Mléko a med

Knihu jsem si zamilovala. Mám ji doma v originále i v češtině. Je to takové pohlazení ženské duše, a myslím, že každá z nás si tam najde to své.

Mléko a med není nic pro mě. Přečteno, ale až na občasné výjimka, ve mě básně nezanechaly žádný hlubší dojem, nevyvolaly žádné emoce. Básně jsou různorodá směsice milostného kňourání, feministických blábolů a sem tam proloženo něčím celkem normálním a příjemný, co nepůsobilo ani tolik naivně, ani prvoplánově.
Asi se musím smířit s tím, že jsem necitelný nekulturní barbar a tato jemná ženská lyrika ve mě nezanechala hlubší dojem. Raději v poezii zůstanu věrná autorům, jako je Baudelaire, Nezval nebo Gellner.

I když poezii normálně nečtu, čekala jsem po tak velké propagaci skvělou knihu, ale dostavilo se velké zklamání. Pár básní bylo pěkných, ale zbytek se mi vůbec nelíbil. Možná v originále by to bylo lepší nicméně v češtině nedoporučuji.

Co k tomu říct,básně sice nečtu ale ten humbuk okolo nechápu,přečetla jsem to a nic ....aspon knížka do výzvy

Četla jsem Milk and Honey v originále, protože spousta čtenářů nepřijala překlad zrovna vřele. Musím říct že od knížky, kolem které je takový povyk jsem čekala mnohem víc. Tím nechci říct že se mi nelíbila. Nicméně, žádný "wow" efekt taky nepříšel...

Hodně zvláštní kniha,dost feministická,autorka se pravděpodobně vyrovnává s problémy psaním.Popravdě nechápu jak tady mohla kniha vyjít za tak neskutečný prachy,ale poezii moc nehovím,odškrtávám si bod do výzvy.Jinak pro mě asi nic moc.Možná bych tomu dala šanci v originále,překlad tomu asi dost ubral.

Nenazvala bych to zrovna poezií, ale spíš citáty nebo glosami ze života, které působí někdy depresivně, někdy povzbudivě, smutně i optimisticky. Má-li to být výpovědí o autorčině životě, pak je mi líto, co vše asi musela prožít. Zaujme asi spíš mladší čtenáře.

Tohle je moje první zkušenost s poezií a docela to ušlo, ale čekala jsem od toho víc.

Mně je celkem jedno jestli mělo jít o klasickou, moderní nebo rádoby poezii. Je mi to fakt buřt. Knížku jsem si koupila (ano, podlehla jsem reklamě, jelikož na mě vyskakovala snad všude) a myslím si, že to nebyl špatný kup. Mám ráda různé citáty, myšlenky. A to splňuje. V básničkách nebo v rádoby básničkách, jak někdo píše v komentáři, jsem se i viděla, usmála. Neříkám, že úplně v každé jsem našla myšlenku, ale ve spoustě ano a dostaly se na seznam mých oblíbených "citátů". Já vlastně poezii vůbec nerozumím, takže nemůžu soudit a nevyhledávám ji, ale tato knížka mě fakt potěšila. Takže já jí těch 5* dám, protože si to zaslouží a vím, že je to kniha, kterou znovu otevřu, abych si přečetla mé oblíbené úryvky! :) A to vůbec nemluvím o vzhledu knížky, který se mi taky moc líbí!

Na začátek musím podotknout, že jsem četla knihu v originále, neboť překlad pro mě ubírá na kvalitě. Knihu jsem objevila s kamarádkou v knihkupectví, okamžitě jsme si začaly recitovat a naprosto jsme knize propadly. Ne kvůli mainstreamu, ne proto, abychom šly s davem.. Ale obě jsme se v ní našly. Pro mě má kniha opravdu velkou hodnotu, neboť ve mě dokázala vzbudit emoce, donutila mě plakat i smát se.. A taky vzpomínat. Hádám, že lidem, kteří si prožili něco z toho, se kniha líbit bude. Já jsem se v hodně básních našla, až neskutečně moc. Naprosto doporučuji v angličtině, nejlépe si recitovat. Pohlazení po duši.

V jednoduchosti je krása. A je umění dokázat říct tolik v pár řádcích:)

Rupi. Žena, která dokázala mé pocity přenést na papír. Děkuji!

Vůbec mě nenadchla.. Má krásnou obálku, ale obsah je pro mě obrovským zklamáním :(
Poezií bych to už vůbec nenazvala..

Nevím, co napsat. Vypadá to, že "poezii" asi nerozumím a knížka mě osobně moc neoslovila. Vlastně nechápu proč je z toho takový fenomén.
S něčím jsem se i ztotožnila.

Poezii vnímám jako něco
co pohladí lidskou duši
dotkne se srdce
vykouzlí úsměv na rtech
anebo přiměje slzy
aby kanuly po tvářích.

Tato kniha pro mě
poezii nepředstavuje
neboť v ní nacházím jen
smutná
rozervaná
až hrubá slova
která někdo položil na papír
a nechal je tam jednoduše ležet.

Prý moderní poezie....ani v nejmenším se toto nepodobá poezii. Nazvala bych to spíš sbírkou básní a útržků z autorčina růžového deníčku. Velice přeceňovaná kniha.

Masivní propagace napříč internetem vyšvihla Mléko a med na vrchol žebříčku prodejů. Stojí ale za to?
Spíš než poezii bych tuto knihu označila jako sbírku myšlenek, pocitů a postřehů autorky - dá se říct takový deníček. Některé stránky jsou hodně osobní; Rupi Kaur do knihy promítla část sebe a na jejích řádcích nepřímo vyzývá k zamyšlení. Jako pozitivum beru, že každý si může knihu interpretovat podle sebe, někdo s v ní možná dokonce najde. Část myšlenek z knihy jsem už v jisté podobě viděla i četla, nejedná se tedy o nic světoborného. Jedno přečtení mi stačilo, domů bych si jí určitě nekoupila.

Tomu říkám tah na branku, mladá poetka svou prvotinou dobyla svět, nebo alespoň jeho většinu. Nejprve se její kniha objevila snad na všech knihomolských instagramových účtech v cizině, poté se rychlostí laviny šířila i do našich končin. Skvělý marketing. Když se mi dostala do ruky ( v originále) ocenila jsem minimalistický obal a celkově vyznívající obsah knihy, ale ruku na srdce, o to až tak nejde, že?
V básních využívá minimum slov, někdy i dobře zvolených, to jí nemohu upřít, ovšem některé z nich - pro mě spíš motivační moudra - jako by byla vytržena odněkud z nástěnek na pinterestu a dalších sociálních sítích.
Shrnuto podtrženo, je to hodně individuální kniha o ženských tématech, silných prožitcích a pohledu do ženského nitra....záleží na každém jak moc velkou jí dá šanci.

Komentář Habany přesně vystihuje moje pocity vůči této knize. Neměla jsem velké očekávání, a ničeho velkého se mi nedostalo. Rupi Kaur mi namazala med kolem huby, a pak mi nalila do chřtánu zkyslý mlíko. Asi tak nějak. Rozhodně nečekejte nic hlubokého. Je to taková slepenina facebookových citátů a mouder, místy připomíná jednoduchý undergroundový alternativní popík pro hipstery. Některé "básně" jsou pozitivní, jiné spíše feministické. Pár z nich bylo skutečně trefných a objevných, ale od takové vychvalované knihy by chtěl člověk víc. Spousta básní mi vůbec nic neřekla (pokud to nebylo jazykovou bariérou, četla jsem knihu v originále), připadaly mi krapet ploché a samoúčelové. Dál se mi několik básní přímo hnusilo, protože v nich autorka (lyrický subjekt, chcete-li) popisuje, jak žena, která bude s jejím ex po ní, s ní bude neustále srovnávána a nikdy nebude jako ona. Není to vůči té druhé ošklivé a jedovaté?
Kniha mi přijde poměrně přeceňovaná, ale pokud pomůže k oživení poezie a přiměje čtenáře sáhnout po další poezii, proč ne. Já si půjdu radši přečíst Smuténku od Skácela, tomu říkám moderní poezie.