Mlieko a med
Rupi Kaur
Mlieko a med je zbierka poézie a prózy o láske, strate, traumách, zneužívaní, uzdravovaní a ženskosti. Je rozdelená do štyroch kapitol a každá z nich plní inú úlohu. Vyrovnáva sa s rôznymi bolesťami. Lieči rôzne zármutky. Mlieko a med berie čitateľov na cestu najtrpkejších momentov a hľadá v nich niečo sladké, pretože sladkosť je všade, ak máte vôľu vidieť ju.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2018 , LindeniOriginální název:
Milk and Honey, 2015
více info...
Přidat komentář
Mnoho lidí to nazývá jako básnickou sbírku, ale pro mě to byla sbírka myšlenek a citátů a zážitků z autorčina života. Bylo tam pár krásných myšlenek, ale ve výsledku nic moc přelomového. Text je doplněn jednoduchými ilustracemi, které mají příběh doplňovat. Krátké texty jsou rozděleny do tří tématických kapitol, ale působí trošku nesourodě. U sbírky mi vadila absence rýmu, které by u básnické sbírky byli na místě. Z básní si lze nic méně něco odnesete, ale spíše možná kdyby mi bylo o pár let méně. Mléko a med je velmi ženská sbírka, ze které ale díky bohu nečiší přemíra nezdravého feminismu, jako je tomu třeba u Amandy Lovelace. Texty nemají moc hloubku, podařilo se mi poznačit si opravdu jen pár myšlenek.
Kniha od které jsem ze začátku moc neočekávala, mě moc mile překvapila. Kniha se nejvíce zaměřuje na lásku, rozchod, trauma, zneužívání, sex, ženskost. Líbily se mi kresby, ač jednoduché, tak vystihující. Ze začátku jsem byla skeptická, ale s každou stránkou se mi kniha líbila více a více. Dost jsem se s knihou ztotožnila, což jen více umocnilo můj dojem z ní.
Ano, verše se nerýmují, ale hlavně jde o sdílení a obsah básní, které na vás nějakým způsobem zapůsobí a nechají vás o nich přemýšlet. Vřele doporučuji, k této knize se budu ve své melancholické náladě ještě mnohokrát vracet. :)
Kniha se rozděluje do 4 částí: ZRAŇOVANÁ, MILUJÍCÍ, OPUŠTĚNÁ A ODPOUŠTĚJÍCÍ.
Co mě nejvíc zaujalo :
byla jsi dračice
ještě než přišel a prozradil ti
že dokážeš létat
a pořád jsi
i když už dávno odešel
řekl jsi, jestli to tak má být. osud nás zase svede dohromady. na chvilku mě napadlo jestli jsi vážně tak naivní. vážně věříš že osud funguje právě takhle. jako by se na nás díval z oblohy. jako by měl pět prstů a trávil čas tím že s námi hýbe jako s šachovými figurkami. jako bychom neměli na výběr.
kdo tě to naučil. řekni. kdo ti nalhal že i když máme srdce a mozek nesmíme je používat. že naše činy nemají vliv na to co z nás bude. chce se mi křičet a řvát „jsme to my blázne. jedině na nás záleží jestli se dáme zase dohromady“. ale místo to sedím tiše. na třesoucích se rtech letmý úsměv a říkám si.
není to tragédie. když to někdo vidí jasně a druhý ne.
Přečti si to, říkala jsem si. Bude to dobrý. Ne, nebylo :D. Začala se mi moderní poezie celkem líbit, a tak jsem vyhledala velmi známou knihu - Mléko a med. Pár básniček bylo vážně hezkých, ale zbytek byly jen výkřiky do prázdnoty, které byly plytké jak talíř... Nešlo o to, že bych je nepochopila, jak mi někdo naštvaně psal (:D), prostě mi jen nesedly. Do druhého dílu jsem se raději nepouštěla, ten je prý horší. Spíš je zvláštní, jaký má kniha úspěch. 2/5
Když řádky věty
Rozdělíš náhodně
Vznikne z toho
Mléko a med.
Ale teď vážně- To, že ž*nám nejde poezie, jsme se mohli přesvědčit v minulém díle “Máj ani Kytici nenapsala Karla.” Nicméně ukrást již vykradené instagramové lobotomní moudra a vydat z nich knihu, aby je mohla mláďata žen opět recyklovat na svých profilech, je opravdu přinejmenším (a teď mi promiňte to slovo) zvláštní. Ještě zvláštnější je však to, že se kniha setkala s takovým úspěchem. I když mě to ani nepřekvapuje, neboť než aby si moji vrstevníci, či mladší ročníky přečetli Villona, Petrarcu nebo Skácela, sáhnou po plytších knihách, které nevyžadují tolik mozkové kapacity. Zařadil bych do povinné četby, především pro střední odborné školy- obor kosmetička nebo kuchař/číšník.
Působivá sbírka básní cílená hlavně ženám. I já si tam našel pár poselstvích. Nicméně pochopit básně nemůže člověk na první přečtení, takže kniha mnou pouze prošla, což je ovšem moje chyba. Bohužel osobně nemusím nerýmované básně.
Ne, prostě ne. Nebavilo mě to a hrozně jsem se u toho nudila. O princezně, která se zachránila sama bylo o mnohem lepší. Nevím, co na tom všichni vidí. Věřím, že existují mnohem lepší poezie.
Wow. Kniha byla při vydání všemi opěvovaná, proto jsem se jí dlouho vyhýbala. Teď na ni nastal správný čas a jsem z ní unešena. Možná jsem na autorku naladěná hodně i proto, že jsme stejně "staré", ale dostalo mě to. Jako by mi psala z duše. Určitě se k těmto básním budu znova postupně vracet.
Měla jsem od sbírky přílišná očekávání, protože byla všemi vychvalována, nakonec mě ale tak neuchvátila. Některé části byly v pohodě, s jinými to bylo horší.
Knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, jelikož nevím kolik bych jí jich měla dát. Chápu, že mnoha dívkám může pomoci se postavit znovu na vlastní nohy. Ale neřadila bych ji do poezie. Autorka si musela prožít velmi těžké životní období a jejím pocitům rozumím. Ale moje očekávání bylo jiné a kniha mne moc neoslovila.
nejde určite o moju najobľúbenejšiu zbierku básní, vlastne by som to ani nie vždy nazvala básnickou z´bierkou, niekedy som mala pocit že ide o afirmácie, každopádne som si čítanie tejto knižky celkom užila
Knihu jsem četla v originále a určitě ve mě nechala pocity, že nejsem jediná, kdo má takové problémy či myšlenky. Nějaké básně byli smutné, jiné až moc pravdivé. Doufám, že až si knihu přečtu znovu, najdu v básních další skrytý význam se kterým se budu moct ztotožnit.
ok tahle kniha patri mezi me oblibene a stihla jsem ji precist za okamzik. rupi kaur mam strasne rada a tahle kniha je opravdu povedena. doporuju.
Od téhle jednohubky na jeden večer jsem hodně očekávala. Už jen proto jaký kolem ní byl povyk, ale začala jsem ji číst až na potřetí, protože mě z některých řádků ze začátku bylo hrozně úzko a bála jsem se co bude dál, už jen proto, že jsem si podobnými věcmi prošla.
.
Kniha je rozdělena na čtyři části: Zraňovaná, Milující, Opouštěná a Odpouštějící. První část byla skvělá, působila na mě až tak moc, že jsem se chvílemi oklepala a měla husí kůži. Druhá část byla naopak nijaká. Třetí část mě zas bavila víc než předchozí a poslední byl úplný propadák plný otřepaných citátů z Googlu.
.
Moc se mi líbilo, že si knihu autorka sama ilustrovala. Jen mě překvapilo, že některé ilustrace byli úžasné a některé vypadali jako by je kreslilo dítě.
.
Celkově mi některé texty přišli nijaké a jen myšlenky rozdělené do řádků ("Tumblr poetry" jak jsem zjistila). Ale naopak mě některé texty taky zasáhly a byly velmi hlubokomyslné. Mezi poezii bych to já vyloženě neřadila. Básně to rozhodně nebyli. Takže poezie volného verše. Co mi naprosto zkazilo celý i když nic moc požitek bylo "Co je dobré udělat po rozchodu". Copak to je příručka pro puberťáky?!
.
Dvě hvězdy za dvě části, které se mi líbili a další knihy už nejspíš ne.
Nejhodnotnější na této knize je to, co jsem si přečetl zde v komentáři od Mášenky31: to je "Tumblr poetry", což v podstatě znamená, že vezmete myšlenku, zabalíte ji do věty a tu rozdělíte odřádkováním, aby to nevypadalo jako věta.
takže díky za tohleto :-))
Některé části byly hezké, jiné naprosto zbytečné. Malá písmena všude, kde být neměla mi nevadila, beru to jako určitý styl. Jinak mě knížka vůbec nenadchla, ale zase nebyla úplně na vyhození.
Štítky knihy
láska zneužívání indická literatura psychická traumata poezie autorské ilustrace
Autorovy další knížky
2017 | Mléko a med |
2019 | Květy slunce |
2021 | Home Body: Mé tělo, můj chrám |
2023 | Léčivá moc psaní |
Knihu si přinesla dcera - nečtenář, vtipně poznamenala zda si ji při tomto historickém okamžiku - s knihou v ruce - nechci vyfotit. Ha ha. No, nedalo mi to a nakoukla jsem a přečetla. Jsou to básně, myšlenky, výkřiky. Líbily se mi, některé více, jiné méně . Pravda je že jsem je přelétla, tato kniha by se měla číst pomalu,vychutnávat. Nikdy jsem poezii nerozuměla, záměrně se jí vyhýbala, ale být znovu ve věku dcery (18),oslovila by mě právě tato kniha více.