Mlhy na Blatech
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247205/mid_mlhy-na-blatech-qY8-247205.jpg
4
139
139
5. vydání románu z okolí zbudovských blat.
Přidat komentář
Nádherné dielo z dôb, kedy sa ešte nosila česť a poctivosť, a dopoludňajšie polihovanie v posteli sa považovalo za hanbu. :-)
Není nad to přečíst si pohodovou, komfortní knihu. Tou Mlhy na Blatech rozhodně jsou, vyvolají ve vás pocit, že se nalézáte v úplně jiném století. Najednou naprosto nechápete, jak dokáže lidstvo žit v takovém neustálém shonu a hluku, když si kdysi vystačilo s prostým bytím a krásou žití.
Nemyslím si, že by v dnešní uspěchané literatuře, ve které každý prahne po akci, magii nebo drastických scénách uspěla, nicméně možná právě to má své vlastní kouzlo. Dlouhé popisy blat jsou velice poetické a nádherně vykreslené, skoro, jako byste stáli přímo na jednom z blatských kopců.
Klostermann vystavil naprosto běžný příběh nešťastné lásky, přátelství a krásy prostého života, zaobalil ho do nádherné přírody a vytvořil něco, na co do konce života nezapomenete. Několikrát jsem se přistihla, že hltám každé slovo, jako ten nejšťavnatější vesnický drb.
Konec mi přišel mírně uspěchaný. S tímhle se stalo to a to a to. Konec. Tohle bylo snad jediné minus celého příběhu. Ani to mě však nezastaví od toho, abych příběh ohodnotila plnou škálou hvězd.
Pohlazení po duši. Příběh ze života sedláků před více jak sto lety psaný krásnou češtinou. Skvěle popsaná atmosféra zbudovských blat.
Hutné čtení plné přechodníků, které dá čtenáři zabrat, je dost rozvláčné, na jádro příběhu si počkáte. :) Toužíte-li zjistit, jak se žilo na Jihočesku 19. století, Blata si přečtěte. Klostermann píše zajímavě, v jeho textu se pod všemi těmi přechodníky ukrývá humorný podtón, místy působí trochu pobaveně , nevím, jak přesně to popsat. Prostě Klostermann byl docela týpek, kterému by se dobře sondoval i běžný život v současné době, určitě by si to užil. :)
Tentokrát jsem se pustila do prohlídky neméně krásné rybníkářské krajiny okolo Č. Budějovic, kde sledujeme životy sedláků, rybářů, ale okrajově i panstva. Ani tady ten život nebyl úplně jednoduchý, ale byl aspoň o trochu snadnější, hlavně co se týče dostupnosti sousedství a ostatních obyvatel, jinak to byla též dřina, jejíž výsledek závisel na rozmarech počasí. Na tajemných blatech, o kterých se toho hodně napovídolo, snadno zabloudil i ten, co to tam znal, obyčejní lidé a panstvo byli pořád tak trochu ve střetu ohledně toho, kde jak kdo může hospodařit... Na tomto pozadí sledujeme milý příběh selské dcerky a čeledína a vydáváme se do mysli těchto prostých lidí.
Z aktuálního kola #klasikomilove jsem si vybrala jen Karla Klostermanna, konkrétně jeho román Mlhy na Blatech, ale obávám se, že to nebylo přesně to pravé pro mě, minimálně tedy v mém nynějším rozpoložení. Bylo to hutné a těžké čtení, které se mi vleklo a místy jsem se nachytala, že už si přeji, aby to bylo za mnou
Těšila jsem se na přírodu, ale dostala jsem spíš sondu do duše venkovského lidu počátku minulého století, kdy byly společenské poměry samozřejmě diametrálně odlišné od těch dnešních, a tak jsem si k hrdinům románu hledala jen velmi těžko cestu.
Můžu se jen domnívat, jak bych se bavila, kdybych na to byla lépe naladěná, ale takhle mi Klostermannova mravokárnost strašně lezla na nervy (a já vím, že on za to nemůže, prostě je to věrné své době), stejně jako jsem protáčela oči nad tou hrůzou, že dívka odhalí kotníček a nedejbože se zamiluje do někoho pod svou úroveň A pak je tu jeden napravený chlapec, který se na správnou cestu vydal poté, co se zamiloval a vyslechl si panímámino vypravování o regionální historii a sebeobětování hrdinného Kubaty pro blaho kraje a v něm žijících bohabojných a tvrdě pracujících sedláků.
Jihočeský kraj plný rybníků, v němž se příběh odehrává, mi vlastně taky moc nesedl, popravdě jsem čekala větší blízkost Šumavy, kterou mám ve svém srdci za jeden z nejkrásnějších koutů naší země. Za to ale pochopitelně nemůže Klostermann, to je mou vlastní vinou, že jsem si sama nezjistila, jak vzdálena budu na Blatech šumavským hvůzdům.
To nejzajímavější, co si z knihy odnáším, je fakt, že Jakub Kubata byl podle všeho skutečnou historickou osobností, byť zřejmě trochu lidovým vyprávěním zidealizovanou, a nedaleko Zbudova najdete jeho pomník i popravčí kámen.
Lyrizované popisy krajinek Klostermannovi jdou dobře, ta atmosféra je z toho opravdu cítit, jako bych se tam procházel sám, ale ty postavy a děj... To se mi zdálo celé jaksi rozplizlé. První půlka byla docela zajímavá, ještě ta scénka na hrázi a u soudu vypadaly, že se to pěkně rozjede a... A nic. Jako by najednou autor nevěděl jak dál, jak to ukončit a zároveň se tam snažil narvat "happy end". Napsal bych víc k hlavním postavám a co mi na nich vadilo, ale nechci to zkazit případným zájemcům spoilerováním.
Edit: už jsem četl další knihy od Klostermanna a zdá se, že všechny trpí tím samým - popisy krajiny jsou super, ale ty postavy a jejich chování jsou jaksi strašlivě umělé
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
České realistické tvorbě jsem se od svých dob studia vyhýbal. Obyčejné příběhy obyčejných lidí v obyčejných kulisách nebylo něco, co by mi přirostlo k srdci. Když jsem však procházel babičky starou knihovnu a objevil Klostermannovy Mlhy na Blatech, věděl jsem, že si knihu musím přečíst. Nějaká zvláštní kombinace autorovy osobnosti, jihočeského patriotismu a lásky k přírodě mě přesvědčila, že příběh šumavských obyvatel bude to pravé, co teď hledám.
Nemilé bylo mé překvapení, když jsem se po začtení do prvních stran dozvěděl, že nejsem na Šumavě, ale v jakési prdelce na budějcké placce. Ty samé stránky mě ovšem během chvíle vrátily do dětství, kdy sice už nikdo pole neoral pluhem s koněm, obilí neleželo na mlatu a děti nespaly ve stodole, ale nebe bylo modřejší, tráva zelenější, pivo říznější a ptáci zpívali veseleji. Plástovice, Pašice, Hlubokou a další místa objevující se na Blatech mám z domova na dohled, takže jsem přesně věděl, kudy chodí Potužák s Krušným, pytláček Vojta i panstvo na Hluboké.
Především popis obyčejného života sedláků a jejich lpění na tradicích jako na tom dobrém je nosným trámem knihy. Jazyk je druhým pohlazenám knihy, je košatý, plný dlouhých souvětí a historismů, především co se povolání týká. Setkáme se tedy s hříbkem, mládkem, baštýřem a dalšími tradičními povoláními 19. století.
Příběh je vcelku jednoduchý, točí se okolo vztahu hříbka Vojty a Potužákovy dcery Apoleny. Na tom bych neviděl nic hrozného, zakázanou lásku používají autoři od té doby, co se naučili psát. Vadila mi jiná věc, i když říct vadila je vcelku silné... Tou věcí byla Vojtova proměna, kterou popisuje Klostermann velmi naivně, romanticky. Chvílemi mě napadalo, že celá stylizace knihy mi ani tak nezapadá do realismu, jako spíše do romantismu.
Ale nebudeme škatulkovat. Knížka se i přes větší počet stran, rozplizlost děje a rozsáhlé (rozuměj nádherné) popisy prostředí četla skvěle. Ke Klostermannovi se ještě velmi rád vrátím.
Zase jedna z knih, které vypravují o starých časech, o tom, čím se lidé zabývali, čím se trápili, z čeho se radovali. Na rozdíl od Sklářů se mi tato zdála trochu zdlouhavá, ale přesto jsem ji přečetla s chutí a bavila mě.
Tato kniha mi přišla od p. Klostermanna asi jako nejslabší, ale i tak jsem se do ní dobře začetla, prostě p. Klostermann to umí. Asi jsem čekala naši známou Šumavu, ale i když tu byly spíš močály a mlhy na jihu Čech, tak opět - měly i tady své kouzlo, napínavost, dokázaly vtáhnout do atmosféry tehdejší doby a krajiny. Nějak jsem tu nemusela vzpomínání na popraveného hrdinu Kubatu a veškeré ty legendy o odporu sedláků vůči vrchnosti.
Krásně psané, krásně čtivé, vtáhlo mě to, fandila jsem i nesnášela. Škoda, že to rozuzlení bylo takové hopem.
Tohle byl tak hezký a milý příběh, že jsem si odpustila dát čtyři hvězdičky za přílišnou rozvláčnost a hodnotím plným počtem. Asi bych neuvěřila, že toto se opravdu stalo, ale kéž by se stalo. Narozdíl od předchozích dvou děl (V ráji šumavském a Ze světa lesních samot), kde mělo dění spád, je tato próza méně realistická, víc pohádková a dost rozvláčná, Přesto ve mě zanechala velmi příjemný pocit. Z celého díla je cítit autorova láska ke krajině a k místním lidem.
Knižku jsem poprvé četla tak před 25 lety,zůstal mi po ní v paměti čtenářský zážitek natolik silný,že jsem si nyní knížku koupila a prožívám život na Blatech znovu.
Tentokrát se Karel Klostermann přesunul mimo území Šumavy. Velmi věrně zachytil vesnické prostředí a hrdé selské rody. Jejich život nebyl jednoduchý a vazby a vztahy mezi nimi taky ne. Opět tu popsal i jednu živelnou pohromu a to velmi barvitě. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že se díky jeho vyprávění ocitám přímo v centru dění, chodím pytlačit kapry a vůbec se pohybuju po Blatech. Měla jsem z toho až husí kůži. I ta mlha povalující se nad krajinou byla téměř hmatatelná. Při čtení jsem si i já vzpomněla na Větrnou hůrku. Nedivím se, že Kubata dal hlavu za Blata.
Další z malebných příběhů od Klostermanna. Tentokrát se neodehrává na Šumavě ale u Hluboké. Kniha se krásně četla, takže jsem ji měl přečtenou za poměrně krátký a čas a při čtení jsem se bavil. Představoval jsem si nejen pohyb hrdinů po blatech ale prostě celý děj knihy, což se mi u mnohých knih nestává. Je to zkrátka kniha, která pohladí.
Příběh dvou sedláckých rodů Potužákových a Krušných žijících u Blat.Tentokrát se mi zdála kniha zdlouhavá.Skláři se mi líbili více.
Knihu jsem četl v minulosti. Tento autor se stal básníkem Šumavy. Jeho povídky a romány zachycují život šumavských sklářů, dřevorubců, vorařů, pytláků. Jsou také obrazem šumavské přírody. Klostermann má barvitý sloh a jeho příběhy jsou poutavé. Kniha se mi líbila.
Četla jsem dřív, příběh byl milý a čtivý jen na můj vkus trošku víc zdlouhavý . Přesto mám v knihovně a třeba se k němu jednou vrátím.
Štítky knihy
19. století zfilmováno česká literatura venkovské romány blata
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 1971 | Skláři |
| 2004 |  Erotomanie |
Nádherné čtení, naprosto vás zpomalí v dnešní uspěchané době.