Mlieko a med

15.11.2017

Milk and honey jsem četla asi před rokem a postupně se k ní později vracela. Slyšela jsem hodně kritických reakcí, zaměřujících se především na styl psaní. Problém podle mého však spočívá v tom, že lidé za poezii považují pouze něco, co se rýmuji, nikoliv něco, co má poetickou myšlenku. V téchto krátkých verších - skutečně kraťounkých, máte pravdu, odpůrci - je vepsáno tolik bolesti, tolik lásky, tolik procítěných emocí, že jen s těží lze pochopit, jak toho Rupi Kaur dosáhla. V tomto případě považuji šestiveršové básničky spíš jako daleko větší důkaz umění. Je pravda, že občas se motivy opakovaly a asi třikrát jsem zaznamenala, že autorka použila stejnou formu, jak báseň vytvořila. To je nicméně jen drobná vada na kráse a už se těším na Sun and her flowers, která na mě netrpělivě čeká na poličce.

V angličtině má poezie větší kouzlo. Ale i v češtině se zde dají najít velmi pěkné pasáže. Není to pouze o tom, napsat pod sebe několik vět, které nedávají smysl. Zamyslete se na texty a uvidíte, že alespoň v některých ty hlubší myšlenky skutečně objevíte.

Já bych nebyla tak přísná, nebýt těchto knih, určitě se moje dcera nedostane k poezii. Můj šálek kávy (bohužel v češtině to taky není), ale taky už mám něco odčteno a odžito, nicméně v originále dle dcery nádherné (je jí 19). Inu, Virgininia Wolf ji zatím nezaujala.

11.11.2017

Knížku jsem četla v originále, takže nevím, jak se povedl překlad, já jsem si ji každopádně oblíbila a všechny moje kamarádky si ji taky chválí. Dospívající holky se ve spoustě básniček najdou. Je to upřímné a pravdivé a člověk se při čtení cítí o něco méně sám - je příjemné vidět, že si někde, někdo procházel stejnými věcmi a myšlenkami a pocity. Určitě to není čtení pro každého, ale já jsem nepochybně ve skupině, které byla určená a knížka splnila moje očekávání.