Mlhy Ölandu
Johan Theorin
Je chladný den na konci léta. Malý chlapec opatrně leze přes kamennou zídku u osamělého domu. Rozhlédne se po travnaté krajině Ölandu, vykročí do mlhy a beze stopy zmizí... Nikdo, rodina ani policie, jej už nikdy nespatří. O dvacet let později dostane Julie, matka zmizelého chlapce, od svého otce podivnou zprávu: má se vrátit na Öland pomoci mu hledat ztraceného vnuka. Poštou mu totiž přišel balíček, v němž byla chlapcova bota. Temná minulost se bolestně vrací a Julie je rozhodnuta odhalit tajemství na vlastní pěst. Brzy však zjišťuje, že jí chce někdo v pátrání za každou cenu zabránit. Je to snad domnělý vrah Nils Kant, muž, který měl být už dávno mrtvý? Mnozí lidé totiž stále věří, že tento muž dodnes bloudí pustinami Ölandu a zjevuje se ve chvíli, kdy přichází hodina stínů a ozývají se hlasy mrtvých...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2024
,
Audioteka
Originální název:
Skumtimmen, 2007
Interpreti: Gustav Hašek
více info...
Přidat komentář
Páni, tak tohle byla skvěle promyšlená detektivka! Autor krásně sugestivně čtenáři popisuje Öland, aby si dokázal přesně představit, co se kde a proč děje apod. Samotný děj, rozdělený do dvou časových rovin, je hodně ponurý a smutný stejně jako ölandská krajina. Obě části mě moc bavily a obzvlášť mě zaujalo, že Theorin ukazuje nejen, jak Kantovy zločiny vnímá okolí, ale dává nahlédnout i do duše samotného Nilse. Takto zajímavě si pohrál s psychologií všech hlavních postav. Mimo jiné se mi líbilo, že záhadu nerozplétají pouze policisté, ale především skupinka důchodců. Činilo to tuhle detektivku netradiční. Byla to moje první severská detektivka a rozhodně ne poslední! Vřele doporučuji. :)
SPOILER!!!
Zdálo se mi, že jsem asi divná, že soucítím s několikanásobným vrahem Nilsem Kantem, když se mu stýskalo po domově a po matce. Ale jak se ukázalo, nic nebylo takové, jak to vypadalo.
Bylo to rozvláčnější, od prostředka už jsem některé popisné pasáže brala letecky, ale dalo se to. Jen ten konec mi úplně nesedl, zdál se mi poněkud zmatečný, u některých Gerlofových vývodů jsem nepobrala jak k nim dospěl, Julie tam vyslovila jméno, které jsem si nepamatovala a nepodařilo se mi dohledat, kdo to měl být, pořadí pohřbených v jednom hrobě nemělo logiku... Ale možná je chyba ve mně. Určitě zkusím Smršť a potom se uvidí.
Jak detektivky uplne nepreferuju, tak tato ponura severska detektivka byla docela dobra. Zacatek vypadal velmi nudne, ale postupne se to zamotavalo a vyjasnovalo a konec knihy jsem musel precist cely najednou jak jsem byl zvedavy jak to dopadne. Sice jsem vraha spravne odhadl o desitky stranek pred samotnym odhalenim, ale i tak to bylo zajimave. Navic tato detektivka docela sugestivne seznami ctenare s ostrovem Oland a zdejsim zivotem. K memu poteseni autor nepopisoval zadne divne a malo uveritelne situace, ktere velmi casto v jinych detektivkach byvaji. Tady bylo vse relativne civilni a uveritelne. Jenom par drobnych vytek se da najit nad kterymi se snadno mavne rukou, napriklad jen tezko si lze predstavit jak hlavni hrdina svyma tresoucima rukama stavi lod v lahvi :-) Takze proto ta hvezdicka dolu.
Kniha se mi četla dobře, zápletka ve dvou časových rovinách, zajímavé prostředí. Jen ten závěr -rozuzlení případu se mi příliš nelíbil
Nádherně popsané prostředí, které vás vtáhne. Máte dojem, že jste opravdu na tom ponurém ostrově. Zápletka se mi také velmi líbila. Hodnotím velmi kladně.
Z počátku se to docela táhne, ale prolínání přítomnosti a minulosti zvyšuje napětí, kterému pomáhá i popis ponuré atmosféry ostrova. A nečekaný závěr příběhu opravdu překvapí. Takže určitě zkusím nějakou další autorovu knihu.
J.Theorin mě opět nezklamal. Střídání časů, pomalu do sebe zapadající části smutného příběhu a krásný popis ostrova. Přečteno za dva dny...
Vraha jsem vůbec neodhadla a za Jense mi slza ukapla.
precteno podruhe a nelituju :)
casove roviny se prijemne doplnuji, zapletka je zajimava, postup vysetrovani nenasilny a rozuzleni prekvapive.
Líbí se mi,jak autor střídá minulost a budoucnost. Konec byl trochu překombinovaný,ale jinak autor udržoval stále napětí. Celkově se mi kniha líbila moc,stejně jako jeho druhá kniha Smršť.
Tato kniha mě úplně pohltila, četla jsem ji před pár lety a byl to můj "první" thriller co se týče severské krimi. Od té doby nečtu prakticky nic jiného ne "severky".
Příběh graduje až do samého konce, vůbec není šance se od knihy odtrhnout než se přečte poslední stránka:)
Můžu jenom doporučit!
Tato kniha se mi z těch Ölandských líbila asi nejméně. Možná to je tím, že jsem jí četl jako poslední z této série. Kniha nebyla špatná, jak je u Thorina zvykem, zase se zde projevuje lehká známka duchařiny. Öland je pořád stejně zahalený mlhou a napětí je taky dostatečné. Kniha se mi, ale nečetla tak dobře jako ostatní díly, nedokázal jsem se tolik vžít do děje. Není to zklamání, ale ani žádné překvapení.
Možná to je pro někoho jen další z řady severských krimi, ale mě se to líbilo.. Drsný příběh, drsná krajina, drsní lidé... Bylo to sice smutné, ale bylo to velmi čtivé..
Strašně smutná knížka. Hlavně jako mámu stejně starýho dítěte, jako byl chlapeček, když zmizel, mě to hrozně zasáhlo, bylo mi smutno a úzko. A ten konec... Prostě beznaděj... Ale krásně napsaná a propracovaná beznaděj... Nutí člověka k tomu, aby si opravdu užíval momenty, které má.
První kniha tohoto autora, která se mi dostala do ruky byla Smrsť. A líbila se mi moc. Mlhy mi připadly temnější, bolestivější a s ohledem na to, že se jedná o zmizení dítěte a děj se odehrává i v letech dávno minulých, plus kombinace stařičkých postav a nešťastné alkoholičky, to na mě nějak tak všechno padlo... jako ta mlha... Až mi bylo všelijak. ;-) Čtyři hvězdičky.
"... každý příběh má svůj čas. V minulosti si lidé vždycky dávali načas, když něco vyprávěli, ale dneska se na všechno hrozně spěchá." (str. 172). I mně se zdálo, že si Theorin dává se svým vyprávěním hrozně načas. Teprve ke konci dostává román tempo. A rozuzlení přináší vskutku nečekané. Díky němu zkusím od tohohle Švéda přečíst ještě něco.
Severská krimi pojatá trochu jinak. Skvěle vybudovaný příběh a atmosféra.
Na další díl jsem určitě zvědavý.
Po přečtení prvních stránek jsem si říkala, že knížka bude pecka. Prostředí stvořené pro pořádně depresivní a ponurý příběh, což já mám ráda. Nakonec jsem ale moc nadšená nebyla. Nejvíc mě bavily pasáže z minulosti, ale to jen do té doby, než se Nils začíná vracet k domovu.
Mně, co by velkému strašpytly, v ději nic moc děsivého a strašidelného nepřišlo. Kde konkrétně jsem se měla bát? :D
Na další knihy autora se nechystám.