Mladá srdce

Děda se narodil ve smíšené rodině v Sudetech v roce 39, jmenoval se Adolf. S prarodiči se jeho matka rozloučila záhy při jedné názorové výměně, dítě stačila při útěku vytáhnout oknem. Po prababičce zůstaly jenom hlášky o dláždění silnic lebkami Čechů.

Po dědovi, úžasném, pracovitém a spravedlivém pánovi, zůstal kufr knih, jejich výběr a pár věnování skládá z útržků zvláštní obraz jeho života. První knihy byly psané švabachem, hry pro malé spartánské němčourky, s ostrými ilustracemi. Následoval krátký oddech - vázaný ročník 47 časopisu Junák. Když mu bylo 12, vstoupil pro změnu do pionýra, a na uvítanou dostal knihu o boji hrdinných partizánů s fašisty se skřivenými tvářemi, "milému Adíkovi" ji jistě vybírali s velkou láskou, nejspíš dle ilustrací.

Mladá srdce už pomaličku připravují pionýra na vstup do života, je potřeba si udělat přehled, a zvolna začít s výběrem povolání. Traktoristka plašící na mezích spící ptáčky, ve volném pokračování meze rovnou rozorávající, nechávajíc za sebou scelený kaleidoskop políček lidí, kteří se o ně dříve starali, a kteří jistě byli plni nehezkých vlastností. Pilot práškovacího letadla, či soustružníček v begovce, kterého srdce tluče v rytmu tažení ocelové špóny. Ti všichni se realizují povznášející prací, nechávajíc za sebou šeď až čerň lidí, kteří se takto nedokáží povznést, zatížení snad soukromým vlastnictvím, či přirozeně nedobrou povahou.

Naštěstí nad vším bdí soudruh prezident, vlast a strana, a kdyby ani to nestačilo, tak přichází člověk. Ale ne člověk obyčejný, ale ten opravdový, jedinečný a jediný: soudruh Stalin.

Nad básničkami jsem se usmíval, jak jsou blbé, ale někde vzadu na páteři mě lechtal hodně divný pocit..