. Nejde o žádný drsný horor, zaměřuje se spíš na tajemno a charaktery lidí. Za mě moc povedené.
Mám ráda knížky se složitější vyprávěcí strukturou i střídáním časových rovin. Jo, Mízožravci nejsou přímočarou vyvražďovačkou. O to víc se mi líbí. Přinášejí tajemnost a atmosféru a přitom netlačí na pilu. Fakt jsem byla spokojená.
Může obsahovat SPOILER
Protože je autor plodnej v povídkové tvorbě, celkem jsem se těšila na jeho hororový román Mízožravci. První stránky, které nás uvedou jsou... hodně, hodně poutavé a tak se jede jednoduše dál. V příběhu se proplétají hlavně dvě časové roviny a nedá se říct, že je pokaždé jasné, kde se čtenář nachází. Často je to v textu jako PRÁSK a jinej rok. Nevadí... s velkým množstvím zeleného čaje není problém pokračovat. Nejzábavnější počteníčko je z dětských let hlavních hrdinů a jednoduše se připomene kniha TO od Krále. Co už je na románu slabší....
Pan Boček má bohatou slvoní zásobu. Někdy je až tak bohatá, že některá přirovnání jsou úsměvná. Kniha se nečte lehce ani hladce. Za to může velká míra popisování okolí, pohybů, myšlenek. V hororovém žánru spíše preferuji přehlednost a více místa pro bubáky a strašení. Což u Mízožravců prostě není. Některé pasáže jsou až přebytečné, což se týká hlavně vrcholu knihy.
Nemohu říct, že by mě kniha svou hlavní dějovou linkou nebavila, zajímavé to rozhodně je. Ale troufám si říct, že Mízožravci jako povídka, by byla více údernější.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Mízožravci |
| 2021 |  Umrlčí věnec |
| 2021 | Hřbitov trpaslíků |
| 2013 | 4. antologie českého hororu |
| 2012 | Mrazivé příběhy |
"Ano, zabíjení mu šlo. A dobře. To už měl od mládí vyzkoušeno. Přivydělával si lovem těch mňoukajících zrůd, které ho v noci rušily ze slastného spánku. Stacičla mu železná tyč a odhodlání v srdci. Prásk do vazu! Ještě sebou škubeš, mrcho? Tumáš! Tu máš! Potvoro hnusná!"
Kniha Mízožravci je plná vyšinutých postav, páchajících bizarní a těžko uvěřitelné věci. Ponurou atmosféru dokresluje období devadesátek a spousta soudruhů, razí se zde heslo: "Kdo není s námi, je proti nám". A v tomto období se vrací Martin Novák do rodného města uložit urnu s babiččiným popelem. Smrt ho provází již od mala a tak trochu si myslí, že je Smrtnonoš. Je tomu tak? Děje se vše náhodou, či je to součástí Plánu?
Všechny to táhne do tajemného Háje, který hlídá banda zfanatizovaných magorů v čele s Ochráncem. Martina tak brzy čekají exploze vzpomínek a při zahlédnutí zeleného světla jej začne bolet konečník. Že by si na něco vzpomněl? Na něco z dětství, co zůstalo ležet pohřbeno hluboko v mysli?
Příběh plný starých křivd, nenávisti a pomsty, město prolezlé korupcí, melancholie minulých let a bohatý slovník určitě přidávají plusové body. Bohužel jsem se při čtení nudila, autor skáče v čase i postavách a ačkoliv to na konci začne dávat smysl, už mě to nezajímalo. Zároveň mi zápletka přišla prvoplánová, žádné velké překvapení nenastalo a bavilo mě až posledních 50 stran, kdy se něco začalo dít.
Knihu hodnotím 2/5, ale říkám si, že bych si od autora rozhodně přečetla nějakou erotickou knihu. Protože napsat o vyholeném ženském lůně, že vypadá jako brojler před zmrazením, nebo že souložící dvojice vypadá jako dva delfíni třící se o sebe při říji? No, byla by to změna po všech těch broskvičkách, mušličkách a jeskyňkách.
"My, soudruzi přece víme, že původ člověka determinuje jeho morální profil. Tak jako z buržoazního fracka nemůže nikdy být správný proletář, tak z odpůrce naší krásné přírody, z prznitele kulturních památek vytvořených mozolnatýma rukama lidí, nikdy nevyroste správný ochránce Háje!"
Děkuji nakladatelství GoldenDog za poskytnutí knihy.