Mládí na křídlech
Helena Šmahelová
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74553/bmid_mladi-na-kridlech-vlE-74553.jpg
4
83
83
Román o dívce-studentce, která se přihlásí do kursu bezmotorového létání a s vůlí být nejlepší plachtařkou se krok za krokem prodírá k dosažení svého cíle.
Přidat komentář
Tato kniha se mi v mých třinácti velmi líbila a nic se na tom nezměnilo ani po třiceti letech, třebaže svět letectvi - ať už jakéhokoli - je mi naprosto cizí.
Další skvělá knížka z mého před a pubertálního věku. Šmahelová a Rudolf byli nejoblíbenějšími autory celé naší holčičí generace.
Do knihy jsem se bohužel nemohla začíst. Třeba by se pak rozjela, ale nepřešla jsem ani přes 80 stran a knihu jsem odložila. Třeba si ji někdy přečtu, samozřejmě si ji nechám, ale teď nenadchla.
Další knížka, která mě provázela mými dětskými "lázeňskými" léty v Darkově. Pravidelně jsem si ji půjčovala při každém pobytu a četla ji znovu a znovu. Představa možnosti létat byla pro dítě s pochroumanýma nohama prostě neodolatelná. Ještě i teď mívám občas "lítací sny"
Sportovní a citově založená Máša, sirotek, vyvažuje chlad rodinného prostředí oddaností k hezčí a klidnější kamarádce. Druhou naději upíná na romantické přátelství s chlapcem - idolem z plachtařského kroužku. Jak se to ale bohužel někdy stává, oba vztahy se začnou kazit, a to z jednoho jediného důvodu… a Máša nechce být sama.
Příběh nepostrádá reflexi genderových zákonitostí. Pasivnější dívka má větší úspěch u druhého pohlaví, zatímco temperamentnější a houževnatější hlavní hrdinka samu sebe přesvědčuje, že „upne své úsilí, svou vůli - i své srdce“ na létání. Několikrát se vrací k úvahám, že kluci jsou přirozeně lepší, takže dívky musí nejen pracovat jako kluci, ale taky „překonávat samy sebe“, aby z nich něco bylo. Umiňuje si, že bude dobrá „jako hoši“ a zároveň bude pěstovat i „všechno to dobré, co má správná dívka mít“. Nedovedu si představit, že by analogicky uvažoval nějaký chlapecký hrdina.
Důrazem na vazby mezi mládeží, na neviditelné linky obdivu, touhy a něhy, mi kniha připomněla Chatu v Jezerní kotlině. Mládí na křídlech je ale o dost lehčí verze, vášeň a trýzeň nejsou vyjádřeny tak expresivně, bezpodmínečně a esenciálně. Máša se sice trápí, ale její citové bouře jsou přece jen „uzemňovány“ realisticky pojímaným zájmem o létání a příjemným ukotvením v plachtařské partě.
Ukázka:
Mnozí u nás ve třídě nemají Otakárka fenyklového rádi. Já jsem však vždycky k němu lnula a jen láska k Elišce mi tehdy zabránila, že jsem ho nevolila za předsedu. A tu mi napadne: K čemu vlastně potřebuji přítelkyni? Stejně dobře mohu mít kamaráda. Nahlas řeknu hlasem nesmělým, jako bych dobývala srdce některé dívky:
„Budeme kamarádi, ano?“
Podíval se na mne udiveně, jako bych spadla z oblak. „Co to mluvíš? Jsme kamarádi!“
„Ale já to myslím jinak. Opravdoví kamarádi.“
„Dej pokoj,“ vykřikne schválně hrubě. „To tak! Aby byly ve škole řeči!“ Uvažuju, jak mu to vysvětlit, a on pokračuje tichým domlouvavým hlasem. „Heleď, holky nemám rád. Ale tebe jsem tím nikdy nemyslel. Ty jsi skoro jako kluk. A kamarádi jsme už dávno, tak co, jaképak pitominky!“
Kdysi jsme se s Eliškou seznámily tak, že jsem jí vyprávěla o mamince. Otakárka fenyklového by to sotva zajímalo. Kdybych mu však pověděla o Janovi?
„Řeknu ti tajemství,“ hlesnu a on se na mne vyřítí:
„Nechci! Dej pokoj!“
Zavolají nás a my se rozběhneme za přetaženým větroňem. Když utíkáme vedle sebe, Otakárek fenyklový našel větší výřečnost:
„Abys věděla, jsme kamarádi! Na to můžeš vzít jed! A dej pokoj! Nebo ti budu muset naplácat.“
A tu si přeju z celého srdce, jako už bezpočtukrát, být hochem, cítit a myslit jako hoch. Být svobodnou a nezávislou jako chlapci a bohové.
Jako mladá jsem přečetla knihy paní Šmahelové snad všechny a všechny se mi moc líbily, myslím že i dnešním mladým slečnám mají pořád co říct, paní Šmahelová nepsala o určité době, její příběhy jdou s časem a jsou aktuální i dnes.
Tato kniha mi vylepšila náladu, nebot hlavní hrdinka bojovala proti tetě, která byla ze staré školy( létání není pro ženy, žena má být křehké stvoření atd.)
Autorovy další knížky
| 1959 |  Velké trápení |
| 1984 | Stíny mých otců |
| 1979 | Žena roku 1900 |
| 1964 | Dobrá mysl |
| 1985 | Stopy mých otců |
Tato kniha mi jednou byla půjčena mou babičkou... a poté se stala trvalou součástí mé knihovny. :) Vypráví moc pěkný příběh osiřelé dívky v rušném období života, která žije se svou v minulosti zaseklou pratetou. Silně se zde tudíž vyskytuje téma rodinných, generačních problémů. Útěchu hlavní hrdince Máše později poskytne obrovská vášeň pro bezmotorové létání, kterou v sobě objeví díky členství ve Svazarmu. Přicházejí též trable s kamarádkami, chlapci, zkrátka běžné záležitosti, se kterými se mladiství potýkají. V knize je opravdu nádherně a barvitě popsáno počasí; atmosféra minulého režimu zde má jen kladné zabarvení. Krásný příběh v čele se sympatickou, odhodlanou hrdinkou, jenž nám umožní nahlédnout pod pokličku dnes už sotva se vyskytujícího koníčku. :)