Mlha nad Iquique
Diego Zúñiga
Novela Mlha nad Iquique vypráví o nefungující rodině z pohledu mladého chlapce, studenta žurnalistiky, vyrůstajícího s rozvedenou matkou v chudých poměrech. V knize líčí, jak jede s otcem a jeho novou rodinou z hlavního města Santiaga přes poušť na sever a pak za hranice do Peru, kde mají chlapci udělat nové zuby. V krátkých kapitolách se střídají lyrické pasáže a popisy odosobněné pusté krajiny s jednoduchým dějem a s protagonistovými představami o budoucnosti. Autorův styl je stručný a přesný, zachycuje mrazivou prázdnotu krajiny, odrážející osiřelost vypravěčova života. Působivý, naléhavý a zároveň velmi čtivý text lze také číst jako metaforu neuspokojivého života v postdiktatuře, kde nikdo nebyl potrestán za zločiny proti lidskosti, i jako smutný obraz rozpadu moderní rodiny.... celý text
Přidat komentář
Bom dia.
To si vám takhle sedím na Maltě v kavárně a říkám si "otevřu si knížku a budu dělat že čtu a pak přijde nějaká buchta a já řeknu čau buchto, jak to de a buchta řekne de to dobře kemo, dáme nějakej sex a já řeknu buchto, tak proč ne, když mě přemlouváte, tak já teda dám jeden sex, ale musím vás upozornit protože můj penis je velkej jako autobus a ta buchta řekne no to snad ne a já řeknu ano, u lalala a pak půjdeme domů a já tam ukážu na nějakou fotku na zdi a řeknu umění buchto a ona řekne panebože, vy jste tak sečtělej a já řeknu pikaso, dal mi to známej, Džordž, je mrtvej a buchta řekne Co se mu stalo a já řeknu Nechci o tom mluvit kámo, ukaž mi roští, cože, no jasně, a už to povalíme po výpadovce do orgasmu.
Jenomže to ono ne!, protože jsem knížku přečetl za hodinu a měl jsem chuť jí hodit do moře. A nebo zmlátit. Ale to je knížkám většinou jedno. V tomhle díle se zase nějakej frajer vydal na pole indie filmů, ve kterých je děcko, který je smutný a okolní svět je velmi syrovej. No teda. Já bych všechny tyhle čůráky z jižní ameriky, co nadávají na gengy a tak, chtěl vidět jak u nás na vesnici sbíraj brambory!
3/10.
rádoby emocionální jízda skrz provařené elementy.
V ich formě vypráví 20-letý kluk na přeskáčku o sobě, svých rodičích a prarodičích, probírá přítomnost i minulost. Někdy se mi zdálo, že věty by spíš říkalo dítě a ne dospělí student.
Útlá knížka, i příběh takový útlý. Nic moc, jednohubka, příliš malá. Přitom složitě napsaná.
Atraktivní prostředí Chile.
Tuto knížku bych nezatracovala. Zůstává po ní drobná pachuť, ale to je prave to, co celková atmosféra popisovaná vypravěčem, který je k ní v zásadě lhostejný, vystihuje. Pachuť. Pocit, ktery si člověk zapamatuje, což k knihu řadi do kategorie "nepamatuju si přesně, o čem to bylo, ale pamatuju si, že jsem to četla" :)