Mlčení
Šúsaku Endó
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328194/bmid_mlceni-ZcN-328194.jpg
4
255
255
Autor se ve své rozsáhlé románové tvorbě často zabývá otázkami vztahů kultur Východu a Západu. Není proto divu, že jej zaujalo období konce středověku a začátku novověku, odpovádající druhé polovině 16. a začátku 17. století, kdy se jeho vlast vyrovnávala s první vlnou evropské civilizace. Děj románu je zasazen do doby, kdy po desetiletích otevřených styků se Japonsko, střežící své kulturní tradice a politickou nezávislost, evropskému vlivu uzavřelo a nežádoucí vetřelce krutě trestalo. Pronásledování neunikl ani hrdina románu, jehož osudy autor líčí podle osobnosti Siciliána Giuseppe Chiary, jednoho z takzvaných ,,korobi bateren", misionářů, kteří podlehli mučení a zřekli se své víry. Dramatický příběh zaujme nejen věrností historického rámce, ale především hloubkou svědectví o síle naděje, která zbavena povrchní iluze dokáže překonat i krajní lidskou nouzi. Snad právě tento důvěryplný pohled na svět založil mimořádný ohlas Endóovy knihy.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2017 , VyšehradOriginální název:
Čimmoku – 沈黙, 1966
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostal díky stejnojmennému filmu, který mě velmi zaujal. Kniha se čte dobře a i téma je velmi hezky prodané a dokáže vtáhnout do děje. Autor Šúsaku Endó dokáže působivě vykreslit to co se v Japonsku dělo, a jaký dopad to má na konkrétní lidi a jak to dokáže otřást s vírou. Líbilo se mi, že autor hlavního hrdinu nechá pochybovat, a zkoumat co všechno znamená víra, a co je pro ní ochoten obětovat. Endó není kritický a na celý problém a konflikt se podíváme z různých úhlů pohledu. A díky tomu je to zajímavější čtení. Problém je trochu s tempem, které je hlavně ke konci hodně pomalejší. Mlčení je zajímavá kniha a pokud má někdo rád historické romány a nebo Japonsko, tak by se mu mohla líbit.
Mlčící Bůh promluví způsobem nečekaným: ne ve věrnosti a statečnosti hlavního hrdiny, ale v jeho slabosti a pádu. Autor mistrovsky vystihl křesťanský paradox.
Myšlenka, která mně naskočila bezprostředně po dočtení téhle knihy zněla "Vytrval by Kristus ve svém sebeobětování, kdyby mohl zachránit lotra po pravici a po levici? Kniha, která nemá barvitost ani poutavost filmu je zdánlivě prostá. Děj plyne kolem jednoho tématu, víří kolem něj, a zdánlivě se jedna jediná myšlenka skloňuje vše všech možných podobách. Při čtení knihy si nelze nepoložit otázku z úvodu tohoto komentáře. A nelze se neptat, zda je láska, jako nejvyšší hodnota, víc než víra? Zda je selháním formální akt bez vnitřního přesvědčení, či zda lze odpustit někomu, kdo vás Kde je hranice mezi láskou a selháním? Kde je hranice mezi sebeláskou a sebeobětováním? Knihu asi víc ocení věřící, kteří si spíše budou klást tyto otázky. Psychologie zde není podána tak, aby uspokojila příznivce tohoto žánru. Také popis kultury doby, ve které se kniha odehrává není nijak hluboký. Pokud tedy čtenář hledá román, který mu poskytne vhled do kultury a dějin Japonska , bude pro něj nesporně přínosnější filmová adaptace. Pokud hledáte knihu která klade otázky související s vírou, knihu nad kterou se budete zamýšlet, pak je toto ta pravá kniha. Asi jsem po shlédnutí filmu měl větší očekávání, takže žádné zvláštní nadšení se nekonalo.
Ťažko pochopiť vzťah k Bohu, ktorý je v knihe opísaný. Ťažko si spraviť názor koho postoj je správny a koho nie. Je to kniha na zamyslenie skôr pre veriacich ale aj pre tých čo sa zaujímajú o históriu. Príbeh si vás obmotá a stiahne vás do deja. Ešte dlho budem nad knihou premýšľať.
,, Jen šlápni, šlápni! Ja nejlépe znám tu bolest, kterou ve své noze cítiš. Smíš šlápnout. Přišel jsem na svět, abyste po mně šlapali, vzal jsem na sebe kříž, abych se s vámi podělil o vaše bolesti"
Se zájmem jsem si knihu přečetl, ale v porovnání s košatě-květnatými "Služebníky neužitečnými" našeho Jaroslava Durycha, kde je zpracováno obdobné téma, mi to přišlo jen průměrné.
Kniha, která má velikou hloubku myšlenek v otázkách víry. Souboj mezi vlastním přesvědčením, logickou úvahou, vlastním výkladem Písma a svědomím činí knihu velice originálním dílem. Navádí čtenáře k vlastnímu zamyšlení nad tímto tématem. Působí tak věrohodně, že máte pocit o prožitcích na vlastní kůži. Já sama jsem se při textu musela mnohokrát pozastavit a nechat plynout vlastní úvahy a prožitky do odeznění.Stejně jako Samuraj získává kniha čestné místo v naší knihovně.
Kam zavede mlčení Boha víru člověka? A jaký tlak a jaké situace způsobí krizi? Román je temný, sám o sobě vlastně mlčenlivý (a k tomu výrazně napomáhají formáty dopisů a dokumentu) a nastavující zrcadlo krizím, které se zdají nepřekonatelné jako kamenná zeď. Jak dobře lze rozumět hlavnímu hrdinovi, jehož motivace ospravedlní jeho jednání, a zároveň přivede Boha opět na scénu... Je to skutečně mistrovské dílo a jsem ráda, že jsem se do něj mohla ponořit.
Podrobná pitva hlbokej krízy viery, ktorá vyplýva jednak zo stretnutia dvoch odlišných kultúr a najmä z nutnosti prehodnotenia svojho chápania kresťanstva. Dlho som sa pýtal, čo nakoniec autor chce týmto temným, psychologicky, historicky aj miestopisne výborne vykresleným, dielom povedať a či to nakoniec bude stáť za prečítanie a za tie ťažké myšlienky, ktoré kniha vyvoláva (minimálne vo veriacich a kresťanoch zvlášť). Až v samom závere hlavný hrdina, porazený a potupený, zisťuje, že Boh nemlčal a vieru môže posilniť aj jej odvolanie.
PS: Ak chcete rovnako skvelú knihu s podobným námetom, no oveľa pozitívnejšie napísanú, prečítajte si Croninove Kľúče od Kráľovstva.
Myslím, že je to velmi silná kniha. Hlavně její prostřední část stojí za opakované přečtení a zamyšlení.
Celistvější obrázek o tomto období se mi ukázal až s předmluvou a doslovem knihy. Samotná kniha je zajímavá tím, že se zabývá oním nepříjemným - podlehnutímu. I to je třeba zaznamenat, moci si promyslet, zda je to opravdu k odsouzení.
Moc jsem nevěřila, že kniha mě jako ateistu opravdu zaujme, ale možná právě díky nezaujatému pohledu mě popis střetu dvou náboženství a kultur hodně bavil. Kniha obsahuje spoustu zajímavých teologických a psychologických úvah, které dovedou zaujmout každého člověka bez rozdílu vyznání či nevyznání a zároveň nabízí dobrý příběh.
Člověk v životě prožije několik osudových setkání a tohle je jedno z těch mých - historická meditace o srážce dvou různých světů (křesťanské obětavosti v podání portugalského kněze a japonské svéráznosti) a hluboké krizi víry. O lidském odhodlání i naivitě, která postupně získává konkrétnější tvar a v bolestech dospívá. A o nekonečném míjení.
Provázela Rodriguese životem upřímná láska k lidstvu a Kristu, nebo spíš strach z toho, co by se stalo, kdyby onen vztah zpochybnil? Kdyby dal najevo vlastní slabost? Je jeho touha přežít obdivuhodná, nebo se za ní skrývá zbabělost? A dá se jeho utrpení opravdu srovnávat s tím Kristovým?
"Jen ranní moře bylo krásné... A Bůh mlčí jako to moře. Stále mlčí."
Střet dvou životních filosofií a světonázorů, snaha o evangelizaci míst, kde tradice hluboko zapustila své kořeny, doporučuji milovníkům feudálního Japonska
Přiznám se, že knihu jsem četl v angličtině od Picador Classic, která má už samotnou obálku poutavě nejednoznačnou. Na první pohled krásná, na druhý, detailnější, trochu děsivá. Obojí je však důležité, protože sleduje jediný cíl – vztáhnout se ke čtenáři a jen tak ho nepustit. A právě takové bylo pro mne i samotné Mlčení. Po přečtení komentáře Scorceseho ke knize a úvodní části jsem dospěl k závěru, že knihu nikdy číst nebudu, protože (i) jsem ateista, (ii) preferuji milé a krásné věci, nikoli čtivo o mučení (stačí mi, že média vyzobávají jen to špatné ze světa a chrlí to na nás, proto jsem neviděl smysl ve čtení takových děsivostí), (iii) přirozeně inklinuji ke knihám jiného druhu a (iv) fandím Japonsku a jeho kultuře.
Proč jsem si knihu tehdy koupil, to opravdu netuším. Snad kvůli přebalu, snad proto, že jsem si říkal, že by nemusela být jen o křesťanství a misionářích, ale především o teistické víře, což je pro mne jako ateistu velmi zajímavé téma. Každý z nás sice v něco věří, ale proč věřit zrovna v Boha? A proč o tom přesvědčovat jiné lidi žijící v úplně jiných částech planety? A jak se vypořádá misionář s mlčením Boha v kritické chvíli? Doufal jsem, že mi kniha aspoň trochu pomůže najít v ní odpovědi na tyto a podobné otázky.
Knihu jsem začínal číst na dvakrát, ale napodruhé jsem ji doslova zhltl. A výsledek? Jsem nadšený (a dost zděšený)! Ta kniha je úžasná tím, že je ze 100 % o čtenáři. Zatímco většinu knih člověk prolítne a občas se nad nimi zamyslí a něco si podtrhne, u Mlčení musí čtenář pořád na něco reagovat. Endó nutí čtenáře prožívat, přemýšlet, hodnotit, a to nikoli pouze jednotlivé postavy a děj, ale hlavně sám sebe. Vlastně jsem se toho tolik o křesťanech nedozvěděl, ale hodně jsem se toho dozvěděl o sobě, protože Endo mne donutil zamyslet se nad jím předkládanými tématy.
Svět Mlčení je kompaktní, plastický a velmi uvěřitelný. V první části vyprávěné s pomocí dopisů je svět tíživě šedý až černý a s očekáváním nevyhnutelného, které stále nepřichází. Druhá část je pak podivně úlevná a klidná s působivým vyvrcholením, které bylo tak krátké, že mi málem uniklo, ale o to více zásadní a razantní. Význam poslední části a dodatku jsem, přiznám se, příliš nepochopil, ale třeba mi to ještě dojde. Jinak jsem moc rád za všechna předložená témata (idealismus misionáře, mučednictví, zřeknutí se víry, absurdnost, mlčení, snaha o prospěšnost ostatními lidem ad.) i citlivé zpřístupnění jedné éry japonské historie. Na závěr bych pak ještě jako laický obdivovatel japonské estetiky ocenil propojení příběhové linie s popisem přírody a přírodních jevů – nádhera.
Knihu tak mohu s klidným srdcem doporučit každému odvážnějšímu čtenáři. Méně odvážnému čtenáři pak doporučuji Božskou komedii, která volí o dost mírnější formu podněcování čtenáře.
Co se opakovaného čtení knihy týče, tak nevím. Znovu ji asi číst nebudu, ale určitě se vrátím k některým pasážím a znovu se nad nimi zamyslím.
Pro milovníky čaje: Oceňuji, že autor nechává Japonce usrkávat horkou vodu, ačkoliv s ohledem na jejich sociální postavení se zřejmě jedná o čaj, o kterém by ale v té době s vysokou pravděpodobností Evropan nevěděl.
Ze začátku jsem si myslel, že téma jsem si zvolil špatně, jelikož tato tématika mě prostě moc nebere. Ukázalo se však, že chybu jsem neudělal. Čtenář totiž pozná zajímavou a krutou historii zavádění křesťanství v Japonsku. Autor téměř dokumentárně, věcně popisuje události dle historických skutečností. Právě ta věcnost spolu s krutým obsahem a čtivostí může čtenáře zaujmout, tak jako mě. 70% a 4*, 30.3.2018.
výborné ponorenie do mysle misionárov a miniatúra zmýšľania izolovanej a izolacionistickej japonskej spoločnosti. radosť čítať a ešte väčšia pri knihe premýšľať.
První část (formou dopisu) je spíše dobrodružná - misijní výprava a první seznámení s místními, teprve v druhé části (již vyprávění ve třetí osobě) dojde na samotnou podstatu, tedy dumání o Bohu, životě, světě a postavení člověka (nejen kněze) v něm. A jak jsem se obávala scén s fyzickým mučením, tak mě - spolu s hrdinou - výrazně více mučily všechny pochybnosti... související s krizí víry, víry v šíření víry, víry ve "stejného" boha. Nejsilnějším mučícím nástrojem se ale bezesporu - nejen pro hrdinu - stalo mlčení Boha jako reakce na všechna hrůzná příkoří konaná lidmi na lidech.
"Jak strašný žert, kdyby Bůh nebyl! "
(Pozn.: kniha není o misionářích a "vnucování víry" ve zcela odlišném kulturním, historickém a koneckonců náboženském prostředí - je o víře jako takové, o tom, co každý věřící musí chtě nechtě sám za sebe neustále zkoumat, když se kouká kolem sebe a přitom věří v milosrdného všemocného boha).
Pozdější Samuraj je dle mého lépe uchopitelný a pochopitelný pro všechny (viz též můj komentář u knihy).
Filozofický román, který je psaný spíš v evropském stylu, budou určitě jinak hodnotit křesťané a jinak ateisté. Já jakožto nepraktikující katolík vnímám knihu jako výborný psychologicko-filozofický román o těžké krizi víry, kterou musí projít každý, kdo striktně dodržuje veškerá pravidla a žije dle Desatera. Endó velmi pomalu vykresluje křehkou psychicku mladého kněze, pro něhož je zpočátku vrcholem mučednická smrt, postupem času ale chce zůstat živý a při setkání se svým učitelem zjistí, že je nutné respektovat jiné náboženství jiné země. Děj tu prakticky neexistuje, všechno je o popisech doby a pocitech, které hlavní hrdina prožívá, proto jde Endó do naprostých detailů a do psychiky nahlíží opravdu důkladně. Někdy je to psáno hodně těžkým jazykem a souvětí jsou zbytečně dlouhá a celé se to vleče, to jsou ale vlastně jediné výhrady, které k jinak hodně zvláštní, ale výborné knize mám. PS (MENŠÍ SPOILER): To, že vynikající film z roku 2017, má jiné zakončení než kniha, vzhledem ke křesťanské výchově a vyznání režiséra Scorseseho zcela chápu - dává totiž naději, že uvnitř člověk víru nikdy neztrácí. (KONEC MENŠÍHO SPOILERU) 75%
Slovy Varla Frištenského z Dobytí severního pólu: No že bych to musela číst (původně vidět) znova...
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno japonská literatura misionáři misie křesťanský Východ pronásledování křesťanů šogunát historické rományAutorovy další knížky
| 1987 |  Mlčení |
| 2018 | Samuraj |
| 2019 | Hluboká řeka |
| 1980 |  More a jed |
| 1983 | Keď zahvízdam |
Tohle byl ponor do japonské historie viděné očima japonského spisovatele. Pohled na období zákazu křesťanství v Japonsku. Mašinérie i krutost. Niterné hledání Boha. Cena lidského života tu nehrála takřka žádnou roli. Román se čte dobře. Je zvláštním způsobem rozdělen na několik částí. Vše začíná vyprávěním v ich-formě v podobě dopisů, které píše hlavní postava...