Mládí na křídlech
Helena Šmahelová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296611/bmid_mladi-na-kridlech.png
4
83
83
Příběh o děvčatech a chlapcích z desáté třídy jedné městské jedenáctiletky, kteří se učí létat ve Svazarmu na bezmotorových letadlech. Hrdinka děje, šestnáctileté děvče, musí úporně bojovat proti zastaralým názorům své pratety, u níž je vychovávána, aby se dostala do radostného prostředí svých sportovních druhů, kde po vykonání několika obtížných letů i po různých zklamáních, zdolává úzkost a strach a úspěšně absolvuje zkoušky základního výcviku bezmotorového létání... celý text
Přidat komentář
Tato kniha se mi v mých třinácti velmi líbila a nic se na tom nezměnilo ani po třiceti letech, třebaže svět letectvi - ať už jakéhokoli - je mi naprosto cizí.
Další skvělá knížka z mého před a pubertálního věku. Šmahelová a Rudolf byli nejoblíbenějšími autory celé naší holčičí generace.
Do knihy jsem se bohužel nemohla začíst. Třeba by se pak rozjela, ale nepřešla jsem ani přes 80 stran a knihu jsem odložila. Třeba si ji někdy přečtu, samozřejmě si ji nechám, ale teď nenadchla.
Další knížka, která mě provázela mými dětskými "lázeňskými" léty v Darkově. Pravidelně jsem si ji půjčovala při každém pobytu a četla ji znovu a znovu. Představa možnosti létat byla pro dítě s pochroumanýma nohama prostě neodolatelná. Ještě i teď mívám občas "lítací sny"
Sportovní a citově založená Máša, sirotek, vyvažuje chlad rodinného prostředí oddaností k hezčí a klidnější kamarádce. Druhou naději upíná na romantické přátelství s chlapcem - idolem z plachtařského kroužku. Jak se to ale bohužel někdy stává, oba vztahy se začnou kazit, a to z jednoho jediného důvodu… a Máša nechce být sama.
Příběh nepostrádá reflexi genderových zákonitostí. Pasivnější dívka má větší úspěch u druhého pohlaví, zatímco temperamentnější a houževnatější hlavní hrdinka samu sebe přesvědčuje, že „upne své úsilí, svou vůli - i své srdce“ na létání. Několikrát se vrací k úvahám, že kluci jsou přirozeně lepší, takže dívky musí nejen pracovat jako kluci, ale taky „překonávat samy sebe“, aby z nich něco bylo. Umiňuje si, že bude dobrá „jako hoši“ a zároveň bude pěstovat i „všechno to dobré, co má správná dívka mít“. Nedovedu si představit, že by analogicky uvažoval nějaký chlapecký hrdina.
Důrazem na vazby mezi mládeží, na neviditelné linky obdivu, touhy a něhy, mi kniha připomněla Chatu v Jezerní kotlině. Mládí na křídlech je ale o dost lehčí verze, vášeň a trýzeň nejsou vyjádřeny tak expresivně, bezpodmínečně a esenciálně. Máša se sice trápí, ale její citové bouře jsou přece jen „uzemňovány“ realisticky pojímaným zájmem o létání a příjemným ukotvením v plachtařské partě.
Ukázka:
Mnozí u nás ve třídě nemají Otakárka fenyklového rádi. Já jsem však vždycky k němu lnula a jen láska k Elišce mi tehdy zabránila, že jsem ho nevolila za předsedu. A tu mi napadne: K čemu vlastně potřebuji přítelkyni? Stejně dobře mohu mít kamaráda. Nahlas řeknu hlasem nesmělým, jako bych dobývala srdce některé dívky:
„Budeme kamarádi, ano?“
Podíval se na mne udiveně, jako bych spadla z oblak. „Co to mluvíš? Jsme kamarádi!“
„Ale já to myslím jinak. Opravdoví kamarádi.“
„Dej pokoj,“ vykřikne schválně hrubě. „To tak! Aby byly ve škole řeči!“ Uvažuju, jak mu to vysvětlit, a on pokračuje tichým domlouvavým hlasem. „Heleď, holky nemám rád. Ale tebe jsem tím nikdy nemyslel. Ty jsi skoro jako kluk. A kamarádi jsme už dávno, tak co, jaképak pitominky!“
Kdysi jsme se s Eliškou seznámily tak, že jsem jí vyprávěla o mamince. Otakárka fenyklového by to sotva zajímalo. Kdybych mu však pověděla o Janovi?
„Řeknu ti tajemství,“ hlesnu a on se na mne vyřítí:
„Nechci! Dej pokoj!“
Zavolají nás a my se rozběhneme za přetaženým větroňem. Když utíkáme vedle sebe, Otakárek fenyklový našel větší výřečnost:
„Abys věděla, jsme kamarádi! Na to můžeš vzít jed! A dej pokoj! Nebo ti budu muset naplácat.“
A tu si přeju z celého srdce, jako už bezpočtukrát, být hochem, cítit a myslit jako hoch. Být svobodnou a nezávislou jako chlapci a bohové.
Jako mladá jsem přečetla knihy paní Šmahelové snad všechny a všechny se mi moc líbily, myslím že i dnešním mladým slečnám mají pořád co říct, paní Šmahelová nepsala o určité době, její příběhy jdou s časem a jsou aktuální i dnes.
Tato kniha mi vylepšila náladu, nebot hlavní hrdinka bojovala proti tetě, která byla ze staré školy( létání není pro ženy, žena má být křehké stvoření atd.)
Štítky knihy
pro dívky pro mládež pro dospívající mládež (young adult) dívčí romány
Autorovy další knížky
| 1959 |  Velké trápení |
| 1984 | Stíny mých otců |
| 1979 | Žena roku 1900 |
| 1964 | Dobrá mysl |
| 1985 | Stopy mých otců |
Tato kniha mi jednou byla půjčena mou babičkou... a poté se stala trvalou součástí mé knihovny. :) Vypráví moc pěkný příběh osiřelé dívky v rušném období života, která žije se svou v minulosti zaseklou pratetou. Silně se zde tudíž vyskytuje téma rodinných, generačních problémů. Útěchu hlavní hrdince Máše později poskytne obrovská vášeň pro bezmotorové létání, kterou v sobě objeví díky členství ve Svazarmu. Přicházejí též trable s kamarádkami, chlapci, zkrátka běžné záležitosti, se kterými se mladiství potýkají. V knize je opravdu nádherně a barvitě popsáno počasí; atmosféra minulého režimu zde má jen kladné zabarvení. Krásný příběh v čele se sympatickou, odhodlanou hrdinkou, jenž nám umožní nahlédnout pod pokličku dnes už sotva se vyskytujícího koníčku. :)