Mlhy Ölandu
Johan Theorin
Je chladný den na konci léta. Malý chlapec opatrně leze přes kamennou zídku u osamělého domu. Rozhlédne se po travnaté krajině Ölandu, vykročí do mlhy a beze stopy zmizí... Nikdo, rodina ani policie, jej už nikdy nespatří. O dvacet let později dostane Julie, matka zmizelého chlapce, od svého otce podivnou zprávu: má se vrátit na Öland pomoci mu hledat ztraceného vnuka. Poštou mu totiž přišel balíček, v němž byla chlapcova bota. Temná minulost se bolestně vrací a Julie je rozhodnuta odhalit tajemství na vlastní pěst. Brzy však zjišťuje, že jí chce někdo v pátrání za každou cenu zabránit. Je to snad domnělý vrah Nils Kant, muž, který měl být už dávno mrtvý? Mnozí lidé totiž stále věří, že tento muž dodnes bloudí pustinami Ölandu a zjevuje se ve chvíli, kdy přichází hodina stínů a ozývají se hlasy mrtvých...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2024
,
Audioteka
Originální název:
Skumtimmen, 2007
Interpreti: Gustav Hašek
více info...
Přidat komentář
Kniha přímo klasicky ilustruje fakt, proč jsou v současnosti skandinávské detektivky a thrillery tolik oblíbené. Neotřelé prostředí se zakaboněným přímořským počasím dodává těmto žánrům přesně tu atmosféru, kterou čtenáři vyhledávají a kterou jim v posledním století nabízely romány ze staré dobré Anglie. Do 21. století se už však hodí spíš drsné a přitom bohaté země Skandinávie a nutno říct, že zaslouženě. Theorin mne dost zklamal svou knihou Skrýš, protože se v ní v podstatě nic zvláštního nestalo, zato mi to ale vynahradil Mlhami Ölandu, jejíž skvělý příběh a napjatá atmosféra mne držela u knihy dlouho do noci. Trošku odfláklý závěr (vnímám všeobecné znepokojení z nenaplněného čtenářského očekávání - ti co četli, vědí) mě sice zamrzel, ale alespoň není zbytečně natahovaný.
Moje první setkání s Theorinem a jsem nadšená. Knížka se mi četla skvěle, měla spád a napětí nepolevovalo. Öland mě okouzlil. Nemám ráda v knížkách podrobné popisy, a proto oceňuji, že se autorovi povedlo naprosto nenásilně bez rozvleklosti vykreslit krajinu i atmosféru místa. Až by se tam člověk chtěl podívat:).
Děj knihy je přece jen kapánek rozvleklejší, ale přesto jsem se nenudila. Když tedy odmyslím spoustu překlepů a to, že opravdu nemám ráda předjímání typu "nevěděla, že až ho uvidí příště, bude *** umírat". Nicméně ponurá atmosféra a psychologie postav je vykreslena skvěle a knížku určitě stojí za to dočíst. Pro milovníky akčních trháků to úplně není, ale minimálně ke konci to spád má. Kniha jak dělaná na delší podzimní večery.
Nic úchvatného se v příběhu neodehrává. Čtení není nikterak záživné a žádný pocit ve mě nezanechalo. Celo knižní putování po Olandu není nic co by mě dávalo do varu.
Kniha mi doma ležela přes dva roky, což není až tak neobvyklé, protože počet nových zajímavých knih je bohužel nepřímo úměrný času, který mohu věnovat čtení. I když nutno podotknout, že čas na tuto knihu by už dávno nastal, ale nebyla chuť, trochu mě odrazovalo, že se příběh týká smrti malého chlapce. Nakonec jsem si ji vzala na dovolenou a nezklamala jsem se. Příběh je napsán úplně jinak než jsem očekávala, chlapcova matka a dědeček pomalu rozplétají příběhy z minulosti, které vyústí v překvapivý konec. Docela příjemné dovolenkové čtení.
Hodně jsem o této knize četla a jak to tak bývá jedni knihu vychvalovali, druzí hanili. Proto jsem se rozhodla si knihu také přečíst. Musím se ale přiznat, že pro mne to bylo do poloviny sice čtivé, ale vcelku nezajímavé. Větší grády to začalo mít až v poslední třetině. Rozuzlení pro mne bylo překvapivé a musím říci i svým způsobem originální.
Četlo se to celkem dobře, ale hrozně mě zklamal závěr, pointa nebyla teda nic moc.
Dobrá detektivka s horrorovými prvky (život po osmdesátce), kde se prolínají dvě časové linie. Závěrečná pointa je překvapivá ale nevím, zda by se vrah nechal takto lehce dopadnout.
Tento spisovatel mě prostě chytil. Mám přečteny tři knihy a chystám se na Smršť. Kromě dobře vypracovaných detektivních zápletek a patřičné dávky napětí, mě uchvacují autorovy popisy krajiny a prostředí, ve kterém se děj odehrává. Ačkoliv vím, že konkrétní místa zločinu jsou smyšlená, nedalo mi to, vygooglila jsem si Öland a zjistila, že onen severský kraj je natolik nádherný, že mám v plánu obětovat příští rok povalování u moře a ráda bych se tam vypravila.
Co se samotné knihy týká, opět se jedná o dávný případ opředený záhadami, který hlavní aktéři postupně rozkrývají. Na konci čtenáře čeká překvapivé rozuzlení.
Nemůžu dát jinak, než plných pět. Děj od začátku napínavý. A konec opravdu překvapivý. Sama jsem měla dvě tři teorie jak to dopadne, samozřejmě všechny úplně mimo. První knížka tohoto autora - už se těším na další.
Jedno z nejpříjemnějších překvapení, které jsem v poslední době mezi knihami zažil...většinou je to tak, že knížka má super PR, všude jsou na ni upoutávky atd...člověk si ji koupí a pak zjistí, že to žádný velký skvost není (viz. knihy v edice ´Světový bestseller´). Tato knížka je pravý opak...tváří se nenápadně, v poličce ji měl už nějaký ten měsíc, ale nějak se mi do ní nechtělo...a autor nějaký neznámý....no ale nakonec jsem po ní přeci jen sáhnul a musím říct, že super...příběh se rozbíhá možná trošku pomaleji, ale časem nabírá grády a závěr je super....v některých knihách dříve či později odhadnete pachatele či motiv, ale tady jsem opravdu do poslední chvíle netušil...o to větší zážitek ze závěru knihy jsem měl. Všem doporučuji....pro mne možná o chlup lepší i než slavný Nesbo.... Ale jedna vlaštovka jaro nedělá a tak se dávám do další knihy tohoto autora a jsem zvědavý, zda moje nadšení nebude ztlumeno...
Příběh se velmi pěkně čte . Pomalejší , ukecanější , ale pro mě dost zajímaví . Můj první Severský autor , i když toto škatulkování nemám rád ,sedl mě dokonale. Vše do sebe zapadlo . Postava staršího Gerlofa je velmi energická . Takový Buldok , zakousne se a nepustí. Má své vrtochy , mele si své. Nakonec je po jeho :D . Nemyslete jestli je děj předvídatelný , vypněte mozek a bavte se ;) Miluji Jarní a Letní měsíce . John Theorin popisuje ve svých knihách Oland tak krásně , že má čtenář chuť tento ostrov prozkoumat i když neholduje Severskému počasí .
Dle mého názoru velmi kvalitní a tematicky zajímavá detektivka, která se ledasčím od současné „severské krimi“, která plní naše knižní pulty, liší. Především vypravěčské tempo je nadmíru vláčné a plyne stejně pomalu (ale jistě), jako se rozlézá mlha po Ölandu.
Kniha je zajímavá už způsobem, jakým je psaná. Opět se zde prolínají dvě linie. Linie mapující současnost, kde se Gerlof, artritidou trpící důchodce, který stále čerpá síly z minulosti, kdy plul po mořích jako námořní kapitán, a jeho dcera Julia snaží přijít na kloub záhadě, která je trápí už dvacet let – co se stalo s chlapcem Jensem, Juliiným synem, který ve věku 6 let záhadně zmizel a už jej nikdy nikdo neviděl. Zajímavostí ale je, že ačkoliv se v knižní anotaci pořád píše o Julii, která se snaží rozplétat tuto záhadu, mně osobně se zdálo, že až na pár Juliiných vyšetřovatelských výstřelků neustále jenom řeší tamního policistu a to, kolik skleniček vína si ještě dát. Skutečný „vyšetřovatel“ je podle mě právě Gerlof, což vzhledem k jeho věku, artritidě a ubykaci v domově důchodců, je celkem netradiční hrdina :).
Druhou dějovou linií je sledování životních osudů a činů muže jménem Nils Kant, který ke konci 2. světové války (mimo jiné) zastřelil dva uprchlé německé vojáky a během svého útěku z ostrova i oblastního komisaře, čímž se zapsal mezi vrahy a odpadlíky tamní oblasti. Gerlof je přesvědčen, že právě tento vrah má na svědomí jeho vnuka a že tělo, které byla posláno na Öland z Jižní Ameriky v uzavřené rakvi několik let před tím, než Jens zmizel, nebyla Kantova mrtvola a že tento člověk stále někde běhá s cizí identitou po své domovině.
Ono na všem je něco pravdy, ale skutečná pravda je nakonec úplně někde jinde. Jak jsem už psala na začátku, vypravěčské tempo je opravdu velmi vláčné, autor nás nešokuje přemírou dalších a dalších mrtvol bestiálně připravených o život, ale naopak, příběh je postaven na psychologii a na řešení dávných křivd minulosti postupným a pomalým tempem, což může opravdu řadu čtenářů odradit. I když už je dotyčný přesvědčen, že ví, jak to tehdy vlastně bylo, věřte, že autor vás dokáže šoknout ještě i na posledních pár stranách. I přesto na mě ale příběh působí zcela logicky, pravděpodobně a nepřekombinovaně, i když nějaká ta skulinka by se asi našla. Ale i přes to všechno je to dle mého názoru opravdu zajímavá kniha s překvapivým a smutným koncem.
Miluji severské detektivky a románem Mlhy Olandu se k mým oblíbeným "seveřanům" přiřadil i Johan Theorin. Výborně napsaná kniha je spíše psychologickou s detektivní zápletkou. V mrazivé atmosféře je odhalováno dávné tajemství, které nikdy nemělo vyplout na povrch.... jednoznačně dávám pět *.
Konec mě překvapil, opravdu jsem to nečekala, ale jinak to byl dost průměr. Moc tam toho pátrání nebylo. Nebýt druhého vyprávění o životě Nilse Kanta, tak by to byla opravdu nuda. Ale zaujalo mě jak autor střídal časy, přítomnost psal v minulém času a vzpomínky na minulost v přítomné čase, zajímavý nápad.
Tahle detektivka je zase úplně jiná než ostatní. Není tu žádný hlavní detektiv ani plno akce. Kniha je spíše psychologická a má pozvolna plynoucí děj s překvapivým koncem. Je tu perfektně vykreslená atmosféra a prostředí ostrova. Při čtení jsem měl pocit jako bych na Ölandu opravdu byl. Přesto mi tato kniha, bohužel, moc nepohltila.
V knihách severských autorov je veľmi dobre zachytená atmosféra prostredia, príroda, spôsob života obyvateľov.
Dej sa mi zdal prekombinovaný a chaotický, vrah bol stále krok pred dobrovoľnými detektívmi (čo robili 20 rokov, keď ešte boli mobilnejší?)
Číta sa dobre, najmä príbeh ženy chytí za srdce a nepustí do konca knihy.
Nemá to takový spád jako některé jiné detektivky, ale pěkně se to čte a nenásilně vás to vtáhne do děje a jste překvapení, jak to celé bylo.
Dobře napsaná knížka, příběh se četl hezky a rychle, do samého konce jsem si nebyla jistá, kdo stojí za zmizením malého chlapce.